Purchased for the LiBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO from the KATHLEEN MADILL BEQUEST /f ;; LAICHTERUV VÝBOR N EJ LEPŠÍCH SPISU POUČNÝCH. KNIHA XXXV. PROF. LUBOR NIEDERLE: SLOVANSKY SVET, v PRAZE. VYDAVATEĽ JAN LAICHTER NA KRÁĽ. VINOHRADECH. 1909. SLOVANSKY SVET. ZEMEPISNÝ A ŠTATISTICKÝ OBRAZ SOUČASNÉHO SLOVANSTVA. NAPSAL PROF. LUBOR NIEDERLE. VYŇATO A PŔELOŽENO Z ENCYKLOPÉDIE SLOVANSKÉ FILOLÓGIE VYDÁVANÉ RUSKOU AKADÉMIÍ NÁUK V PETROHRADĽ. S 1 MAPOU. v PRAZE. NÁKLADEM JANA LAICH TERA NA KFÚL. VINOHRADECH. 1909. D Veškera práva vyhrazena. Tiskí Edvard Leschinger v Praze OSNOVATELI SLOVANSKÉHO SJEZDU V PRAZE ROKU 1908 PÁNU JUDru KARLU KRAMÁROVI VENUJE KNIHU TUTO SPISOVATEĽ. 1 ato kniha jest pŕekladem, nebo lépe ŕečeno, predlo- hou práce, která vychází současné jako originál rusky v petro- hradské Slovanské Encyklopédii pod nazvem ^Teo- rpa(J)imecKO - CTaTiiCTiiqecKiii oósopi? coBpeMeHHaro Cna- BHHCTBa" s nékterými odchýlkami, zpúsobenými tím, že ruský text dán byl do tiskú dfíve než český a doplnén redakto- rem V. Jagičem (v stati o Srbochorvatech). Proti tomu český text má nékolik reflexí politického rázu, které v rus- kém vydaní byly pfedem vyloučeny. Tím budiž pŕedem vysvétlen celý její ráz a obsah, zejména, proč v ní leccos není, co by si snad mnohý pŕál. Keboť o dalších stránkach slovanského života a o mnohých vécech, kterých se jen letmo dotykám, podrobnéji jednají jiné stati Encyklo- pédie. Nicméné se mi zdalo, že i stať vymezená podtitulem jako pouhý « zemepisný a štatistický obraz" má v sobé tak mnoho toho, co by mélo býti ve vedení každého českého intelligenta, že jsem se odhodlal s ruským originálem sou- časné vydati práci svou i po českú. Tím spíše, že loňský slovanský sjezd v Praze hnul u nás znovu slovanskou my- šlenkou, počal ji prakticky provádéti, a prvním podkladem vší plodné práce v tomto smeru je pi^ece jen - vzájemné sebepoznání. Jsem si védom, že nmozí nebudou s knihou zplna spokojeni, neboť není psána tak, aby vyhovela všem poli- tickým stranám a politickým ideám jednotlivých slovan- ských národu. Ale tu mi stačí jednak útecha, že vubec není možno postaviti se k vzájemným sporum slovanských kmenú tak, aby se všude došlo souhlasu, jednak vedomí, že jsem nikde kŕivditi nechtél a vyhýbal se všemu jedno- strannému posuzování. My Cechové to ješté nejspíše do- vedeme, nemajíce na téchto sporech pfímého zájmu. Pri práci byli mi ruznými radami nápomocní pp, J. Bidlo, VI. Francev, V. Jagič, V. Novotný a J. Polívka, pri korrektufe prof. J. Hanuš. Vzdávam jim za to úprimný dík. V PRAZE v záŕí 1909. L. Niederle. Úvodem. § 1. Slovanský pranárod povstal na pude strední Evropy tím zpusobem, že se pomalú oddelil jazykové a částečné i kultúrne od ostatních árijských (indoevropských) národu. Jsa už na počátku telesné rozrijznén — neboť byl složen z rijzných starších typu, odchylujících se i v tvaru lebky i v barvé vlasu a očí, — nebyl také nikdy ani kultúrne ani jazykové jednolitý. Aspoň vidíme, že na prostranství, na némž Praslované patrné odedávna sedeli, jsou už za doby pi^edhistorické zastoupeny rijzné typy lebečné spolu s rúznou komplexí, neboť jedna část Slovanu pri vstupu do histórie líčená je jako lid očí svetlých a vlasii rusých, jiné časti pričíta se komplexe tmavá; také zbytky vlasu v hrobech oba typy potvrzují. Byly dále i rúzné oblasti kultúrni už v dobé pred Kristem, neboť vidíme na západe mezi Labem a Vislou jiné typy hrobu s inventái'em rázu jiného, adriatickodunajského, nežli na východe Visly, kde pŕevládají vlivy od Černého more. A konečné už v dobé, kdy se Slované oddélovali od ostatních Ariju, počala i ve vnitru jich samých vystupovati jazyková differenciace, která, když jí pozdéji pŕistoupily na pomoc i jiné faktory, na pf. tvorení jednotlivých silných stredísk kulturních, poli- tických, pak zejména místní oddélování (isolace, odstého- vání jednotlivých častí) a míšení se s cizími živly, — srv. Niedeile, Slovanský svet. j ^ UVODEM. na pŕ. jen odchod Slovana na jih a další jej ich osudy na Balkáne — dostoupila takového stupne, že pranárod, jenž byl pôvodné pfece jen jedno teleso, rozpadl se na skupinu častí na dobro oddelených. Dnes je síce sporno, jak dalece toto rozdrobení místy pokročilo a pokud jednotlivé časti dlužno uznávati za celky zcela samostatné — , ale o tom není více pochyby a sporu, že jednoho slovanského ná- roda již není. Místo neho nastoupila rada samo- statných slovanských národu. Dnes slovanská jed- nota jest jen theoretický pojem, s nímž operují mysli a city jednotlivcu, ale v živote Slovania nastupují jen zfídka chvíle, kdy se projevuje ve skutečnosti, že bývali kdysi ná- rodem jednotným. Jak se to stalo v podrobnostech, jaké príčiny vedly k povstávání jednotlivých kmeňu, jak postupovala indivi- dualisace a jaký jest vlastné konečný stav nynéjší, kolik jest dnes samostatných slovanských narodia, — jsou všechno otázky, jež z vétší časti zostávaj í dosud problémem v slo- vanské nauce. Nejvíce se pravde podobá, že slovanský pranárod, jenž ve svém jadru sedel mezi Odrou a Dnéprem a už v pŕedhistorické dobé zasáhl místy k Labi, Sále, k Dunaji, na Desnú, k Némnu a k Baltickému mori, roz- padl se v téchto rozsáhlých sídlech jednak vlivem pŕirozených podmínek territoriálních (srv. jen úkoly velkých vodních cest a hor), jednak vlivem proudú kulturních, jiných na východe a jiných na západe, a konečné i na základe vlast- ního jazykového vývoje - pôvodné na tri oblasti. Z nich prvá na západe Visly a Karpát šírila se dále smérem zá- padním i za dolní Labe, za Sálu, Šumavu a došla ve svém dalším vývoji k utvorení vetve Slovanu polabských, po- morských, polských a československých; druhá, jejíž pra- sídla byla nejspíše kdesi mezi horní Vislou, Dnéstrem a UVODEM. 3 stredním Dunajem, posunula se béhem doby (až na malé zbytky) na jih Karpát, presídlila jednak na Drávu, jednak pfes Sávu a Dunaj na Balkán a pri tom se pretvorila ve vétev slovinskou, srbochorvátskou a bulharskou; tretí část podnéprovská šírila se velkým obloukem na sever k zálivu Finnskému, dále na horní Dnépr, Volhu, Oku, k vý- chodu na Don, na jih k Černému moi^i a k dolnímu Du- naji, vytvoŕujíc se pri tom v národ ruský, ale ovšem za rijzných podmínek tak, že pŕirozené i ten se uvnitŕ roz- lišil a místy pozmenil. Stupeň, v jakém jsou dnes jednotlivé vetve slovanské od sebe odlišeny, není všude stejný. Mezi Cechem a Po- lákem je na pŕ. jisté vétší nežli mezi Čechem a Slová- kem, mezi Velkorusem a Polákem rovnéž vétší, nežli mezi prvým a Malorusem. Proto se také setkáváme ve veŕejném živote a v literatui^e se stálymi spory o to, pokud která část smi býti pokladaná za samostatný kmeň nebo národ. Povstávají hádky o užívaní terminú národ, národnost, kmeň vétev, plémé atd. a s tím také o počet dnešní ch slo- vanských národu. V tom shody není. Závisí to na rúzných hlediskách, na pŕ. filologickém, etnografickém, histo- rickém nebo politickém. Ba častéji se soudí i pri jednom hledisku a merítku ruzné: jeden filológ shledává dva samo- statné slovanské jazyky tam, kde druhý vidí jenom nárečí jednoho jazyka. A množí vyše nežli náuková méfítka cení viili a touhu obroditi se, oddéliti a pfistoupiti k samostat- nému národnímu životu, jinde opét vnéjší politické tendence a nálady vyvolávají nové národy, o jejichž existenci jiní, a plným právem, nechtí ani slyšeti. Odtud pochází, že počet slovanských národu a tím i systém Slovanstva v rúzných knihách značné se ruzní. J. Dobrovský na pi^. — abych príliš daleko a do podrobností nezacházel — uznával r. 1822 1* 4 UVODEM. Živých jazyku a národu 9 (ruský, illyrský neboli srbský, chorvátsky, slovinský, korutánsky, slovácky, český, lužický, polský), P. Šafárik ve svém Slovanském Národopisu r. 1842 - 6 rečí s 13 náfečími (ruskou, bulharskou, illyrskou, lešskou, českou, lužickou), J. Sréznévskij r. 1843 — 9 rečí (velkoruskou, maloruskou, bulh., srbochorv., korutánskou, polskou, luž., čes., slováckou), A. Schleicher r. 1865 — 8 rečí (polskou, luž., čes., velkorus., malorus., slovinskou, srb., bulh.), Fr. Miklosich — 9 rečí (slovin., bulh., srbo- chorv., malorus., ruskou, čes., pol., hornoluž,, dolnoluž.), Dm. Florinskij r. 1907 - 9 i^ečí (rus., bulh,, srbochorv., slovin., českomorav., slováckou, srboluž., polskou, kašubskou), V. Jagič r. 1898 — 8 rečí (pol, luž., čes., velkorus., malorus., slovin., srbochorv., bulh.). Ale pi'ihlédneme-li dnes k politickým spisúm a hojným separatistickým tendencím, vzrústá počet slovanských národii i na 11 — 14, nečítajíc ani vymfelých! § 2. Úkolem naším nenírozsuzovati mezi témito^ spory, vedenými začasto pohnútkami, které leží mimo dosah náuky. Jelikož však schéma nejaké musí býti základem národopis- ného pfehledu, jejž tuto podávam, budeme v nem tŕíditi a postupovati podlé následujícího, aniž bychom chtéli tím odsuzovati systémy jiné. Schéma naše skládají: 1. kmeň ?uský^ v némž se však projevuje dnes silná tendence, uznati vlastné existenci dvou národu: velko- ruského a maloruského (jihoruského, ukrajinského, rusínskeho) ; 2. kmeň polský sjednocený, až na to, že o místné oddelené skupine kašubské je spor, je-li častí Polákii, či častí vyhynulé j inak vetve Slovanú baltických; 3. kmeň luzicko srbský^ rozlíšený dosti značné ve vétev hornolužickou a dolnolužickou; UVODEM. ^ 4. kmeň český, jenž sice v Čechách a na Mciavé je pevné v jeden národ sjednocen, ale od néhož pornéiy hlavné politickými uvolňují se stále víc a více k samostatnosti Slováci uherští; 5. kinen slovinský bez snáh rozlučujících ; 6. kmeň srbochorvátskym v némž však politická roz- luka a rijznosti kultúrni (hlavné náboženství) tak daleko dospelý, že dnes nezbývá než uznati dva oddelené národy: srbský a chorvátsky; 7. kmeň bulharský, sj(?dnocený. Pouze o Slovanech obývajících v Makedonii plané spor o to, jsouli více bul- harští či srbští, či dlužno-li uznati zvláštni samostatnou ná- rodnost makedonskou. Majíce na mysli pŕirozený systém vývoje, ziästaneme pri postupu dalšího líčení pri tomto základe 7 hlavních kmeňu. Pokud snahy, vydéliti v čísle tom další samostatné národy slovanské, mají svou oprávnénost, vysvitne na místech príslušných. I I. Rusové. § 3. Historický rozvoj. Z východní oblasti, která se utvorila na základe puvodní tripartice pranároda slovan- ského^ vznikl jeden veliký, dnes však již nejednotný národ ruský. O tom, jak vypadaly počátky národa ruského v dobé pi^ed Kr. nar. a v prvních stoletích po Kr., nevime téméŕ nie. Vidíme sice i^adu jmen u Ptolemaia, z nichž mu nékterá patrné náleží, ale nevime, která to jsou. Ve IV. stôl. po Kr. začínají nejasné zprávy o velikém kmeni Antú, jímž byli označovaní jižní ruští kmeňové mezi dolním Dunajem a Donem, ale toto jménopozdéji mizí. Rovnéž jsou záhadné arabské zprávy o Rusech X. stôl. Teprve z historických dél Konštantína Porfyrogenneta a ješté určitéji z prvního Kijev- ského letopisu, zachovaného ve svodu z počátku XII. stôl., dovídáme se, že na konci I. tisíciletí, v IX. — X. stôl., žila v oblasti dnešní Rusi celá íada kmeňu, ktei'í vystupují jako samostatné jednotky a jichž zná letopisec 12: S 1 o v a n é na Ilmeni se sti'edem ve Velkém Novgorodé, Krivici na vrchním Dnépru, Dviny a Volgy (část na Poloti slula Poločané), Dregoviči, mezi Pripetí a Dvinou,D rev 1- jané na jihovýchod od pfedešlých, Poljané od Te- terevu až po Kijev, jenž se stal jich strediskem, Dule- 8 RUSOVE. bové a Bužané (Volyňané) na Bugu, Tiverci a Ulici na Dnéstru a Bugu, Rad i mi či na Soži, Vjatiči na Oce a konečné Séverjané na Desné, Sejmu a Sule. Ale pri tom vidíme, že už současné týž letopisec sdru- žuje všechny kmeny pod jeden koUektivní název Rusi: wCe 60 TOKMO CnoB'feHecKT, iiSLiR-L B Pycn : IIojiHHe, P,e- peBJíHHC, Hcyropo^bi^ii, nonc-iaHe, J],peroBiiT^iii, C-ŽBapT), By>ivaHe . . . nocjľfe^Ke >Ke BejiLiHiiHe." Jak jméno Rus vzniklo v stredu téchto kmeňu, je dosud záhadou. Ale af byl puvod jeho jakýkoliv, jisto je, že náleželo pŕedevším centru kijevskému, kde byl založen knížaty varjažskými první ruský štát, a že se odtud rozšírilo brzy po další východo- slovanské oblasti ve smyslu politickém, potom i národopis- ném, a zabralo i kmeny, které podlé téhož letopisu byly puvodu jiného, Ijašského (Radimiče a Vjatiče). Východní slovanský kraj, jak je vymezen na poč. XII. století mnichem kláštera pečerského, není však oblastí púvodních sídel, nýbrž je už výsledkem kolonisace slovanské na pude, jež pred tím zrejmé by la cizí. Toho svédectvím je starší litevská a finnská nomenklatúra v kraji od Pripeti na sever a na horním Dnépru, Oce a Volze. Máme tu vlastné pred sebou první historicky zjišténou slo- vanskou kolonisaci v Rusku, a ne stav pôvodní. Východní Slované už pred koncem I. tisíciletí nastoupili ze svých jižnéjších sídel pi^i str. Dnépru první etapu své ná- rodní extense. Smérem na západ proti Pclákúm postup nešel, jak se zdá, ba naopak, smíme-li véfiti letopiscovi, Ljaši (JT^xoBe) vysílali silné kolónie, celé kmeny od Visly, skrze ruské kmeny na východ. Za to hned s počátku šla ruská kolonisace úspešné proti kmenúm baltským, nebof Dregoviči sedeli už na území púvodné litevském a ješté u vétší míŕe a rychleji postoupila kolonisace na sever a na RUSOVE. 9 východ proti Finnum. Zde na pŕ. ilmenští Slované byli jen kolónií na pude finnské, rovnéž Krivičové, Radimiči, Vja- tiči (a snad část Séverjanú) zatlačili vlastné ze starších sídel Čuď, Muromu, Merju, Mordvu, Meščeru a jiné kmeny finnské. I na východe proti kmenúm turkotatarským po- stupovali Slované (Séverjané) časné a usilovné, jak souditi miižeme ze zpráv, jež v Vi. stôl. nad Azovským mofem znají nesčíslné rnnožství Antu a v IX. — X. stôl. pŕipomí- nají nad Donem i Volhou četné kolónie slovanské, pri ústí Kubané pak kolónii Tmutarakaň. Pouze na jihu byl rozvoj slovanské kolonisace dlouho zdržován, ačkoliv tendence na jih byla vždy a byla také podporovaná a vedená territoriem ; sméŕujíť všechny ŕeky na jih, k Cernému mori. Príčinou toho byly návaly cizích národu, ktei^í od III. stôl. po Kr. počali na kratší nebo delší dobu osidlovati pás černomofského území. Sem prišli v III. — IV. stôl. Gotové a Herulové, sem roku 376 Hunnové, potom krátce pred r. 482 prošli tudy Bulhari, pred r. 557 Avarové. Asi v polovine VII. stôl. prešli Don Chazarové a béhem IX. stôl. sedeli tu na čas, pŕecházejíce od Volhy k Dunaji, urálští Maďari. Tyto návaly nezadržely sice naprosto príchodu Slovanu na jih, ba není pochyby, že nékteré (jako na pi^. hunn- ský nebo avarský) strhly i slovanské kmeny s sebou, ale pri tom pŕece o dúraznéjší kolonisaci a zakotvení slovanského živlu u Cerného moi'e nemohlo býti reči. Teprve, jak se zdá, po avarském vpádu podai'ilo se ruským kmenum u vétší míŕe zachytiti se dole na Dnépru, Dnéstru a Dunaji (Tiverci, Ulici). Tendence na jih nabývala sily — vždyť Svjatoslav (957 972) pi^enesl docela své sídlo do Preslávi — , když tu nový obrat a nové zadržení privodil ])i^íchod Pcčenč^i^ú 10 RUSOVÉ. (968), Turkú (Uzu) a Polovcu (Kumánú), s kterými na- staly ruským kmenúm a knížatum dlouholeté války v dolním Podoní a Podnépfí; k nim se na konec pripojila i pohroma tatárska, která po vítézství r. 1224 dokonala zpustošení a vylidnéní^ valné časti jižní Rusi od Kalky až po Kijev, Volyň, Halič a Sedmihrady a ohrozila i ruské kraje na severovýchode. Účinek všech téchto výboju na ruský národ byl silný a trvalý. Jednak byl jimi na dobro a na dloiiho zaražen postup na jih a na východ, jednak pak nátisk, kterému byli vysazeni Tiverci, Volyňané, Poljané a Séverjané, zpú- sobil, že tito kmeňové ustupovali zpét, do Karpát, za Pripeť, za Sulu a Desnú, tlačíce pred sebou jiné a tím se opét postup ruského národa dostal znovu do pohybu smérem severním a severovýchodním proti Finnúm; kus finnské zeme za kusem byl Rusy ovládán a osazován a účastnili se na tom vedie Vjatiču, Krivicu, Sévercú a j. hlavné Slované novgorodští smérem do pofíčí Onégy, Dviny, Vyčegdy, Pečory, Kamy a Vjatky. To byl hlavní ráz ruského vývoje až do konce poroby tatárske. Ale vedie téchto vnéjších zmén udala se zatím i ve vniti^ním živote ruského národa nová velká zmena: na místo starého bytu plemenného nastoupil byt oblastný. Staré jednotky kmeňové totiž se uvolnily a pomalú zanikly v nových vétších útvarech oblastných, které se tvofily kolem knížecích vlád a zároveň se počalo vyvíjeti pomalú ^ že by byly končiny kijevské docela zbavený puvodního ruského obyvatelstva a že by teprve v XIV.— XV. veku znovu byly osídlený z Haliče Malorusy, jest theorie, které se nepodarilo dosud dokázati. Ale ovšem je jisfo, že silné vylidnéní nastoupilo (srv. jen svédectví pá- pežského legáta Piana Karpina z r. 1246) a že od XV, stôl. mnoho nových kolonistu sem navodili poistí páni, ktefí tu zatím nabyli velkých údelu. RUSOVE. 11 i velké nové rozdelení národa ruského, které zaménilo radu starých kmeňových jednotek ve tri velké kmeň y, rozlí- šené jazykem^ vnitŕním bytem a časem i politicky. Jak se to dalo v podrobnostech, jest nejisto a sporno, a také výklad bližší, — jenž ostatné zústává budoucím ťikolem ruských historikú, linguistu a etnografii — sem nespadá. Znamenitý pokus A. Šachmatova nepovédél ješté slova po- sledního.^ Pro nás je zatím jen tolik jisto, že už béheni poroby tatárske staré jednotky kmeňové seskupily se jednak vnitfním vývojem, jednak z popudij zevních ve tri nové velké skupiny, a to na jihu (hlavné mezi Sanem, Pripetí a Dnéprem) v malo ruskou, do níž patrné vešli starí Poljané, Drevljané, Volyňané, Dúlébi, Tiverci, Ulici, část Séverjanu a zbytkové zakarpatských Chorvatu se Srby, na severu ve velkoruskou^ složenou hlavné ze Slovania novgorodských, VjatičiJ, Krivičia a časti Séverjanu, a na zá- pade v béloruskou (hlavné starí Dregoviči, Radimiči, část Drevljanu, Krivicu a zbytky Litev^cu). V tu dobu vznikaly také známe geograficko-politické termíny: Malá Rus, B í lá Rus (co zde značí slovo ,;bílá", není jisto) a Ve- liká Rus. Maloruská skupina zustala jazykové nejčistší, méné béloruská, kde na spojení púsobilo politické sjedno- cení pod Litvou (od konce XIII. stôl.) a pozdéji od XVI. stôl. silný vliv polský. Velmi byly riiznorodé základy oblasti velkoruské; ale tu zase neobyčejné mohutné pijsobil vliv nastávajícího centra celé Rusi — Moskvy. Ale pri tom ovšem byly a zústaly všechny tri sku- piny vétvemi jednoho národa. Byly si blízky jazykové, byly príliš úzce vázány k sobé osudy politickými (na pŕ. zprvu odporem proti porobe tatárske, pozdéji i sjednocením pod ^ Šachmatov A. Kí. Hoiipocy oób oópaaDiíaiiiu pyccKuxb Hapo;uiocTeH'. >KMIin 1S99 Nr. IV. 12 RUSOVÉ. žezlem moskevským), mély jednotnou víru a jednotnou literatúru príliš dlouho, abychom jich pŕes zmĺnéné rozdíly neuznávali zároveň dohromady za jediný národ ruský. Pokud se tyče dalšího rozvoje vnéjšího, vidíme v nem nasleduj ící hlavní etappy. Spätné darilo se postupu ruského národa na západ, neboť tam sedeli mezi ním a moi^em skoncentrovaní kme- ňové litvolotyští a dále k jihu silný kmeň polský. Rusové tu nepostoupili, — naopak, po jednu dobu zažil živel ruský velký úpadek a hrozil mu zde i zánik jak postupem Litvy, tak zejména výbojem Polsky na východ, k némuž Poláci byli osudem odkázaní a nuceni, neboť je silné tísnili Nemci na západe. Tím pochopíme, proč na mapách Bielen- steinových hranice ruskolotyšská z XIII. stôl. je skoro tatáž jako dnes, a proč i polskoruská hranice je skoro tatáž jako dŕíve, proč je pri tom západní ruská oblast prostoupena živlem polským. Postup na sever sice zustal, ale nedal se už v takové míŕe jako dŕíve, jednak proto, že končiny ty byly čím dále tím nehostinnéjší, jednak proto, že už od XV. stôl., hlavné ale od doby Petrovy, kolonisační proud šírení ruského živlu obrátil se k jihu, k jihovýchodu a na východ. Od této doby kolonisace ruská na severu šla sice také ku pŕedu, ale v celku jen nepatrné, hlavné osadami klášterními a raskol- nickými. Osady byly nepatrné, koncentrace neveliká. V celku vidíme opak dfívéjších pomérij: rozvoj na severu ustáva a téžisko postupu a zároveň i lidnatosti posunuje se ze severu a ze stredu na jih. Nastáva doba ruského postupu na jih a na východ. Tatárskym vpádem postavená byla silná hráz, pŕes kterou kolonisace ruská nemohla, dokud chanáty tatárske, jež zde povstaly, nebyly podmanený. A k tomu dlouho ne- RUSOVÉ. 13 docházelo. Ale jakmile se po r. 1480 pouta uvolnila, tu pocit pomsty spojený s expansí vynucenou vnitŕním rozmno- žením a jiné ješté momenty zpúsobily ihned velmi energický postup Rusu na východ, jihovýchod a jih, projevující se v dejinách válek stálym posunovaním ruských obranných linií ku pfedu. První linie na bŕezích 0ky zaménéna byla už v polovici XVI. stôl. t. zv. linií tulskou od Putivli na Sejmu pfes Brjansk a Tulu k Uné (pi^ítoku Mokši); v první polovine XVII. stôl. moskevská vláda odhodlané staví nové linie bélgorodskou (Bélgorod-Voronéž-Kozlov), simbirskou (Tambov-Simbirsk) a zakamskou (Sengilej-Menzelinsk); sou- časné se hojné osazovala Poltavština,^ koncem XVII. stôl. ustrojená obranná linie donecká, za carevny Anny linie ukrajinská (1731 — 1735, od Verchnédnéprovska k Zmijevu na Donci), jež však už za 40 let ustupuje nové linii dné- provské, mezi Dnéprem a Azovským moŕem. Výboj byl ukončen pádem chanátu krimského r. 1783. Pfirozeno, že s postupem téchto vojenských obranných linií šla na jih i kolonisace všeho druhu, ruská i jihoslovanská. Časti pobreží byly osídlený už v XVIII. stôl., jiné, na pi^. breh mezi Bugem a Dnéstrem nebo tavricská gubernie, teprve v XIX. stôl.. V tutéž dobu zachytia se i ruská kolonisace na Kavkaze (linie kavkazská na Kubani a Tereku r. 1779 až 1799), ale dokonala se teprve v prubéhu XIX. stôl., po skončeném odboji kavkazském r. 1864. Do Závolží postou- pili Rusové dfíve, hlavné od doby Petrovy, kdy stará za- 1 Malorusové z kraje mezi Bugem a Dnčstrem už od XIV. stôl. počali se pod ochranou kijevských a litevských knížat pŕesunovati do Poltavštiny, ale teprve od XVI. stôl. pod ochranou Moskvy nastal usilovný postup. V XVII. stôl. zaujali už gubernii charkovskou, zá- padní část voronéžské a jižní část kurské. Príčiny této imigrace dlužno hledati v rozvití Kozáctva, v úteku pred panstvím polským a v oslabení tatárskych výboju, zejméiia krimskc ordy. 14 RUSOVÉ. kamská linie ze Sengileje preložená byla k Samare a v letech 1734—1744 na Orenburk. Do vnitra Asie počal však po- stup ješté dfíve kolonisační činností bratfí Stroganovu a vý- bojem Jermakovým (1558-1582) na Sibiŕ (až po Ob a Irtyš) a iikončen byl v prubéhu XIX. stôl. zaujetím celé Sibife až po Sachalin a Mandžursko, na jihu pak dobytím stepní oblasti kirgizské a na konec i Turkestanu (Taškent 1864, Samarkand 1868, Chiva 1873, Kokand 1876, Ascha- bad 1881, Merv 1884, A4urghab 1885). Všude ruku v ruce s vojskem šli ruští, hlavné velkoruští kolonisté. § 4. Oblast a hranice národnostní. Vylíčený v hlavních rysech rozvoj ruského národa, zejména pak jeho usilovná kolonisace posledních let, zpúsobily, že jest ne- možno celou ruskou oblast vymeziti jednoduchou zeme- pisnou čarou, nebof z nejvétší časti ruská puda v Asii a z časti i v Evropé nepredstavuje nám kompaktního osí- dlení, nýbrž jen vétší, menší shluky osád — nékdy i jed- notlivé — v území ethnograficky cizím. V jadru svém sedí ovšem Rusové kompaktné ve východní Evropé, z nejvétší časti uvnitf hranie ríše ruské, z menší i v ríši rakousko- uherské, ale i pri tomto jadru jsou vlastné jen západní a jižní hranice určitéjší; východ a sever rozplýva se širokým pášem ve forme výbežku a ostrovij, vroubících splavné feky, mezi jinorodými elementy púvodu finnského a turko- tatarského. Hranice oblasti, obsazené až na menší ostrovy pfíslušníky národnosti ruské, jsou, počínajíc ústím Nevy a Petrohradem, k némuž zasahá od západu oblast finnská, tyto;! 1 Nezacházím všude do topografických detaillu, ponévadž pro daný úkol nemají váhy a také novéjší podrobné studie buď chybéjí, nebo se práve v téchto detaillech silné rozcházejí. Srv, jen na pŕ., jak se liší podrobné hranice lotyšsko-litvoruská na mapce Tetznerové (r. 1897) RUSOVÉ. 15 Od Petrohradu beží hranice nejdfíve podel zálh'u finnského k ústí Narovy (ale je tu mnoho finnských ostrovu), potom podel této ŕeky, jezera Peipusského i Pskovského na Izborsk a odtud pfes Lucyn (Ludsen), Lejman, Olchovku, Kasino, Udinovo ke Druji (Pridrujsk) na Dviné pod Drissou, potom podel levého brehu Dviny k Dvinsku (Dimeburg) a ke vsím Arronen, Swenten a odtud na jih k osadám Demmen, Novo-Alexandrovsk, Vidzy, Svencjany; dále obe- myká obloukem k západu okolí Vilny (pfes Troky) až ke Grodum pod Ošmjany, beží pfes Voronovo, Dubiče, Druz- geniky na Némnu (sev. od Grodna) k Augustovú jižné od Suvalku. Od Augustová polsko-ruská, presné nezjišténá hra- nice jde pfes Bobru na Bélostok, Suraž na Narevu, Bélsk, Drohičin na Bugu a dále v Cholmské Rusi podlé nové práce VI. Franceva od Sarnakú vedie Bélé, Parčeva, Krasno- stavu k Tomasevu, odkudž obloukem kolem Tarnogradu vstupuje do Haliče, jde k fece Sanu nad Jaroslaví, podel této feky k Sanoku a odtud pfes polský Rymanów, Duklu, Žmigrod, Oséku a Ropu dostihuje v Karpatech Pivničné na hranici uherské. Za Pivničnou hranice beží kousek na západ (jsou tu j ešte čtyŕi ruské vsi) a zasahuje nékolika záhyby do stolice spišské a šaryšské, a sice po Popradu až k Spišské Sobote. Podlé poslední práce Czambelovy a Tomašiv- od mapky Rozwadowskcho (1901), anonyma v Materyalech antrop. arch. 1898, mapy Talka Hryncewicze (1892) nebo Karského (1903), k starším pracím A. Koievy, A. Kirkora, J. Nedečeva, V. Kurschata a P. Čubin- ského ani nepfihlížejíc ! Oblast ruská na velké mape slovanského svéla, pripojené k ruskému vydaní této práce, sdélána je podlé mapy Rittichovy z r. 1876 (nemecky v Pettermannových Geogr. Mitth. 1878), mapy Čubinského z r. 1871 a Veličkovy z r. 1896 s nékterými opravami. Ostatní kmeňové slovanští zakreslení jsou tam podlé nových map a studií. 16 RUSOVÉ. ského, jež se ve výsledcích jen málo rúzmV počína v Uhrách ruská hranice u Lipníku nedaleko výtoku Dunajce a jde pfes Kaminku kolem Staré Lubovné k Ja- kubjanum, odkudž zachvacují Rusové celé horní poŕíčí To- risy až po Hodermak a Štelbach a jde dále opodál levého brehu Torisy k Sabinovu a k Žatkovcum. Odtud vrací se velkým obloukem na sever kolem Bardijova až po slo- venský Gaboltov^^a Zborov (na Jaruze, pi'ítoku Tople) a beží potom k jihu po levém brehu Tople až k Petkovcijm, načež novým velkým obloukem prestupuje Ondavku u Val- kova, Laborec u Brestova, Cirokou nad Sninou a beží pfes Valaškovce, Porubu, Hlivišče, Koňuš k branám Užhorodu. Za Užhorodem nastupují v sousedství Maďari a hranice ruská beží zde dále pfes osady: Radvanka, Zdravce, Ko- rytňany, Hedfark, Hluboké, Komarovce, Dubrovka, Lucky, Podgorod, Rosvigovo u Mukačeva, Kenderemiv, Kuštano- vica, Dilok, Lalovo, Fogaras, Pistrjalovo, Barbovo, Maka- riovo, Šarkad, Remeta, Kvasovo, Kumjata (maď. Komját), Egreš, Karačfalva, Šašvár, Čoma, Himlivci, Šášfalu, Sivljuš, Kiralyháza, Dubovinka (vedie rumunské Ternavky), Veljatin, Buštino, Remeta, Bedevlja, Hrušovo, V. Apša (vedie ma- ďarského Sigetu), Bočkov, Mikova, Kročuniv, V. Runa, Krásna, Ruskovo až k Višovu (maď. Vissó) na stejnojmené fece, kde však jsou už Rusíni v menšine. Odtud pŕechází podlé pravého brehu fíčky Vasiru do Bukoviny. Zde podlé mapy Lemonnierovy beží pfes Kirlibabu sev. od Kimpolungu k Ruské Moldavici a ke Kačici sev. 1 Rozdíl mezi hranici Czambela a Tomašivského spočíva jen v tom, že Tomašivskij pfibírá mezi ruské osady ješté ve Spiši Krempach, Podproč, Gromoš, Pustépole, v Šaryši Duplín^ Tyšinec, v Zemplíne Pet- kovce, Rogožnik, Zubné, v Užhorode Podhradie, Hlivišče, Choiíkovce, Koňuš; z ostrovu pak Bačkov, Fuljanku, Klemberk, Kojšov. RUSOVE. 17 od Gurahumory. Potom se vrací obloukem nazpét k severu a jde pfes f. Sučavu, zustavuje horní tok Seretu ruským, vyjímajíc okolí Storošince, a obchází pfes Kaminku, Nego- tinu, mesto Sereth a jde po hranici zpét k výtoku Prútu z Bukoviny. Cernovice a Sereth tvorí zde némecko-rumunské ostrovy. Jiné ostrovy ruské pred touto hranici jsou v Ha- liči, hlavné mezi Lutczou a Korczynou jižné Rzeszówa, drobné pred Rymanówem, Dynówem. v okolí Jaroslave, a v poŕíčí Visloky v Uhrách Osturňa ve Spiši a velký ostrov na jihu Krempachu, drobné v Šaryši, Zemplíne, Užhorodu, Abauji, Szatmáru/ v Bukovine vétší ostrov mezi Seretheni a Sučavou (Hatna, Dragomirna, Lipovany^ Ipotestie, Danila, Merecej a j.). Za hranici rakouskou má se obyčejné za ruské rozhraní proti Rumunijm ríšska hranice na Prútu. Ale i zde ješté v sev. cípu Bessarabie mezi Prutem a Dnéstrem je kus ruské pudy, hlavné v okresu chotinském v t. zv. bessarabské Bukovine. Jinde žijí Rusové už jen poruznu a silné pod- léhají rumunisaci. ^ Podlé Nestorovského beží hranice ruské oblasti v Bes- sarabii osadami Balamutovka, Ržavinci, Grozinci, Sankouci, Reugač, Dinouci, Dolžok, Bélovci, Giždev^ Kišlo-Salievo, Kišlo-Zamžievo, Bélavincy, Tickany a Fitešti. V újezdé so- rockém a béleckém jsou ruské osady už roztroušeny (výčet jejich podal r. 1872 Čubinskij). Ale pronikly až na samý 1 Ruské osady v dolních Uhrách (v Banáté), jež uvádél P. Šafárik a jejichž existenci novéji obhajoval ješté VI. Hnatjuk, neexistují. Jsou to v Keresztúru a Kocufe Slováci ze Šaryše. Za to je ruská osada Petrovej u Vukováru v Slavonii a jiné poblí/.e Šidu (Bačinci, Berkasovo). 2 Jdou-li ruské osady pfes Dnéstr i do království rumunského, nemohu fíci. V Rumunsku napočetla štatistika r. 1899 jen 2957 Rusíi (o Rusoch v delte viz dále), ale v tom počtu jsou uvedení jen ti, ktefí jsou cizí poddaní. Niederle, Slovanský svet. 2 18 RUSOVÉ. jih gubernie. Kočubinskij uvádí na pŕ. dvé ruské dediny v újezdé akkermanskérn (Stepanovka, Rajlanka). Číselné údaje se ruzní. V celku napočítal Čubinskij v Bessarabii 100.000 Malorusú, Nestorovskij r. 1905 odhaduje 250.000. Ale poslední ruská štatistika napočetla Rusu 27'8Vo všeho obyvatelstva, tedy asi 540.000 (z toho 380.000 Malorusú). Dále za Dnéstrem na východ není možno hranici presné označiti pro nedostatek podrobných map. Zde ruské mapy národopisné, jež jsem mél po ruce, vedou sice oblast ruskou až k mori Černému, ale na jih od čary Jampol- Balta - Olviopol - Jelisavetgrad- Slavjanoserbsk-Novočerkask je tato oblast prostoupena tolika cizími ostrovy (Nemci, Bul- hari, Rumuni, Tatári, Rekové, Židé, Arménci), že na jihu o kompaktním osídlení ruském nemúže býti dobre reči, a presné jeho vymezení bude se moci stati teprve, až výsledky národnostního sčítaní búdou fádne spracovaný. Dosud zde podrobnejší práce chybí. Do jakého stupne pestrosti došla kolonisace jihoruských gubernií, vidno nejlépe z toho, že v chersonské gubernii podlé Déržavina konštatovala poslední štatistika 57 jazykových skupín, v bessarabské 41 a v ta- vrické 39. Pŕevládající živel je ovšem maloruský. Totéž platí v celku, pi^ejdeme-li do Zádnépfí, Zádoní a Závolží. I zde je mnoho neruského živlu a i zde presnejší dáta, presnejší národopisné mapy chybéjí. Na ruských ma- pách (vesmés méfítka malého) ruská oblast zabírá i kraj mezi Dnéprem a Donem i levy breh Donu a končí Kubaní (Krim je tatársky). V celku hranice, vycházejíc od pobrežní osady Gagri pod Kavkazem, prestupuje horstvo, obchází obloukem kolem Pjatigorska a Stavropolu k levému brehu Donu (v terecké oblasti 337°/o Rusu), odkud prejde oblou- kem kolem stepí Kirgizú a Kalmykú k dolní Volze, na breh Chvalinského more a bi^ehy Tereku; od dolní Volhy RUSOVÉ. 19 kolem stepí Kirgizských táhnou se ruská mesta a osady husté po Volze, pŕerývány jsouce ovšem jinými (nemec- kými, finnskými a tatárskymi). Povolžský ruský kraj vúbec čarou vymeziti nelze; je zde plno cizích ostrovu a oblastí vzájemné se protínajících. Tyto jinorodé ostrovy tvorí v zá- padním koutu Volhy cizí oblast, jdoucí od Saratova pfes Serdobsk, Moršansk, Múrom k Nižnému Novgorodu. Na severu Volhy beží hranice ruského hustého osídlení velkým obloukem od Nižného k jižnímu brehu Onégy a Ladogy, ale ovšem i za ním je mnoho osád ruských podel ŕek a jezer vedie osád jinorodcu. Mimo oblast takto zhruba vymezenou sedí Rusové ve vétším počtu jen v nékolika místech království polského, ve vnitru Uher a Slavonie (srv. str. 16 a 17) a v Bulharsku v kolónii Tatarici u Silistrie; zde jsou od poč. XVIII. sto!., kdy se sem po r. 1709 pŕistéhoval ataman Nékrasov staro- obradec s družinou (odtud sluli Nékrasovci). Rusové zbylí v Dobrudži počínají se nyní pred nátiskem vlády rumunské stéhovati do Bulharska. V delte dunajské existuje však ješté nékolik osád ruských. Jsou to osady: Sv. Jiŕí, Leťa, Svis- ťovka, Periprava a Karaorman v okolí Suliny. Vétšinu ru- skou má i Tulča. V Asii zaujímají Rusové pŕedevším Sibiŕ. Štatisticky vzato, je sice Sibiŕ téméŕ cele ruská (SOOVo), ale ve sku- tečnosti vybývají tu ohromná prostranství neobydlená nebo obydlená domorodci. Pokud se tyče jednotlivých oblastí, západní Sibif (obskoirtyšská) je téméi^ čisté ruská. Ruské osídlení je koncentrováno na jihu, na horníni Obu a Irtyši s prítoky. Sti^ední Sibii^, jenissejskoangarská, má již méné Rusu (opét hlavné na jihu v okolí Minussinska, Krasno- jarska a Irkutská), Sibii" lemská neboli jakutská jenom llVo- Za to je opét ruskou oblast amurská a prímorská s ruským 2* 20 RUSOVÉ. Sachalinem. ^ Neruskou zústala dosud stepní kirgizská okra- jina a Turkestan s 8 -9^/0 Rusú, rozsazených po vétších méstech a v radé asi 150 menších osád a kolónií v úrod- néjších oasách (nejjižnéjší kolónií je Alekséjovskoje 120 verst od Heratu). Mimo oblast evropskoasijskou žije dosti ruských vysté- hovalcú, hlavné sektáŕú, v Americe (v Kanade, nejvíce v okolí Yorktownu) a Rusínú i v Brasilii a Argentíne (vedie množství Rusú v hlavních méstech Spojených Státú). Nékolik ruských osád povstalo kdysi i v Malé Asii v okolí Nikaje a Sinopy; nejnovéji stoupá stéhování do Afriky (srv. dále str. 27). § 5. Štatistika. Na prostranství, pokud patrí do obvodu ríše ruské, sedelo pri posledním sčítaní provedeném 28. ledna r. 1897 Rusú v celku 83,933.567,2 tedy asi 1 v gub. tobolské a tomské žije podlé poslední štatistiky 91-50/o Rusu, v jenissejské a v amurské 86*5o/o, v irkutské gub. 73'60/o, v oblasti zabajkalské 66"2Vo, v primorské 50*9Vo, "^ Sachaliné 65-2o/o. V gub. jakutské na severovýchodním cípu Sibife jsou jádrem obýva telstva Jakuti, Rusu sedících v méstech je zde jen lľ4<»/o. V Strední Asii (oblast stepní a Turkestan) je Rusu dosud nemnoho — S'9^/q, z toho 2*3 v méstech a 6' 6 na venkové. Vúbec jsou tu Rusové soustfedéni více jen na severu: v obi. akmolinské je jich 33^/q, v uralské 25%, v semi- palatinské, semiréčenské, zakaspijské a turgajské už jen mezi 7*7 a lO^/o, v syrdarjinské jen 30/0, v samarkandské l"6°/o a ve ferganské 0-6 Vo. 2 V statistickém pfehledu opíral jsem se pŕedevším o definitívni data^sčítání z r. 1897, uverejnená nejnovéji ve dvou svazcích díla: »06min CBOjít no HMHepiii pesyjiBTaxoB-L pacpaóoTKH ítaHHBixt nepBOH Bceo6iii,eH iiepenncH HacejieHÍ^«. I. — II. (Cnó, 1905). Jelikož se zde výsledky liší nejen často a mnoho od prací predbežných, ale místy í od záveru knihy »npocTpaHCTBO n HaceJieHÍ^ Poccin BT. 1905 r.« (EiaceroŕíHiiK-L Pocciíi 1905 r.) vyšlé v Petrohradé r. 1906, pripojil jsem v textu místy i tyto odchýlky. Zároveií pripo- mínam, že národnostní sčítaní v Rusku delo se podlé reči materské (»poíi,Hofi iiSbiK-L*), ale v oficiálnych výsledcích opravilo se leccos na RUSOVE. 21 iu;b^so M3 o" 'T r-1 r r rj-" q^ Cvf aAOioSuovv o" 1 1 o" o" vo" o" r*^ d~ IU31UJV o" 1 1 1 1 1-1 o" o^ ■^ š' 3A0U3LUX 1 1 1 1 rH*" 1 1 00 S' id13a;jb>i 1 1 1 1 "1 1 1 lO 1-1 i-T IUBUJJ30 ^^ vo o" 1— ( o" o" o" vO^ iDA3;n 1 cT ď 1 d" (N i ?P}? 1— 1 1 o" lO o" d~ Ov^ co'~ 9A0UUy 1—1 o" vo" 00 o" T-í Cvj o" d~ lO -r" UĽ^BX-0>(illX o" 1 o" (M CO 00~ 00 CO vo o" 1 P?lOcI 1 00 1 o. o' o" CO o" v« ?AOsnH 1 o o" 00 o" CO 00 00~ co^ CO Oblasti D, £ > o Q:: o c i u N > 5 čZ JU < in s ľ 22 RUSOVE. 67% (presné 66*8^0) všeho obyvatelstva, což vzhledem k tomu, že normálne pfibývá v evrop. Rusku ročné ruského obyvatelstva o více než 1 -470, a tedy aspoň o 1,250.000, ukazovalo by na pfírustek za 4 poslední roky minulého století asi 5 millionú; smime tedy v ríši pro konec r. 1900 čítati dobre 89 millionú Rušia. Pŕičtemeli potom k tomu Rusy rakouské a uherské podlé sčítaní na konci roku 1900, obdržíme výsledek tento: V Rusku a Asii 89,000.000 v Rakousku 3,375.576 v Uhrách 429.447 92,805.023 pro r. 1900. Ale tento výpočet nijak neodpovídal skutečnému stavu. Predné census uherský napočetl Rusú méné, čítaje je houfné za Slováky, po prípade i za Madary, a dlužno jeho číslo zvýšiti podlé domácich ruských odhadu aspoň o 150.000. Dále dlužno pfipočísti i Rusy žijící v rúzných koloniích a vétších méstech evropských v počtu aspoň 150.000, a konečné silnou kolonisaci zámorskou, kterou znalci odhadují na více než 1 million. Ruská štatistika na- počítala jen v letech 1890—1903 všech emigrantú, odešlých do Ameriky, Afriky a Austrálie, na 700.000. Naproti tomu zase v Haliči vpočteno bylo 40.000 Židú, kteŕí ohlásili obcovací jazyk ruský. Podlé toho všeho by konečné číslo Rusú na konci minulého století obnášelo asi 94 millionú. ^ základe toho, že na pf. množí jinorodci hlásili ruský jazyk, ač jinak jsou rodem Tatári nebo Mordvini. Na to pri spracovaní výsledku byl vzat zfetel a čísla jinorodcu opravená, - ovšem do jaké míry a jak stejnomérné, nevime. 1 K tomuto obrovskému číslu dostoupili Rusové pomerné rýchle. Nemáme sice starých čísel, která by se týkala národností, ale približné nám to znázorňuje celkový vzrňst obyvatelstva fíše ruské. A tu vidíme, RUSOVÉ. 23 Také pro ostatní štatistické pomery nemáme vždy pres- ných dat, jež by ukazovala, jak se vec má u jednotlivých národností, zvlášté u Rusú. I tu jsme odkázaní nékde jen na to, že dáta celkové štatistiky ríše vzhledem k ohromné pŕevaze národa ruského ukazují nám približné i dáta čisté ruská. V celé ríši Rusové tvorí ^/g všeho obyvatelstva, nejvétší procento je jich v západní Sibiŕi (91 Voj v celé Sibiŕi 80'9o/o), potom v evropském Rusku 80-057o; tak že mužeme tyto zeme bráíi za podklad štatistických pomérij ruského národa. Jádrem Rusu jsou kraje mezi Dnéprem, Čudským jezerem a Volhou. Zde je všude Rusu nad QOVo a jen v 5 guberniích méné (petrohradská 82*5, saratovská 83-1, penzenská 83i, tavricská 709, simbirská 68-2). Nad QOVo má 22 gubernií (viz výčet ve Svodu I. 82, Ilpocxpa- HCTBo 78). Nejruštéjší jsou gubernie vladimirská, kurská, kalužská, kostromská, jaroslavská, tulská, voronéžská, rja- zaňská, orlovská, mající nad QQ^o, charkovská a smolenská (nad 98Vo)- Moskevská má 97-8Vo. Mimo to mají v Pod- kavkazí ješté kubánska 90 6Vo a stavropolská 92^0 Rusú Pokud se hustoty osídlení tyče, odmyslíme-li z ríše Polsko, kde je hustota vubec nejvétší (74 na 1 km-), sedí ruské obyvatelstvo nejhustéji na sousední černozemi (58) a v Malé Rusi za Dnéprem (49). Sti'ed ríše má už jen 43, Bélorus a Pobaltí 26—25, Nová Rus 24, Povolží že podlé dat sestavených Pokrovským od r. 1724, kdy známe první sčítaní (14 millionfi duší), tedy za 176 let vzrostlo obyvatelstvo do r. 1900 9-71 krát, od r. 1796 (36 millionu), v 104 letech 3-75krát, a od r. 1851 (69 millionu) se zdvojnásobilo. R, 1905 už napočetli 146,796.600. Pfi tom dlužno vzpomenouti, že jako jinde, i zde počet obyvatelstva v méstech roste mnohem rychleji než na venkove. Od r. 1724 v méstech vzrostl 51 krát, na venkové Škrát. 24 RUSOVÉ. 17, jezerná oblast 14, Urál 12 a n ej vyšší sever Ruska jen 1 obyvatele na 1 km-. ^ V dobách starých vynikal stred Ruska^ t. j. moskevský kraj, ostré nad jiné svoji hustotou obyvatelstva, ale tento stred hýbal se málo ku pfedu až do r. 1861, když zru- šení nevolnictví vyvolalo pomery zcela nové. Také na severu lidnatost zústávala za poslední dve století jednostejná. Za to s jihem stala se rychlá zmena. Až do doby Petrovy byl slabé osazen následkem minulých dlouholetých válek, ba i smolenská gub. nešla dlouho tíhu boju ruskopolských. Teprve od Petra a ješté více od Kateŕiny nastal zde tak rychlý pŕírustek, že na pŕ. v kazanské a azovské gubernii vzrostlo obyvatelstvo více než desateronásobné, kdežto lid- natost v oblasti pOmoŕské a jezerní vzrostla nejvýš dva- až tŕikráte. To vše ovšem souvisí s vyše vyloženým historickým rozvojem a kolonisací národa. Dúležito je podotknouti, že nejvétší část ruského lidu sedí jako rolníci ^ na venkové, po dedinách, na než pru- mérem pro celou ríši pripadá asi 200 obývate! ; číslo to v kraji povolžském a uralském dostupuje pruméru nad 450 duší, v Malé Rusi, Nové Rusi a na centrálni černozemi 1 Podlé nejaovéjších dat sčííání z r. 1905, jež jsou však vypo- čtena jen na čtvereční versty, pripadlo v celé ríši na 1 verstu 7*7, v evrop. Rusi 24*9, v Polsku 95'1, v Sibifi 0*6 lidí. Nejvíce je zalid- neno Polsko v piotrkowské gubernii (153 "3 lidí), nejméné jakutská oblast (0*1 na verstu). ^ Podlé štatistiky (Svod II., LII si.) pripadá z celé ríše na obyvatele ruského jazyka dvorjanu a činovniku — l*37o/o; duchovních 0'62%, gražďanu 0*340/0, kupcu 0'20o/o, méšťanu 7-38Vo; rolníkú (KpecxB^He) 86-220/0, Kozáku 3-350/o. V méstech pfirozené počet rolníku klesá (na 49*540/0), U jednotlivých ruských národností pripadá zemédélcu: u Velko- rusu 70350/0, u Malorusú 86-460/o, u Bélorusu 89'93o/o- U Rusínu rakouských napočteno bylo 93-30/o rolníku, 2-5% lidí, ktefí se obírají prumyslem, r7o/o obchodníku a 2*5% lidí ve verejné službe. I RUSOVÉ. 25 400 — 300 duší, — kdežto v krajích lesnatých, na príklad v okruhu moskevském, v sev. Pourah', nejde pŕes 160, v Bílé Rusi a Litve číta 100 — 50, na Baltu 20. Je vidno, že v kraji úrodném jsou velké, bohaté dediny, kdežto v les- natých lid dáva pi^ednost vískám malým, kulturním oasám v lesnatých pustinách. Naopak zase, kde vsi jsou nejmenší, bydlí nejvíce lidí pohromade v domé, na pf. v Pobaltí 11 — 13, kdežto prumér celé Rusi je 6'6. Pokud se pohlaví tyče, pripadlo r. 1897 u Rusu na 100 mužu priimérné 103'4 žen (r. 1905 v evropské Rusi viibec 103'2 žen), ale pomer ten se po krajích silné mení. Jednak se už selské obyvatelstvo vubec liší od mést, ukazujíc více žen (lOô'l proti 85*9 v méstech), patrný to následek toho, že muži mnoho odcházejí na výživu do mést. Ale i jinak jsou velké rozdíly geografické. Z 50 gu- bernií evropského Ruska v 13 je více mužu (hlavné na jihu), v 3 je asi rovnováha, v ostatních 34 pi'evažují ženy, a to hlavné v guberniích sti^edoruských (nejvíce v jaroslavské 132-6). V Moskve samé bylo 75*5 žen, v Petrohradé 826, v Odésse 86'3. V Haliči pripadlo na 100 mužu 99'2 žen, v Uhrách v stôl. marmarošské 10 TI. V ruské ríši bylo u Rusu 55-97o mužu svobodných (52i žen), 40*28 žena- tých (39-42 vdaných žen), 3-68 ovdovélých (8*38 žen), 0-03 rozvedených (0-04 žen). O náboženství máme v poslední statistice násle- dující dáta, týkající se ríše ruské: Rusu pravoslávnych je 95-48%. staroobradcú 2-59 Vo» i^ímských a arménskych kato- líkii l'787o; protestantij 0 05, židú 0*08, mohamedánú O'Ol^o (Cbcat* II., XXXII). Je zjevno, že v Rusku pojem pravoslávneho a Rusa je téméŕ shodný (vyjímaje Cholmskou Rus a Bélorus). V Rakousko-Uhersku jsou Rusové valnou vétšinou uniati (90 6'Vo) a jen 8% náleží cirkvi východní. 26 RUSOVÉ. V Polském království pripadlo r. 1897 na748Vo katolíku, 4470 protestantu, 14"/o židú jen 6 51^/ q pravoslávnych.* V záp. ruských guberniích Čubinskij r. 1870 načítal ješte. asi 290.000 katolických Malorusu (v lublinské, sédlecké gub. a v Podljaší), o nichž tvrdí, že ač uniati, vedeli ješté, že jsou Rusové. Dnes se v Cholmské Rusi stály nové velké zmeny tím, že mnoho lidí^ dŕíve počítaných za pravoslávne, po vydaní cárskeho úkazu o svobodé víry ze dne 17. dubna 1905 pfestoupilo zpét ku katolictví. Francev odhaduje tento úbytek posledních tfech let na 300.000 duší. Tím zde opét vznikl značný počet katolických Malorusii. Rovnéž jsou v Kuriandsku, v gub. vitebské, pskovské, suvalcké, gro- denské katoličtí Bélorusové, a ve vých. Haliči je mnoho osád, v nichž část obyvatelstva je i'ímskokatolické víry a jazyk prihlásila ruský (Jil 92,114). Prof. Florinskij odhadl r. 1906 počet rímskokatolíckych Rusú na ľ^/2 millionu. Mena obyvatelstva. Koeff icient sňatkú v Rusku, kde vlastné jediné nmžeme ve vétším méi^ítku oceňovati vitálni silu a pohyb štatistiky národa ruského, je vétší než kde jinde — 9 z 1000; počet porodij je asi 48 z 1000 (z toho asi 3 4^0 nemanželských), úmrtí 34 z 1000. Je to mnoho. Nicméné pôrody, jak vidno, silné pŕevažují a zpu- sobují, že roční pfírustek v celé ríši ruské vypočten byl v pru- méru na Iô^'/q, jinými slovy, ročné pŕibývá ríši ruské kolem 2 millionu duší. Ovšem i tu jednotlivé kraje ruzné vari- rují. Nejvíce se množí Nová Rus, Bílá Rus a Malá Rus, nejméné Pobaltí a kraj moskevský. V evropském Rusku bez Polska, Finska a Kavkazu byl vypočten roční koeffi- cient na 1 '41 o/o- Ale r. 1900 stoupl na 1 -830/0. i Ale i toto číslo udávají knihy ruzné. Oficiálny Cboji'b má 6'570/o, ITpocTpaHCTBO 86 — 7- 16 Vo- a r. 1906 v novinách jsem četl ve vý- sledku sčítaní polského pouze o 4'2o/o pravoslávnych. RUSOV É. ''i' Zahraniční immigracea emigrace jsoii pro Rusko zjevy nedúležité; mnohem dúležitéjší jsou podobné po- hyby uvnitŕ hranie ríše, kde se zejména v poslední čtvrti XIX. století projevoval silný centrifugální pohyb k jihu a na východ. Nejvétší massy stéhují se stále do Nové Rusi, do Závolží, jižního Urálu, do celé Sibii^i a Turkestanu, a to z jižních ruských gubernií. Zámorská emigrace jde hlavné nemeckými prístavy do Ameriky, a jakkoliv dosud není velká u porovnaní s télem pozostalého národa, pŕece stále stoupá. V letech 1893—1902 stehovalo se v prvních péti letech asi 30.000 lidí ročné, v druhých péti letech už 45.000; r. 1903 odešlo 72.000. Hlavní sila ubírá se do severních Štátu amerických (r. 1903 šlo j ich tam 94 3 Vo). Na druhém místé byla až do r. 1903 Argentina (Parana), ale r. 1903 už Afrika. Současné se sesílila emigrace do Kanady. Vzdelaní u Rusu, pokud je méŕila štatistika méf ítkem gramotnosti (znalost ctení a psaní), je na stupni nízkém. V celém Rusku bez Finnska a Polska bylo toliko 22-97o gramotných (32-Ó mužu a 137 žen), v Polsku 30-57o (34'2 — 26"8). Více než 30Vo ukazují hlavné gubernie finnské a pak ty, kde jsou velká mesta: estlandská (79Vo\ lif- landská (77-5), kurlandská (70-9), petrohradská (55i), moskevská (40"2), kovenská (4 19), varšavská (39i), su- valcká (37-4), jaroslavská (36-2), plocká (33-5), černomoi'ská (31-2), sédlecká (30-9) a piotrkowská (30 9). Méné než 20% ukazuje 24 gubernií, mezi nimi nékteré i pod 15, (penzenská a pskovská). Vyloučíii se z obyvatelstva deti pod 9 let, číslo gramotných stoupne a bude v Polsku 4l7o, ve vlastní Rusi 30'^/o (Cboat, 1. XVI. tab. 19., ITpocip. 110). Mezi samotnými F'^usy bylo r. 1897 napočteno jen 29-6Vo gramotných mužu a 9-34"/o žen, tedv 28 RUSOVÉ. prúmérem pouze 1 Q-78^/o znalých ctení a psaní. Také v Rakousku jsoii málo vzdéláni. Rakouská slatistika napočítala gramotných Rusínú toliko 2r8Vo (od 6 let), tak že stojí na posledním místé mezi rakouskými Slovany, práve tak, jako Rusové za všemi velkými národnostmi své ríše. § 6. Vnitŕní differenciace národa. Rusové nebyli nikdy národem dokonale jednotným. Už v první dobé histórie vidíme radu oddelených a patrné i více méné differencovaných jednotek, a pfes celkové pozdéjší sjedno- cení všech v jeden velký národ, v jeden pojem „Rusi", nezmizely nijak staré vnitŕní rozdíly. Z časti se sice vy- rovnaly, ale z časti nabyly jen nových forem, nového roz- sahu, ba ješté sesílily. A sesílení dostoupilo béhem doby té míry, že dnes množí nechtéjí ani uznávati jednotného národa ruského, nýbrž národu více, nejméné dva, Velkorusy a Malorusy, vedie nichž jako tretí národnostní jednotka, ač ne tak silné vyspelá a odlišná, vystupují Bélorusové. Jak a kdy tato tripartice ruského národa nastala, na- značil jsem již vyše na str. 11. Pokud je základ její ja- zykový a jak se ve forme jazyka projevuje, — o tom na jiných místech byla podána dáta podrobná. Zde omezím se jen na nástin toho, jak dalece i mimo jazyk v celku postou- pila tato differenciace, jaký je dnes vzájemný vnéjší i vnitfní pomer téchto skupin a jak daleko dostoupily tendence, ať z politických, ať z vedeckých duvodia, místo jednoho ruského národa umisfovati v slovanském svete národy dva : velkoruský a maloruský neboli ukrajinský. Pomery vzájemné tfí hlavních ruských oblastí byly prozkoumány hlavné na základe jazykovém. Ale bylo by chybou souditi, že zde beží jen o rozdíly jazykové, RUSOVÉ. 29 zvláštnosti dialektické. Rozdíly Ize vidéti i jinak v celém domácim bytu lidu, v jeho povaze a télesném rázu, v jeho tradicích historických. Jenže jazyk poskytuje nám pro roz- líšení dnes nejpevnéjší pudu a na tomto základe rozkládají se zmĺnéné tri národnostní oblasti zhruba v téchto hra- nicích : Území velkoruské vymezeno je podlé Sobolevského a Karského proti Bélorusum pášem pfechodních nárečí, jdoucím od Opočky a Velkých Luk v pskovské gubernii skrze gub. tverskou, smolenskou a černigovskou tak, že jižní část tverské, skoro celá smolenská a severní část černigovské od čary Ržev (Zubcov), Brjansk, Novgorod Severský, Čer- nigov jest čisté nebo prevážne béloruská. U Novgorodu Severského je uzel, kde k béloruským a velkoruským dia- lektom pfistupují už maloruské. Malorusové a Bélorusové sousedí piŕechodním pášem, béžícím od Narevu a Bélska pi^es Pružany, Luninec k Pripeti, pak v celku podel Pripeti (mimo výbéžek mozyrský) k zmĺnénému uzlu pri Novgorodu. Odtud na východ je dosud nesnadno hranici velko- a malo- ruskou stanoviti. Beží v celku od Krolevce pŕes jihozáp. část černigovské a kurské gubernie smérem na Sudžu — Obojaň — Starý Oskol ke Korotjaku na Donu a podel Donu dolu k Donci (severní část donské oblasti jest velko- ruská, jižní pomíšená, v charkovské gub. na východe je velký velkoruský ostrov). V roztrhaných pomérech v Pod- kavkazí patrí Velkorusum oblast tereckých Kozákij, potom volžský bassin a také nejvétší část kolonisace sibiŕské, ač všude jsou i osady druhé národnosti. Mimo to jsou kolónie velkoruské roztroušeny po celé Malorossiji a naopak zase maloruské v gubernii saratovské, samarské, astrachaňske, vologodské a za Urálem. Velkoruský postup jde hlavne smérem na Charkov. Sám Charkov byl ješté počátkem 30 RUSOVÉ. XIX. století maloruský, dnes má 58o/q Velkorusu a 25Vo Ukrajinca. §. 7. Vzájemnou silu téchto tŕí skupín číselné odhad- nouti je pri pomérech, za jakých se dala dosavadní sčítaní v Rusku, velrni nesnadno. Podlé úŕedního sčítaní prihlásilo se r. 1897 v ruské ríši obyvatelia s jazykem velkoruským — ale kde byla jeho hranice? — 55,667.469, s jazykem bélo- ruským 5,885.547, s maloruským 22,380.551. Pŕipočteme-li jen jednoduchý prumérný percentuálni pŕírustek {\'4^/q) za. 4 další leta, dostali bychom pro konec r. 1900 nebo po- čátek 1901 pro ruskou ríši: Velkorusii asi 59,000.000 Bélorusu asi 6,200.000 Malorusú asi 23,700.000 i K posledním dlužno však ješté pŕipojiti téméf všechny Rusy v Rakousko-Uherské ríši v počtu 3,805.023 (bez 40.000 židú) a na 500.000 Rusú v ciziné, takže by byl na základe odhadu úŕedních celkový počet Malorusú koncern r. 1900 — okolo 28,000.000. Maloruští statistikové však pokládají toto číslo za nízke a odhadují číslo vyšší. Tak nejnovéji J. Nečuj-Levickyj napočetl jich (na celé zemi) docela 37,206.000 pro r. 1905. To se ovšem zatím naši kontrole vymyká, ale k 30 millionum jich asi bude. VI. Hnaťjuk na konci minulého století odhadl jich pfes 1 Nejvíce Malorusú sedí v následujídch guberniích: poltavské (930/0), černigovské (85-6), podolské (80 9), charkovské (80-6), stavro- polské (80), kijevské (79'2), volyňské (70' 1), jekatérinoslavské (68-9), kubánske (60), chersonské (53 '5). Jinde je jich už pod 50%. Všech Malorusú v ríši napočítala štatistika 26"6% z obyvatelstva ruského, Bélorusu 7*01%. Bélorusové sedí hlavné ve vilenské (9r80/o všech Rusu), vitebské (80), grodenské (61*8), minské (94 6), mohilevské (95"7) a suvalcké gubernii (50). Na Kavkaze je jich ponékud více v jelisavet- polské (16-40/0). RUSOVE. 31 30 millionu, M. Hruševskij r. 1906 ke 34 millionum. Bélo- rusú Karskij r. 1903 odhadl 8,000.000. § 8. Jinak se ovšem differenciace dialektická a etno- grafická nezastavuje jen na téchto ti'ech velkých oblastech, nýbrž pokračuje i uvniti^ a dáva podnet k lidovému ti'ídéní a rozeznávání skupín ješté menších, označených zvláštními, buď historickými nebo prosté lidovými názvy. Nejmarkant- néji vidíme detailní differenciaci v oblasti maloruské, kde nejen filologové stanoví radu menších dialektických skupín a oblastí, ale kde i národ a histórie zná i'adu jmen, a kde jednotliví (na pi^. horalé karpatští) místy tak samostatné a svérázné vystupují, že stále zavdávají podnet kdomnénkám o zviáštním, po prípade neslovanském puvodu. Čubínskij ve svém výborném národopisném sborníku maloruského národopisu rozeznává u Malorusu jížní Rusi hlavné 3 typy: 1. polésský, 2. ukrajinský, 3. podolskohaličský. Prvnímu typu t. zv. P o léš u ku (IIo.TfeínyKii, rio:iicbu,i, Iloni- luyKii, Poliexiani starých kroník) patrí obyvatelé tak zv. Poiésí (non-fecbc) v sev. časti kijevského, radomyšiského i'ijezdu a sev.-vých. Volyné až po f. Qoryň, k nimž ná- leží i část sédlecké a grodnénské gubernie, t. zv. Podlasie, IIo^.iHCbe. Obyvatelé pinského újezdu shijí Pi n ču kove, IliiHqyKii (od Qoryné na sever, po obou stranách Styry, za ŕ. Turjou, Pripetí, až dostihují na severu r. Piny sídel Podljašanu grodnénské gubernie). Druhý typ ukrajinský prestupuje na záp. Dnépru do gub. kijevské, do strední časti Volyné a jihovýchodního Podolí. Starší jeho kmeňové názvy jsou Kozáci\ Zapo- ^ Do jisté niíry ethnografickou zvláštností byli a jsou ruští Ko- záci. Puvod téchto vojenských a obchodních družin, které ve stálych bojích s Tatary a Turky vypéstily a utvrdily si mnohé svérázné rysy ethnografické, zejména ve svém domácim byte a sociálni organisaci, jest 32 RUSOVÉ. rožci, k nimž náleželo i jméno St ep o vi kú (CTcnoBiiKn) pro obyvatele stepí jižních gubernií, Poberežci (IIo6e- pe^iíH od Iloóepe^te, IIohhsbc XIII. sto!.), obyvatele ny- néjších jihových. častí podolské gubernie, a Volyňci (BojiHHi^Li, Bojilihhkh) V západní časti újezda berdičevského kijev. gubernie a v sev. časti újezda litinského a leti- čevského gub. podolské a celého jihu Podolí. K tfetímu typu náleží lid záp. Volyné a Haliče, pro néjž se na polsko-maďarské hranici ujal starý název Ru- si n ú a vedie toho Rusňakú, a rada menších jmen lo- kálních v Podkarpatí (Bukovinci, Krajnjaci, Hrivnjaci, Opol- ané, Haličané, Lvovjané, Samborané, Peremyšljaci a pod.). Jadro jej ich tvorí horalé karpatští, kteŕí slují povšechným jménem „ropjíHe, ropene", z časti i wBepxoBHHij;H" (proti obyvatelúm podhoŕí wnoAropjiHe, saropHne"). Špeciálne rozeznávají se zde čtyfi ruští kmeňové: na západe Lem- k o v é (JleMKH) po obou stranách Beskyd, hlavné v okre- sích sandeckém , jaselském a sanockém, Bojko vé (Bohkh), sousedé pfedešlých na východe za Sanem, Tu ch o lei (TyxojibLi,H), dále na jihovýchodé v horách od samborského obvodu do Stanislavovska a ješté dále v horách kolomyj- stále pfedmétem studia ruských historiku. Staré theorie, podlé nichž byli púvodu cizího, jsou jisté nesprávne, a ruský puvod Kozáctva je zajištén. Podlé místa, kde družiny rostly a trvalé se uchytily, rozezná- vají se dnes Kozáci donští, kubanští, terečtí, urálští atd. Také typ je rúzný. „BepxOBtie K03aKn" na Donu hovofící velkorusky jsou svetlého typu, „HHSOBLie", maloruští, vétšinou silní bruneti. Sčítaní r. 1905 našlo v celé Rusi (evropské i asijské) 3,370.000 Kozáku (2'3o/o), žijících v kozáckych oblastech: v donské, orenburské, kubaiíské, terské, astra- chaňské, amurské, zabajkalské, prímorské, akmolinské, semipalatinské, semifečenské a uralské. Mimo ruské patrí k nim i Kozáci neiuského púvodu, tak burjatští Kozáci v Zabajkalí, kalmyčtí Kozáci v donské oblasti, turečtí Kozáci v orenburské a uralské, mordvinští v akmolinské a orenburské oblasti. RUSOVÉ. 33 ského, Stanislave vského okresu, v Bukovine a v Marmaroši Huculové (Fynyjiii), ktei^í však všichni sami si fíkají jen KpecTeHii, PycHaKii, pycKi nio^e. Poslední jsou kmeň nad jiné svérázný a zajímavý, skutečný problém v slovanském národopise. Dali také podnet k ruzným výkladum. Ivan Vahylevyč odvozoval je od tu- reckých Uzú, Moškov od Thráku anebo Skythu, nejnoveji Volkov shledává styky s Kavkazem. Jiní aspoň pŕipouštéjí silnou dávku cizího elementu do jadra slovanského (Filevič, Kaindl), jiní je mají za čisté Slovany (Pol, Šuchevyč). Vy- nikají krásnym vzrustem, starobylostí a bohatostí zvyku, dále svou umeleckou tvoi^ivostí, malebným krojem, ale i pramalou vzdelaností, jednou z nejmenších mezi Slovany. Existujeť u nich ješté 93 Vo analfabeti! ! Jméno Hucul pravde- podobné je puvodu rumunského {^oc -j- člen tU). Jména Bójku a Lemku jsou pŕedzdívky dané sousedy od upotfe- bování slov jie.M-b a ôon; Vahylevyč i v prvých videl po- zústatky Keltu. ^ Huculu čítal Šuchevyč 60.000 (pro r. 1890). Také u Bélorusu vystupují lokálni názvy, na pŕ. Poljané (IIo.iíiHe) v slonimském új., Sekali (CiiKa.iLi, CaKanu) ve volkovickém. U Velkorusú, u nichž pŕes ohromnou rozlehlost rovinný ráz zeme, spojený s tím snadný styk vzájemný, a konservativnost jazyková nepfály značnéjší differen- ciaci, není tak ohraničených typu a kmeňu jako u Alalo- rusiJ. Ale ovšem jsou i zde lokálni jména, vyvolaná hlavné zvláštnostmi dialektickými. Tak ve voronéžské orubernii známi jsou Ja^^uni (yíryíiLi), Kai^uni (KarynLi) Cukani (U,y- KaHbi), Sčekuni (íHeKynw) neboli Talajaitové (Ta.iaran), 1 Zkažené jméno Huculu a Bójku shledává A. Sobolevskij jcšté v lidových názvech Fy-iau,!! a Byi;ii z čerkasského újezdu kijevské gub., uvádéje to zároveň na podporu své theorie o príchodu karpatských Rusu do Kijevska po vpádu tatarském. Nicderle, Slovanský svet. 3 34 RUSOVÉ. V kiirské Sajani (CaíiHLi). V kalužské gub. obyvatelé záp. časti mosalského újezda a v új. brjanském a trubčevském orlovské gub. slují Poléchové (Ilojľfexn), obyvatelé vých. časti új. mosalského Poljané (IIojiiiHe). Obyvatelé severné od Desný nazývají jižní Maloriisové Zadesenci (3aj];eceHij,Li). Také se hojné názvu mestských užíva: Vladimirci, Mu- romci, Kostromiči, Tuljaci, Kalužané, Jaroslava, Rjazanci, Orlovci, Moskviči, Novgorodci, Nižegorodci, Tverjané, Smolnjané, Penzenci, Poltavci, Kijevljané a pod. § Q. Tato differenciace na radu typu je z časti po- tvrzena i methodou anthropologickou. Vidíme totiž, že Malo- rusové na jihu liší se i telesné od Bélorusu a Velkorusú, a to nej en v umélém ústroji vlasu a vousu, nýbrž v rázu tela samého. Tak vidíme pfedevším na jihu silnejší vystu- povaní brachycefalie, tmavé komplexe a vyššího vzrústu nežli u Velkorusú a Bélorusu. Ale na druhé strane nejsou tyto skupiny ani uvnitf jednotné. Naopak ! Dosavadní zkou- mání fysického typu ruských Slovanú ukazují dosti značné variace lokálních skupin, vétší, než jest na pf. prumérný rozdíl skupiny velkoruské, maloruské a béloruské. V celku, pŕihlédneme-li k hlavním anthropologickým znakum, se- braným v práci A. Ivanovského, vidíme u Rusú strední vzrúst, varirující kolem 1650 mm, a to tak, že u Velko- rusú je 5l7o nízkych a 49o/o vysokých, u Malorusú 47o/o nízkych a 5 3 Vo vysokých, u Bélorusu pomer 36 : 647o- Podlé barvy komplexe (barva očí a vlasu) náleží Slované ruští po vétšiné smíšenému typu. Jediné u Bélorusu pre- vláda čistý svetlý typ (48 Vo proti 31 Vo smíšeného a 2 Vo tmavého). U Velkorusú nalézáme prúmiérem pomer 37: 41 : 22Vo, u Malorusú 30 : 42 : 28^/0. Malorusové se tedy vy- značuj] vétší sklonností k tmavému typu, ale dlužno pŕi- znati hned, že se uvnitf velice mení; Volyň na pf. RUSOVÉ. 35 podlé zkoumání Kožuchova vykazuje pomer 42 : 29 : 29! Z Velkorusú nejsvétlejší jsou tverští a jaroslavští, méné Velkorusové východních gubernií. Podlé lebečného indexu je u Velkorusú 9% dlouholebých (dolichocefalu), 19Vo stŕedolebých (mesocefalia) a 72% krátkolebých (brachycefalú), a týž pomer v celku zustává i u Malorusu 12% • 16^/o : 72%. Jen Bélorusové vynikají hlavou častéji delší (pomer 13: 23 :64V()). Ostatné i v tom jsou silné místní variace. Tak severní Malorusové jsou více brachycefalní, ale ve Voroneži, v Poltavé a ve Volyni našlo se pomerné mnoho dolicho- cefalii. Žádná zkoumaná oblasť velkoruská nejeví takového množství dlouhých a stŕedních hláv jako volynští Malorusi (31:34). Rovnéž horalé karpatští liší se jako samostatný typ od obyvatelu rovin. Ale to jsou zjevy, jež vidíme také u sousedních Polákú. Na pomíšení typu pôsobilo jisté krížení Rusu s elementy sousedními, u Velkorusú s povolž- skými Finny, u Malorusu s národy turkotatarskými. § 10. Jakkoliv jsou všechny tyto velké a malé skupiny od sebe odlíšený, pi^ece není žádná dnes proti druhé tak ostŕe postavená, jako velká skupina velkoruská proti maloruské. Roz- díly mezi lokálními kmeny v jednotlivých velkých skupi- nách jsou pŕece jen podružné. Jsou to rozdíly v dialektu, v kroji, ostatním bytu domácim a podobné. Také rozdíl mezi Velkorusy a Bélorusy není tak velký, nebo aspoň se necíti tak velkým, a filologové na pf. souhlasné pokla- daj í Bélorusy buď za část Velkorusú nebo za vétev jim velice blízkou. Za to mezi Velkorusy a Malorusy jest rozdíl hlubší. Jest nejen v jazyku, nýbrž i v tele a v duši lidu : v po- vaze, temperamentu, v písni a ovšem i v kroji, v obyčejích a zvycích. A rozdíl ten stupňuje se ještč nižnými mnohdy osudy historickými a zcjména v poslední dobé politickou 36 RUSOVÉ. divergentní tendencí do té míry, že se zhusta pfetrhují všechny pásky úzkeho pfíbuzenství, ŕeknéme » ruského", že se maloruská intelligence nechce pokládati za Rusy, za národ téhož púvodu a rázu jako jsou Velkorusové, že se slovem jednota ruského národa roztrhává na dve časti, na dva ná- rody, jeden severní zv. Velkorusy nebo Rusy xax' é^oyjjV ^ossijany — také od Moskvy, jež je v histórii soustfedila a vytvorila : Moskaly, Moskviči — druhý pak m jihu — zv. Malorusy, Jihorusy nebo novéji Ukrajinci. ^ To je pod- klad a osa známeho sporu velko-maloruského. Není pochyby, že celý tento vážny spor má koŕeny staré a pŕirozené, neboť differenciace Severorusú od Jiho- rusú vznikla dávno a vyvíjela se pomalú sice, ale neustále. Také politické neshody a protivy jsou ode dávna mezi Velkou a Malou Rusi a celý život byl po mnohé veky odchylný. Ale pri tom všem nebylo dfíve národnostního sporu mezi Velkorusy a Malorusy ve smyslu nynéjším. Pi^i tom všem se naopak cítily obe strany sobé blízke, ba za jedno, jak je vidéti na pf. z dúvodú, pro které se podával Moskve, čaru Alexéji Michajloviči, r. 1653 Bohdan Chmel- nický, když odtrhával Ukrajinu od Polsky. 1 Ve jménech neujala se dosud shoda. Velkorusové a cizina po starém zvyku užíva nejvíce termínu Velkorus — Malorus se vzhledem na historický název Malé Rusi (pro Halíč a Vladiméf). Ŕidčeji čierne i ozna- čení Jihorusové (na pf. u Pypina, Kostomarova). Malorusi sami slyší tyto názvy raéné radi a dávají proto v poslední dobé pfednost jiňému názvu geografickému - Ukrajinci. Haličtí užívají názvu Rusín, adj. rus'kyj (oproti Rossijanin, rossijský), jenž vznikl pravé na hranici rusko- polské (haličtí horalé zovou se sami ponejvíce Rusňaky), který však ne- našel pfijetí za haličskou hranici. Nemci píšqulatinis. Ruthene. Ješté jinak, i jen pravopisné rozeznávali, ale to nenabylo váhy. V proudu váš- nivých sporu mezi obéma národnostmi vytvoŕily se navzájem i hrubší pfezdívky. Nejčastéji slyšíme Velkorusy jmenovati „Kacapy", „Chazary" a Malorusy „Chochly". RUSOVE. ^' Ale vysoký stupeň rozporu a z časti i podstata toho, co dnes tvorí obsah sporu obou ruských národností, je vlastné teprve dilem posledního století. Bude na jiném místé Encyklopédie^ podrobné ukázáno i literatúrou dovozeno, jaký podklad a živel pŕineslo sem literárni obrození maloruské, jaký výzkumy jazykové, jaký moderní anthropologie a ethnografie slovanská v prúbéhu XIX. století. Zde je mým úkolem ukázati jen, jaký je úhrnný podklad sporu. Spor v prúbéhu XIX. stôl. bral své podnety a látku hlavné z téchto tŕí prameňu : 1 ze snahy po utvorení, resp. obrození samostatného literárního jazyka a samostatné litera- túry maloruské, 2. z rady vedeckých disskusí o tom, jaký je pomer mezi Velkorusy a Malorusy, a to hlavné na poli lingui- stickém a anthropologickém, a konečné a hlavné 3. z dosa- vadního politického a sociálního postavení Malorusú v státé ruském i z všeobecného v poslední dobé rozvoje ideí ociálné-demokratických. Tímto se také stalo, žese spor dnes dostáva čím dále tím více s pole literárního a náuko- vého na pole politické. Spor se počal literárním obrozením maloruštiny roku 1798, kdy J. P. Kotljarevskij vydal svou travestovanou Aeneidu. Od té doby vidíme stále se vzmáhající snahu po literatúre, psané malorusky. Ale brzy v zápétí téchto snáh dostavil se i vládni útisk, vycházející z neduvéry a z do- mnéní, že takováto separatistická snaha literárni ve svých koncích bude škodlivá jednote štátu, a tento útisk projevil se v nékolika ostrých zákazech tisknouti a rozšifovati malo- 1 Kde se v textu čte odvolaní na ,, Encyklopédii", rozunií se tím ušká „Encyklopédie slovanské filológie", vydávaná petroliradskou Aka- démií, k níž je ruský originál toto knihy úvodem. 38 RUSOVÉ. ruské knihy (až na malé výjimky), hlavné r. 1847, 1863 a 1876. Jenže tyto zápovédi docílily opaku toho, co chtély. Snaha po literárni samostatnosti a literárním jazyku malo- ruském neutuchala, ba čím více byla stlačována, tím více nabývala sily, zejména když prenesená byla také na volnejší pudu východní Haliče. Dále, neméné než toto hnutí literárni pŕispély k pro- hloubení a zakorenení sporu i ruzné wvédecké" spory o pomer Velkorusú k Malorusúm, vyvolané s rúzných ná- ukových hledisk. Projevilo se to zejména velkou diskussí o starobylost maloruštiny, špeciálne _o^starobylost Malorusu M_Kijevsku, o otázku, kdo vytvoril první ruské dejiny a první ruskou literatúru v štátu kijevském. Diskusse takto kul- minovala po prvé v letech padesátých vystoupením Sréz- névského, Lavrovského a hlavné M. Pogodina, který dovo- zoval, že do XIV. veku v Kijevsku sedeli pfedkové velko- ruští, jimž náleží počátky déjin a literatúry, a že Malo- rusi prišli sem teprve po vpádu tatarském od Karpát, — theorie, která však našla hned radu rozhodných protiv- níkú mezi historiky púvodu maloruského, která pozdéji ob- novená byla s úsilím na konci XIX. stôl. na filologickém základe i'adou prací AI. Sobolevského (od r. 1883), ale s nemenším úsilím znovu odmítána historiky N. Daške- vičem, V. Antonovičem, M. Hruševským, Al. Jablonowským i filology J. Jagičem, A. Šachmatovem, A. Krymským, A. Ko- lessou, A. Lobodou a jinými. Pri téchto sporech pfirozené nezústalo jen pri otázce starobylosti maloruštiny v Kijevsku, ale pi'ešlo se i k dis- kussi, jaký je stupeň rúznosti obou jazyku, velkoruského a maloruského, možno-li s jazykového hlediska uznávati jednu ruskou reč se dvéma dialekty, či dve rúzné reči ruské, resp. dve rúzné reči slovanské. I tyto debatty a pole- RUSOVÉ. 39 miky, vedené pfedními ruskými a slovanskými filology, pfispély valné k rozvoji snahy, oba kmeny theoreticky co možná oddáliti a mezeru mezi nimi prohloubiti. Ale tato theoretická snaha nezústala omezena jen na pole jazykové, ač se zde projevovala nejčastéji a nejvédeč- téji. Již M. Maksimovič usuzoval, že dlužno rozeznávati v Rusi nejen dve reči, ale i dva rúzné národní typy, jenže své theorie určitéji neformuloval. To provedl a tím i silný prevrat v dosavadním nazírání zpusobil N. 1. Kostomarov a po nem rada pracovníkú v oboru anthropologickém. Co se Maksimovičovi zdalo býti téžkým — formulovati pi'esnéji rozdíl — provedl Kostomarov lehce a v stati wJ],bí pyccKi^ naponiiocTii", uverejnené v Osnove r. 1861, ukázav na rozdíly histórie, jazyka, zvyku, povahy, telesného vzezŕení — slovem celého bytu obou kmeňu, postavil theorii, že n e j so u jen dva ruské jazyky, ale prím o dve ruské ná- rodnosti od sebe v celé podstate odchylné ajen histórií vjedenzevn í celeksveden é. A tato Kostomarova theorie našla nesmírný ohlas, rozvíjela se dále v tom smyslu, že vlastné z téchto dvou národností jen jedna, a to jižní, maloruská, je čisté slovanská, kdežto to, co, sedí na sever a východ od čary Dvina - Dnépr, že nejsou Slované, ale více méné slavisovaní Finnové, Tatári neb Tu- ranci, jejichž celý byt, zejména absolutistické formy statní jsou puvodu a rázu asijského. Tato predstava, jíž ovšem zakladatelé theorie o dvou národnostech byli sami daleci, našla vhodnou pudu hlavné u Poláku, zkrušených a rozlítostnélých novou nešťastnou revolucí r. 1863, a v jejich emigraci parížske setkáváme se s hlavními propagátory nového názoru na piivod a roz- líšení východního Slovanstva (Fr. Duchinski a pi Sev. Du- chinska, S. Nolvard Busczyiíski, H. Martin a j.). -^O RUSOVÉ. U Malorusú nenašla takové pudy, ale tkví i tam na mnohých stranách a pfezdívka „Chazaru", ktereu slycháme často ve vášnivých boj ich, kotví a vychází z podobné, - o v sem naprosto nesprávne predstavy o púvodu Velkorusú. Védečtéji otázky této ujali se anthropologové, ukazujíce na silné anthropologické rozdíly mezi Velkorusy a Malorusy, jevící se zejména v kratším tvaru lebky u po- sledních (v pomerné brachycefalii) a v panuj ící zde tmavé komplexi proti prevažnému svetlému rázu Velkorusú, pri čemž dovozovali, že tento tmavý brachycefalní typ je vlastním čistým typem slovanským (Volkov, Taylor). Ale i tuto theorii, ač má pro sebe radu dat, dlužno pokládati za ne- dokázanou. Máť druhá, jež zase čistý typ béloruský a velko- ruský pokladá za typ vlastní púvodním Slovanijm, pri nej- menším pro sebe stejné duvodu. ^ A rozdíly uvnitŕ obou skupín jsou často vétší než mezi obéma skupinami (srv. vyše str. 34 si.). Takovým tedy zpiasobem, z téchto prameňu a podnetu povstal a živil se spor velko-maloruský a dospel dnes tam, že se maloruští intelligenti konštantné a s presvedčením po- kladaj í za samostatný národ slovanský a pro tento svúj národ ,, ukrajinský" žádají všech pi^irozených práv, jež mu pro jeho sebeurčení a další vývoj náleží. A práva ta dnes neomezují se jen na dosažení škôl s vyuč. jazykem malo- ruským, na dosažení volnosti literárni, nýbrž i na uznaní sebevjády politické. Mírnéjší a reálnejší stupeň patriotía, po- čítající s danými pomery, formuluje tyto požadavky v rámec 1 Ostatné sám už v starém typu slovanském pfipouštím oba pra- evropské typy na rúzných niístech pravlasti, Když byly tyto typy čisté, nebylo ješté v Evropé Slovanu; když povstávali Slované, kfížily se v nich už oba typy, tak že jeden na tom, druhý na jiném místé (na pŕ. v Pokarpatí) prevládal. Ale prvého bylo více; pro to svedčí stále nové a nové doklady. RUSOVÉ. 41 autonómie Ukrajiny uvnitŕ hranie jednotné i^íše ruské, strany radikálni jdou pŕirozené dále a spoléhajíce na neudržitelnost dosavadní organisace štátu ruského, staví si za cíl i úplné odtržení, vytvorení svobodné, samostatné Ukrajiny na zá- klade sociálne demokratickém. Smím-li na tomto místé vysloviti svoje mínéní o budoucnosti a prospešnosti téchto snáh a cílú, tu pfes to, že patrím mezi ty, již uznávají za pŕirozené a správne, aby ruská vláda vyhovela oprávneným požadavkum iMalo- rusú — pŕece neváham vysloviti presvedčení, že pfes všechny vyše naznačené ráznosti jest tolik společného v histórii, tradici, ve víre, v jazyku a v kultúre VelkorusiJ a Malorusii — ba pijvod je jediný — , že v očích opodál stojícího, objektivního pozorovatele z u stáva j í oba dva kmeňové jen částmi jednoho velkého národa ruského a že jak se slovanského, tak i na pi^. s ruského nebo českého hlediska musíme si pŕáti, aby tato jednota pri plném vzájemném rešpektovaní náležitých potŕeb a po- žadavku obou kmenťi byla zachovaná na venek i v politickém svazku jednotné ríše, a pokud možná, i v jednotné literatúre a v jednotném literárním jazyku. Aspoň na poli velké litera- túry. Vždyť až do konce XVI II. stôl. byla literatúra vúbec společná a ješté nejvétší spisovatelé XIX. stôl. byli majetkem obou strán. Ovšem to všechno musilo by vyjíti ze vzájemné dohody, vzájemného uznaní a úcty, ne z pŕinucení a násilí. Formu pro tuto dohodu najíti bude vecí budoucích vijdcú obou strán, až búdou vzdáleny doby práve minulé, na než pa- trioti obou strán vzpomínají neradi a s odporem, až vybledne vzpomínka na útisk a násilí. Pak se nájde - doufejme aspoň - i puda pro spojení na venek i shodu uvnitŕ pri zachovaní plné individuality, jak už Kostomarov chtél, a pak Niedcrlc, Slovanský svet. 4 42 RUSOVÉ. snad dojdou splnení i krásna slova Gogolova, jež napsal r. 1844 v listu k A. Smirnové o obou národnostech : i/^aÓM nopo3HL BOcniiTajiiiCh pasnH^HLia ciijili hx-l xa- paKTepOBT), MTOoLi noTOxMi), c JT H B mn c L B o e 3 n H o, cocTaeiiT-L coooK) H'lsiiiTO coBapmeHiifeňiiiee bx qcjiOB^- qecTB^." II. Poláci. §11. Historický ťivod. Nejhlavnéjší častí slovanské vetve západní jsou dnes Poláci. O nich jediných možno jíci, že sedí od nepamétných dob na jednom a témže jnísté mezi Odrou, Karpaty a moŕem, a že se nejméné hnuli ze své kolébky. Méli vždy s geografického hlediska položení centrálni mezi ostatními kmeny slovanskými a poistí filologové soudí, že i reč je k tomu v souhlasu svým centrálním rázem („srodkowošč polsczyzny"). 0 národopisných pomérech dnešního Polska v dobé staroveké vime velmi málo. Ani Ptolemaios neosvétiuje jich jasnéji, ač množí v jeho Bulanech (BoóXave?, lepší ctení je ostatné SoúXaveg) chtéli vidéti už první zmĺnku o pozdéjších Po- lanech. Teprve od ľX. stôl. nabýváme vétšího jasná, ale hranie oblasti polské ani tu neize určiti pro nedostatek dat a proto, že pomery nékterých kmenú pri mori Baltickém a také pomery na jihozápadé nejsou dosti zi^ejmé. Celek polského národa, ti^ebas ješte nesjednocen, byl však už v tu dobu od sousedních Slovanu odlišován a nazýván společ- ným jménem Ljachu, .Íííxobc letopisu Kijevského; ^ skladal 1 Dnes naproti tomu udrželo se jméno Lachu (nepfihlížíme-li k literárnímu užívaní) národopisné jen pro lid, sídlící v rovine v západní Haliči mezi ŕ. Bialou, Vislou, Sanem a Karpaty. Horalé zovou lid a kraj „Lachy". 4* 44 POLÁCI. se na konci 1. tisíciletí, pokud vime, z nasleduj ících hlav- ních k menu : Polanu pôvodné na Varte, Noteči, okolo jez. Gopla, až k Odre, Vi s lanu na horní Visle, Mazovanú po obou stranách strední Visly, Kuj a vanú pri ohybu Visly u Torune, Slezanú na horní Odŕe a na západ až za Bobru, s Dédoši, Bobrany, Besunčany, Opolany, Holasici. V jaké mífe byli poistí i pomofští kmeňové Po mo- ra n ú (mezi dolní Vislou, Odrou a Noteči) a Lutičú (na západ od nich a k Varnavé a Labi), je dnes téžko fíci. Letopisec kijevský, když o starých sídlech polských podáva zprávu, číta je k Ljachum, pravé: „CľioB'feHii >Ke obii npii- me^me cfe^oma na Biicji^fe ii nposBauiacii Jl;íX0Be a ot-l tíx-l JI^xob-l nposBamacfl IIo.^JIHe, JIhxobc, ^pysiiii Jly- Tii^íH, iiHii MasoBmane, iimi IIoMopiiHe." Všechny tyto kmeny podarilo se centrálním Polanum postupné sjednotiti za knížat z rodu Pjastova a pŕedati j im také jméno. Kdy bylo sjednocení dokonáno, nevime, jisto jen, že hlavním tvurcem byla knížata Méšek I. (960 — 992) a Boleslav Chrabrý (992—1025). Nebylo] zprvu také úplné; to se vyvinulo teprve pozdéji, zejména rozvetvenou vnitfní kolonisací. Bylyť zprvu končiny malopolské a mazovské jen fidce osazeny. Hlavním vnéjšim podnétem k sjednocení a ucelení byl však beze vší pochyby boj s Nemci, který Polákúm nastal ihned, jakmile si Nemci v IX.— XI. stôl. podrobili a zničili Slovany polabské. Boj s Nemci mél j ako v Čechách tak i u Polákú ne- smírný vliv na jejich vývoj vnitfní i zevni. Následkem tohoto boje se jednak uvnitf vyvíjelo a utvrzovalo společné národní vedomí, jednak na venek celkový vývoj polského národa, POLÁCI. -45 jenž ze svého jadra na Odŕe, Varte a Visle chtél se pfi- rozené a stále šíŕiti na všecky strany, setkával se na západe s odporem Némcú a proti sobé namífenou expansí v takové sile, že jí nezdolal, j í stále ustupoval ahledal bezpečí, vzrúst a postup ve výboji proti Pru- súm, Lite v c um a Rus u m. Ačkoliv Polsko dobre cítilo, že jest jedním z jeho prvních úkolu udržeti si na severu široký pf-ístup k mori a na západe hranici na Odŕe, nelze-li na Labi, pi'ece všecky výboje a úspechy, kterých tam Polsko dobylo, mély jen význam chvilkový. Strašnou ranou byl vpád Tataru a bitva u Lehnice r. 1241, ponévadž jí bylo p^hŕbeno sjednocení Polska se Slezskem, které se od té doby počalo na dobro kloniti k Nemecku a germaniso- vati; jinou ranou bylo povolaní rádu nemeckých rytím do zeme chelmiňské a lobavské (1226), jež pripravilo germa- nisaci Pomoŕí, a další ranou usilovná nemecká kolonisace, kterou do osád a podhradí vodila knížata cirkevní i svetská od XIII. stôl., do Slezska, Malopolska, Velkopolska i Ma- zovska, a ta zijstávala jazykem, zvyky a celým životem nemecká. Tím vzriastalo veliké nebezpečí národnosti polské a „exterminare idioma polonicum" stávalo se stálym heslem Némcu na západních hranicích. V XIII. století ocitala se polská národ nost skoro již na pokraji zkázy. Ale záchrana se pfece dostavila. V čas se znárod- nilo polské duchovenstvo vyšší i nižší, povstala národní literatúra, pusobící blahodárne na všechny vrstvy, púsobilo proti Némcum v Polsku i české hnutí husitské, a sama polská dynastie nastoupila dráhy národnéjší, provázena jsouc pri tom pronikavými úspechy politickými, zejména úspešným bojem proti rádu nemeckých rytífú, dokonaným bitvou u Grunwaldu r. 1410. Kraje za Odrou a na severu ne- mohly býti sice zachránený, — zde ztratili Poláci ^/., své ^6 POLÁCI. bývalé pudy — , ale co Poláci ztráceli na západe, počali si nahrazovati na východe, kam se výboj pŕirozené obrátil jednak smérem severovýchodním, jednak jihovýchodním. Smer této bipartice určilo už samo territorium, které v prosti'edku svém, po obou stranách Pripeti, má kraj neschodný a ne- hostinný a na jihu ohraničeno je téžko prostupným véncem Karpát. Vlna polského rozvoje musila se tu pŕirozené roz- déliti jednak do Litvy, jednak do Malé Rusi a tento dvojitý postup na východ stal se také vskutku jádrem nové j ši ch déjin polského národa. Výboj sem počal už v dobách starších, ale náležité sily nabyl teprve, když Litva byla lubelskou únií r. 1569 spojená s Polskem a tím do i'íše polské pi'ivtélena i roz- sáhlá část jižního Ruska^ (srv. vyše str. 10, 12). V Litve jazyk a rády polské nabyly od té doby prevahy nad litev- skými, vyšší vrstvy se silné popolštily a do kraje šla polská kolonisace (do Polésí). Totéž platí o haličské Rusi, Volyni Podolí. Rus haličskou mohli Poláci udržeti jen, když ji učinili východiskem dalšího postupu na Dnéstr a Bug A úkol tento Polsko provedlo béhem XV. století kolonisací Podolí i Volyné a dokonalo béhem XVL st. V XVI. stôl domnívá se Bobrzyňski, byla zde už polovina krve polské K tomu pŕistoupil i pokus o únii polskolitevské Rusi s ka- tolíckym Rímem. Ale zatím na východe Rusi knížata moskevská, vyma- nivše se z poroby tatárske, utvorila nové, silné politické centrum v Moskve a pojala plán sjednotiti celou Rus. Jak se tento plán provádél, není zde místo vykládati. Moskva se tím pfirozené dostala brzy do velkého boje s Polskou^ 1 Červenou Rus zabral Kazimír už r. 1340 a už r. 1370 metro- politství haličské vymanéno bylo ze závislosti na metropolitovi kijevském a pak moskevském. POLACI. 47 boj táhl se po staletí, nejdfíve o zeme litevské, pak o zeme ruské, pak o vlastní Polsku — a pro Poláky stále s vý- sledkem neblahým, až konečné spolu vnitŕní desorganisací Polsky došlo k trojímu rozdelení štátu polského r. 1772, 1793 a 1795. Tyto udalosti pusobily nanejvýše nepŕíznivé na vývoj polské národnosti. Byly tím uvedený v niveč polské vý- boje, a zejména celá pŕedcházející polská kolonisace zemí ruských; ba štáty, které se o polskou ríši rozdélily, mély po jistou dobu pŕímý a zjevný úmysl odstraniti se sveta i národ polský — a jen velká vitálni sila, velké tradice o minulosti a velké idey o budoucnosti udržely jej a co více: i sesílily tak, že protivníci sami aspoň z časti vzdali se svých nadej í. Boj, který vedia polská národnost za svou existenci od doby pádu ríše polské, byl nanejvýš téžký a zustal jím podnes, zejména na fronte nemecké. Když vídeňský kongress r. 1815 znovu opravil roz- delení, pŕipojiv k Rusku vévodství varšavské (kongressovku), byla jím zároveň zaručená Polákum ochrana národnosti a samospráva. Dostali ji na počátku, ale od r. 1830 nastal obrat. Varšavská revoluce krvavé byla potlačená a proti- polská reakce, která ostatné v Rusku již pred tím nastávala, nabyla pudy a nedlouho potom nové nešťastné povstaní r. 1863 dokonalo ponížení a porobení Polsky. Nyní russi- fikace zavládla plným proudem a musila pfijíti teprve od- jinud velká rána vládnímu systému, — nešťastná pro Rusko válka japonská r. 1904 — 5, — aby zavanouti mohl i po pol- ských nivách volnejší vzduch a aby otevfením konstitučního parlamentu dana byla Polákum možnost vystoupiti pred ruský národ a vládu se svými túžbami, jež bohdá v do- hledné dobé v rámci štátu ruského dojdou splnení. 48 POLÁCI. Huíe je však v Pruskú. Tam vidíme predné od roku 1 775 novou usilovnou kolonisaci nemeckou do polských končin (hlavné k Noteči) a také tam po varšavské revoluci roku 1830 nastal v liberálnejším režimu obrat, jehož cílem méla býti povlovná germanisace živlu polského. Revoluční polský pokus z r, 1846 a pak revoluce z roku 1848 obrat tento j ešte více utvrdily, ač zprvu nebylo používáno prostred ku krutých a násilných. Vláda pruská verila, že Polákú pomalú ^ice, ale jisté ubývá. Teprve od r, 1870, kdy sčítaní lidu ukázalo opak, počal Bismarck nový kurs, smeruj ící k ná- silnému vyhlazení polské národnosti a používající k tomu nejostfejších prostŕedku. V Rusku bylo Polákúm zle — ale k tak násilným a tak rafinovaným krokum, k jakým pi^istoupila vláda pruská, v Rusku pŕece nedošlo. To, co nepodnikl dosud žádný národ proti druhému, podnikli Nemci proti Polákúm: učinili pokus vyvlastniti pudu celého národa zvláštním zákonem (Ansiedelungsgesetz), jenž vláde dával k disposici sta millionú na vykupovaní pozemkii z rukou polských a ke kolonisaci Némcú. Bohudík, všechny tyto pokusy dosud selhaly, aspoň výsledky daleko nelze pfirovnávati k obétem, jež stály, a doufejme, že i nový pokus, který nemecká vláda pripravila počátkem roku 1908, dopadne jako minulé a že úsilí nemeckých hakatistú roz- razí se o odpor a silu národa. Ale ovšem osud poznaňských a slezských Polákú zústává téžký a není nadeje na zlepšení, - a treba ministr Arnim r. 1907 na venek doznával, že Po- lákú ponémčiti nelze a že na to nepomyslí, — pŕece je to zjevné cílem, k némuž Prusko nezdolné kráčí. A výsledek boje 3^/2 millionú duší s 60 milliony Ize si íéžko pfedsta- víti v barvách ružových. Vskutku také v Mazurech, v Slezsku i v Poznaňsku germanisace postupuje, tŕebas že místy Poláci vítézí. POLÁCI. 49 Nejlépe se Polákúm darí v Rakousku. Zde od let šede- sátých minulého století, po dohode s Vídní, odstranén starý germanisační systém a národnost polská vyvíjí se nejen s plnou volností, ale má i silný vliv na osudy celé ríše a jiných národností. § 12. Hranice polské oblasti. Stanoviti národ- nostní hranice oblasti polské je opét nesnadno, ač tu již nenarazíme na tolik obtíží, jež jsme méli pi^i Rusech. 1 zde je hlavním méŕítkem jazyk, na jehož základe aspoň v Ra- kousku a v Pruskú sdélány byly mapy s národopisným ohraničením. Ale sčítaní to nevedlo se vždy, zejména v Pruskú, správne, ^ a na druhé strane v Rusku vúbec nejsou výsledky jazykového sčítaní využitý k vyhotovení národopisné mapy, a jsme odkázaní na nejisté odhady jednotlivcii. První jazykovou mapu Polska nakreslil P. Šafárik ve svém Slov. Zemévidu; od té doby učinená byla sice rada dalších po- kusij, ale Poláci dosud i^ádné národopisné mapy celkové nemají. Jen jednotlivé časti hranie jsou podrobnéji opraco- vaný a známy. Polská oblast tvorí v celku nepravidelný čtyi^úhelník mezi Jablunkovem v Karpatech, Ujščí na Noteči, Suvalky a Sanokem, jehož severní strana prerušená je výbéžkem kašubským sméi^ujícím podel levého brehu dolní Visly ke 1 v Pruskú se sice sčítalo posledné podlé jazyka materského, ale vedie príslušníka polských a nemeckých objevuje se v statistice ješté dosti značná summa téch, ktefí udali reč polskou i nemeckou. Jak tu nyní určití národnost? A jak určiti národnost místa, kde príslušníci této rubriky rozhodují pro nadpoloviční vétšinu ? V Rakousku místo mater- ského jazyka užito pri sčítaní nepresného méfítka jazyka obcovacího (langue parlée, Umgangssprache) ; ale u Poláku, myslím, nemélo to val- ného škodného vlivu. Niedcrle, Slovanský svet. 5 50 POLÁCI. Gdansku a jez. Lebskému. Podrobnéji vypadá hranice, po- čneme-li od jihozáp. uhlu jablunkovského, takto: Hranice počína u hory Súlova nebo u pramenia Mo- rávky (pravého prítoku Ostravice) a táhne se po dedinách roztroušených po obou stranách Luciny mezi Morávkou a Stonávkou (pi'ítokem f. Olše), až dostihuje Odry pod Bohu- mínem. Tato cára tvorí Eridino jablko mezi slezskými Čechy a Poláky, t. zv. českopolský spor v Téšínsku. Osady mezi Morávkou a Stonávkou jsou smíšené, českopolské, ^ v jedné český, v druhé polský živel pi'evažuje a číslice Polákú a Cechu se dosti mení; ponévadž pak s obou strán zasahuje novéji do toho agitace a akce školská, vzrústají silné a ostré tŕenice. Bohudík nepi^ešly d osud ve vétší spor rázu národ- ního, majíce jen význam lokálni. Ostatné jsou zde podlé štatistiky Cechové na ústupu, kdežto Poláci a Nemci silné postupují (srov. Českou Revui 1902. I. 488); jazykové vzato je tu pás dialektu docela prechodných, resp. smíše- ných. Teprve na záp. Ostravice nastupuje skutečná čeština, ač i tu s vlivy polskými. V ríši nemecké, kde Poláci sedí částečné ve Slezsku, 1 Podlé nových zkoumání Kaz. Nietsche jsou ješté polskými ob- cemi Šebišovice, Spluchov, Bludovice, Venclovice, Horní Datyné, Bar- tovice, Radvanice, Hefmanice, Vrbice, kdežto českými Vojkovice, Ko- curovice, Kaňovice, Ratimov, Kunčice, Polská Ostrava a Hrušov. Ale téméŕ všechny lyto obce Šembera mél za české a ješté podlé posledního sčítaní r. 1900 pŕihlásily se vétšinou za české: Hefmanice, Radvanice, Bartovice, Šonov, Horní Datyné, Venclovice, Horní Bludovice, Šebišo- vice, Pitrov, Volovec, Zavadovice, Dol. Tošonovice, Vojkovice, Dobra- tice, Bukovec, Lhota, Morávka. V Pruském Slezsku pohraničnými čes- kými osadami oproti Polákum jsou podlé Kaz. Nitsche obce Koblov, Šuléfovice, Hať, Tvorkov, Benkovice, Kfenovice, Velké Petrovice, Tlusto- mosty, Bavorov. Ale mapa Langhansova označuje (podlé sčítaní r. 1900) Zabelkov, Kfižanovice, Tvorkov, Benkovice, Vojnovice, Janovice, Makov jako pohraniční obce polské. POLÁCI. 51 hlavné pak v Poznaňsku (vládni okresy Poznaň - Posen a Bydgošč— Bromberg), Záp. Pruskú (vi. okr. Gdansk— Danzig a Kwidzyň - Marienwerder) a v pruských Mazurech, beží hranice zprvu až po Bavorov (Bauerwitz) vedie Cechu a to vedie Kŕižanovic, Tvorkova a Benkovic na Odŕe a podlé ŕ. Giny k Bavorovu. Odtud beží na východe Hlubčic (Leobschiitz), obloukem k Bialé (Ziilz), odkudž proniká až k Prudniku (Neustadt), jde dále na Šmicz (Schmitsch), Frydland, Przechod, vedie tylovického lesa k D^ibrové (Dambrau) a k Szaragosczi (Schurgast) pri ústí Nisy do Odry. ^ Vyše jde podlé mapy Langhansovy zprvu podel toku Stobravy, potom silné protrhanou čarou pŕes Namyslów (Namslau), Syców (Gr. Wartenberg) k Mi^dzy- borzi (Neu-Mittclwalde) kolem Miliče (Militsch) k Lešnu (Lissa), Babimostu (Bomst), Miedzyrzeczi na Olši (Meseritz), Sverínu a Birnbaumu na Varte; odtud jde na sever k Wie- linu (Filehne) na Noteči a po Noteči až k Ústí (Ujšcie, Usch) a dále obloukem pŕes Pilu (Schneidemuhl), Krajanku (Krojanke), Zlotowo (Flatow), Zakrzewo, na východ kolem Chojnice (Konitz), kde pi^echází do oblasti kašubské, táhnoucí se od Brezna (Briesen) podel pomoŕanské hranice k Žarnowskému jezeru a k moi^i. Celá tato hranice poznaňská a západopruská je však málo známa, proseta enklávami nemeckými, a nelze ji spo- lehlivé určiti. Máme jen mapy nemecké. Vezmeme-li per- centuálni polskost okresu, tu podlé sčítaní Parczewského polskými (nad 50%) jsou okresy odolanowský, košciaňský, ostrzeszowský, záp. poznaňský, pszczynský, oleský, skwier- zyiíský. Kašubskou oblast známe dobre hlavné z práce Ra- 1 Pred sto lety (1790) zasahovali ješté Poláci do blízkosti Vrati- slavi a Olavy. Počátkem XVI. století platila za hranici Odra od ústí Nisy. 5* 52 POLÁCI. niultovy (srov. dále). Od nioŕe jde hranice podlé Nadmor- ského obloukem od OHvy u Gdanská ku Tčevu (Dirschau), pfechází Vislu k Malborku (Marienburg), zabírá za ní značnou část kraje sztumského, béžíc pŕes D^brówku, Buch- wald, Szenwezu, Mikolajki, Trzciano na Kwidzyň (Marien- werder). Zde vrací se zpét na západní breh Visly a jde opodál neho až k Chetmnu (Kulm), kde prestupuje Vislu, jde zpét na Qrudzi^dz (Graudenz) a dále pŕes ŕ. Ossu na Szembruk, Szenwald, Goryň^ Rawu (Eylau), Rudziež, Liwu, Ostród (Osterode), Siostry, Buchwald, Tuíawki, Próle, Stry- jewo, Rydw^gi nad Z^dzborkem, Knys, kolem Lece (Lótzen) na Soldany, Chelchy, Zelaszki u Goldap sev. od Olecka (Markgrabowa) a prestupuje ríšskou hranici smérem k Su- valkum. Zde germanisace Mazurú rýchle pokračuje (pod. u^ squsedních Litevcu). Ješté pred nedávnou dobou sahala tu hranice mazurská na severu až po Goldapy (Qoldap), kde Mazuŕi hraničili s Litevci; dnes je vražen už mezi oba kmeny nemecký klin, a Poláci se stýkají s Litevci pouze v gub. suvalcské. Za hranicemi nemecké ríše obchází polská hranice obloukem kolem Suvalkň podlé mapy Karského na Augu- stovo (Stan. Dobrzycki vede však oblast polskou až ku Grodnu) a odtud skrze újezdy Sokolský a Bélostocký (So- kólka) okolo Suchovoli i Koricyna na Knyšin, Bélostok (14 verst na západ), dále na Suraž na ŕ. Narevu. Za Na- revem jde podlé Glogera, Zakrzewského a Franceva pŕes Bélsk, Bočky, Drohičin, Sarnaky^ Belou, Parčev, Krasnostav k Tomaševu, odtud se na sever zatáčí kolem Tarnogradu, za nímž vstupuje do Haliče, a jde pŕes Radowu, Tuchlu k Radymnu na Sanu. Potom se v celku drží Sanu až k Sa- noku, odkudž jde pŕes Rymanów, Duklu, Žmigrod, Gorlici, Grybów k Pivničné na hranici uherské. Pak se vlastné I POI.ÁCI. 53 hranice polská až po Jablunkovský prúsmyk shoduje s hra- nici hahčskouherskou, nebof Poláci, kteŕí bydh' za ní v se- verozáp. koutu Spise ^ v horní Orave a Trenčíne, hlásili se pri sčítaní za Slováky. To je polská oblast kompaktní. V polském království ruské ríše tvorí Poláci 71"85Vo všeho obyvatelstva. Nejvíce jich je v guberniích na levém bi'ehu Visly (ve varšavské 73'57o, kališské S4Vo, kielecké 87-67o, lomžinské 77-3 Vo, piotrkowské 72TVo, radomské 83-6%) a v ptocké gubernii (8 P/o)- V siedlecké a lublinské tvoi^í jen 66 a 63V(), v suvalcké 23Vo- Vedie toho nalez- neme Poláky téméf ve všech kraj ich evropského Ruska, ovšem už jen v nepatrnérn počtu. Nad 5% je jich v gub. grodnénské (lOVo), vilenské (8-2o/o), volyňské (6'2Vo) a kovenské (9%). Vétší kolónie jsou ve velkých méstech, jako na pŕ. v Moskve, Petrohradé, Kijevé. Na ostrove Sa- chaliné následkem deportací bylo jich napočteno 58%. iVlnoho jich je ve východní Haliči. Tam jsou tak roz- prostranéni, že je viibec v celé Haliči čistý ruský okres, v n^mž je Poláku méné než 5%, pouze jediný (kossovský), kdežto čistých polských je 23! Toto rozprostranéní Poláku v ruském kraji opírá se hlavné o vétší mesta. Mesta čisté nebo rozhodnou vétšinou polská v ruské polovine Haliče jsou na pi^. tato: Lvov (120.000 Pol., t. j. 7ó-87o — 15.000 R., t. j. O'ó'Vo), Bóbrka, Muszyna, Sánok, Lisko, Sambor, Prze- myšt, Rawa ruská, Beíz u Sokalu, Žolkiew, Gr(5dek, Cieszanów, ^ Ve Spiši sedí od Staré Ľubovni až téméf po Kežmark a Smo- kovce, v Orave v kraji na sever od Zubrohlav a Bobrova, v Trenčíne v osadách Čierne, Skalite. Též v Liptove jsou polské vsi v okrese svato- mikuláškém a ružomberskéni a 4 vsi uvnitŕ slovenské oblasti v Zem- plíne. V Spiši počíta Czambel 51 polských obcí asi s 30.000 obyvateli, Kaz. Krotoski nové jich odhadl 50.000. 54 POLÁCI. Stryj, KalusZ; Stanislawów, Zaleszczyki, Kolomyja, Krysty- nopol, Kamionka Strumilowa, Busk, Tarnopol, Zbaraž, Hu- siatyn, Buczacz, Sokal, Czortków, Rohatyn, Brzežany, Pod- hajce, Trembowla, slabší vétšinu mají ješté Drohobycz, Zborów. 1 Jinde v Evropé jsou vétší polské kolónie na pŕ. ve Vídni (r. 1900 - 4346 Poláku), Berlíne (26.000), Drážďanech, Bukurešti, Paríži atd. V Nemecku se mimo to setkáváme ješté s polskými nové se tvoŕícími ostrovy ve Vestfálsku a Porýnsku, v méstech: Mtilheimu a. d. Ruhr, Ruhrortu, Essenu, Dortmundu, Bochumu, Hattingen a hlavné v Gelsen- kirchenu. Jsou to stále vzrijstající kolónie délnické, kde r. 1890 napočetla štatistika 5820 jednojazyčných polských duší, r. 1900 však 26.785, a kde pri posledních volbách do parlamentu dostal sčítací polský kandidát J. Chocszewski už na 27.000 hlasii! Mimo Evropu žije nejvíce Polákii v Americe, a to jednak v Severních spojených státech (zde hlavné v Chi- cagu, Buffalu, Milwaukee, Detroitu, Filadelfii, Pittsburgu, Novém Yorku), jednak v jižní Americe v Brasilii, a to v štátu Para n é, v Catariné, v Riu Qrande do Sul, méné v S. Paulu, Paraguayi a Argentíne. V Brasilii číta se pfes 80 polských kolónií s 80 tisíci duší. Paranu zovou již Novou Polskou. § 13. Štatistika. Jako dosud nelze dúkladné zjistiti ^ Vétšinu nemeckou mají: Biala, Szczerzec, Dolina, Bolechów, Na- dworna, Kossów, Kuly, Zablotów, Brody, mnoho Némcu ješté Drohohycz, Sniatyn, Kolomyja. Maloruské názvy téchto obcí a mést jsou tyto: JIbbíb, BiópKa, C^hík, Bejis, ;>KoBKBa, Topo^OK, Heii;aHÍB (IJ;í- inaHÍB), KpiicTHonijiB, KaMÍHKa CxpyMimoBa, BycK, 36apa:>K, By^an, PoraxiiH, ni;a;ranij,í, TepeóoBJíM, JJ^poroóim, 36opÍB, CoKaji, HJ^upcub, BojiexÍB, Ha3,BÍpHa, Kocíb, 3aóojiOTÍB, Chhtiih, Ko- JIOMII5I. POLÁCI. 66 hranice polské oblasti, tak nelze určiti bezpečné ani počet Poláku. Polské štatistiky lišily se ve svých výsledcích ne- smime. ^ F. Sulimierski napočetl roku 1882 12 millionú, E. Czyňski r. 1887 13 milí. (podobné i A. Fircks r. 1893), r. 1900 L. Straszewicz už 18 - 19millionia a r. 1902 VI. Czerkawski 21,111.347 Roláku. Ale ani soupis Czerkawského nepokladám za zcela jistý a sám počítam takto: V ruské ríši podlé sčítaní z počátku r. 1897 bylo Poláku 7,931.307 t. j. 8-3"/o. Doplníme-li číslo to pfírustkem čtyŕletým, jenž podlé Kovalevského činí v král. Polském l-57o (totiž 118.970), dostaneme koncem r. 1900 pro ruskou ríši (i s Asií) asi 8,400.000 pro Rakousko 4,259.150 pro Nemecko (spolu s Kašuby a Mazury) asi 3,450.200 - pro ostatní Evropu (podlé Czerkawského) asi 55.000 pro Ameriku (po- dlé Czerkawského) 1,500.000 17,664.350 Odhad Polákií v Americe je však velmi nejistý. Sie- mieradzski číta jich jen v severní Americe pfes P/2 mil. (tak i Z. Valjavec) a časopis „Práca Polska" v Milwaukee odhadl r. 1907 docela Polákij v Americe na 3 milliony! Také štatistika v Nemecku Polákíim jisté ubrala, vždyť na 1 Nejstarší štatistický odhad počtu Poláku pro 14. století o dnešním království polském sestavil J. Beloch, čítaje P/4 millionú. Pro dobu Štépána Bátoryho číta 3,058 000 Poláku. 2 Číslo toto je približné, neboť Poláku bylo r. 1900 napočteuo 3,086.489, Mazuru 142.049, Kašubíi 100.213, tedy v celku 3,328,751. Ale k tomu nutno pfipočísti ještč aspoi'i 2/3 z téch, ktefí ohlásili materský jazyk dvojí: nemecký vedie polského, mazurskcho a kašubského (182. 1S4, z čehož 2/;} - 121.450). 56 POLACI. pŕ. Ramult r. 1899 napočetl od osady k osade Kašubu 200.000 (tolik jich priznáva i Teízner), kdežto úŕední stati- stika z r. 1900 jen 100.000! Nejisto je, jak dalece máme poslovenštélé Poláky uherské sem pŕičísti, jež nové Karlo- wicz odhaduje na 120.000, ale Czambel jenom na tretinu. A tak, vymýtíme-li zase (a správne) haličské Židy, kteŕí priznali sice obcovací jazyk polský, ale pri tom Poláci nejsou (je jich v Haliči 621.036), dostaneme se i s pŕipo- čtením doplnku a korrektur sotva nad 17^/2 mil-, kteréžto číslo bych mél dnes za odhad nejvíce zajišténý. R. 1902 napočetl jsem Poláku pŕes 19 millionu proto, že nebylo ješté známo úfední sčítaní ruské, a odhadoval jsem je tehdáž oproti skutečným výsledkúm vysoko (na 9V2 millionu). Pokud zde nutná oprava, nevím. Vystihnouti stručné a výstižné ostatní štatistické pomery polské národnosti je obtížno z toho dúvodu, že žijí ve tfech státech, jejichž štatistiky nejsou dosud zpracovány se zŕetelem na jednotlivé národnosti. To platí zejména o ríši ruské, kde žije nejvétší část, téméŕ polovina, všech Polákia. Nékterá hlavní dáta, pokud se týkaj í ruského dištriktu carství polského, uvedii jsme už vyše, pri pfehledu štatistických dat ríše ruské. Nejdijležitéjší je, že koefficient pfírustku ročního činí zde opét l'SVoo- V Nemecku, v zemích Poláky osazených, vidíme koefficient pôrodu: v Poznaňsku 1-4%, v záp. Prusích l*47o; ^1^ obyvatelstvo rostlo ve skutečnosti mnohem méné za príčinou mnohého stéhování i odnárod- ňovaní. Ú haličských Poláku uvádím aspoň nékterá prístup- nejší dáta. Roční pfírústek v celé Haliči byl v letech 1890 až 1900 10*7Vo> na némž méli podlé rakouské štatistiky Poláci podíl 14-527o (ovšem včetné 15 Vo židia), kdežto Rusíni jen 8'7lVo- Mimo to srovnáním s dŕívéjšími daty vidíme POLÁCI. 57 zde celkový stály postup Polákú. R. 1851 bylo jich v Ci- slajtánii 11-450/0, r. 1880 už lASô^o, r. 1890- 15-84Vo. r. 1900- 16-590/0. V Haliči, kde maj í Poláci vládu v rukou, vzrostli za 50 let o H^o. Pomery vekové jsou podobné jako u Rusínú : nadnor- málný počet lidí mladých (50'4Vo do 20 letj, malý počet starších (12"/o od 50 let). Ženatých resp. vdaných je 323 Vo. U ruských Poláku bylo svobodných mužú a žen ÔOÓ a 55-9Vo, ženatých resp. vdaných 37 a 36'3Vo; ovdovélých 2-24 a 7-64Vo, rozvedených 0-05 a 0-087o. Pokud se pohlaví tyče, pripadá u Poláku haličských na 1000 mužú 1049 žen, kdežto v ruském Polsku je pomer obrácený: podlé Zairského — 986, podlé oficiálni štatistiky — 989 žen (patrné čítáno i všechno nahromadené tam vojsko). Jinak je pomer pohlaví v zemi celkem stejný, jen v lomžinské gubernii pripadlo pouze 925 žen na 1000 niužu. Pokud se tyče víry, je pŕíznakem pravého Poláka ka- tolicism, tak jako pravosláví pro Rusa. Pravoslávnych Po- lákú v Rusi dnes, zejména po uvolnení, jež ve vécech víry nastalo r. 1905, téméŕ není. Starší štatistiky, napr. Lebed- kinova uvádéla po leta šedesátá XIX. sto), podlé úŕedních štatistik ješté asi 40.000 pravoslávnych Polákú (uniatú). Rovnéž je málo Polákú evangelíkú ^ za to jsou pruští Mazuŕi evangelíci (r. 1890 napočteno zde 96Vo evangelíkú) a v tom leží také jedna z hlavních príčin jejich rýchlejší germanisace; naopak zase katolicism u Polákú je jednou z hlavních príčin, proč tak houževnaté bojují s ponemčením. V Rakousku je sice Polákú katolíkú v statistice jen 83 4 Vo, 1 Sedí hlavné ve Slezsku mezi Ostrovem, Khic/.horkeni (Kreuz- bcrg) a Namyslóweni, pak na severu v Pruskú od Pruskú od Ostródu a Dzialdowa na východ. 58 P(3LÁCI. ale to tím, že se za Poláky prihlásilo i 14-77o Židii. Odečteme-li je, je skoro každý Polák katolík (polských evangelíkú je l"8^/o). V ruském Polsku byl pomer obyvatelstva podlé víry tento: 74-8Vo katolíku, 4-47'Vo protestantú, 14 05 Vo židú a 6-577o pravoslávnych vých. církve (spolu se staroobradci). Katolíci jsou zde soustfedéni hlavné v zemi po levé strane Visly, kde j ich je všude mezi 70 — 80 Vo- V carstvé polském jediné siedlecká a lublinská gubernie vykazují pouze 60 a 62"/o katolíku. Tak bylo pri sčítaní r. 1897. Po 17. dubnu 1905 se tyto pomery silné zménily (srv. vyše na str. 26. uve- dené odhady Francevovy), ale presné drasticky celkové o tom dosud nemáme. Pokud se tyče samotných Polákú v Rusku, tu poslední štatistika konštatovala u nich tyto pomery náboženské (Cbo^-l II. XXXII:) pravoslávnych a staroobradcú 0'63^/o rímskych katolíku 98-267o protestantú 0-51 Vo židu 0-59Vo mohamedánú O'OlVo Byl tedy i zde, co Polák, to katolík. Ale dlužno pi^i- pomenouti, že se k nové sekte Marjavitu prihlásilo r. 1906 už 59.000 lidí. Pomer obyvatelstva venkovského k mestskému ukazuje v polském kraji ruské ríše nejvétší procento lidí usedlých v méstech, totiž 22-l7o- Jinak tu bylo šlechticú a činovnikii l-9Vo, duchovenstva 0 8%, poč. graždanií a kupcú OT4Vo, méšťanú 23-5Vo a rolníkii 72-98Vo- Pomer téchto tfíd pouze u Poláku (ale podlé štatistiky celé ríše) byl 5i9:0 04: 0-10 : 15-28 : 77-697o. U Polákia rakouských pripadá na POLÁCI. 59 stav rolničky 65-67e, na prumysl 14-8%, na obchod 1 1'2% a na verejná povolaní 8'4"Vo- Ve všeobecném vzdelaní lidu mají Poláci ješté mnoho CO dohánéti. A to nejen v Rusku a Pruskú, kde útiskem vládním bylo v tom soustavné bránéno, nýbrž i tam, kde již po delší dobu požívají plné svobody a volnosti v kul- turním svém vývoji, totiž v Haličí. I zde poslední štatistika našla u Poláku ješté 40"8% analfabetu. Jinak sluší uznati, že Poláci v Rusku (zejména ženy polské) pfes všechno utiskování se strany vládni stojí ve vzdelaní vyše nežli Rusové. U Rusu jsme našli prumérné gramotných mužu 295CVo a žen 9-347o; Poláci však dostupují proti tomu čísel 34-78Vo a 29-400/o. § 14. Differenciace. I u Poláku setkáváme se s dosti pokročilou differenciací vniti'ní, ačkoliv nedostoupila toho stupne jako u Rusíj a nezavdává také podnet k pol- tení národa polského na více národu. Ostatné zde ješté více než tam chybí dosud hlubší zpracování celé otázky a védečtéjší opodstatnení rozdílu a tŕídéní kmeňu polských. Materiálu sebráno mnoho, po stránce folkloristické hlavné Oskarem Kolbergem, novéji J. Karlowiczem a jinými ve „Wisle", po stránce anthropologické J. Majerem, Iz. Koper- nickim, J. Talko-Hrynczewiczem, VI. Olcchnowiczem, L. Rutkowskim, A. Zakrzewskim a j.; po stránce jazykové pracují v novéjší dobé zejména St. Dobrzycki, J. Karlowicz a K. Nitsch, ale v celkový systém všechny ty výsledky dosud sloučeny a sjednoceny nejsou. Obvyklému delení na vétší a menší skupiny slouží predavším za základ histo- rická tradice, bližší a hlubší vymezení je teprve úkolem práce další. 60 POLACI. V celku delí se obvykle národ polský na tyto velké a menší častí : 1 . skupinu velkopolskou zabírající Slezsko, Poznaňsko a Prusy, 2. skupinu mazovskou na východe pfedešlé pri Visle, Narevu a Bugu a 3. skupinu malo- polskou na jihu obou pri horní Visle až po hory Kar- patské a reku San. K nim [ako 4. zvláštni skupina pi'i- pojuje se v Pomoŕí kmeň kašubský. V skupine velko- polské nastoupilo nejdfíve sjednocení starých rodu a kmeňu patrné pod vlivem nátisku nemeckého a^její jazyk také ovládl a stal se literárni všepolskou rečí. Naproti tomu v lesnatém a tíže pŕístupném Mazovsku a Malopolsku zú- stalo více volnosti pro differenciační vývoj a rúznosti kme- ňové a lokálni se více vyvinuly a lépe zachovalý. Pfihlížime-li k názvíjm, jimiž lid mezí sebou roze- znává pŕíslušníky ruzných kmenú a území, rozeznávají poisti etnografové na pŕ. Kartowicz pfedevším tyto: V Slezsku obyvatelé hor slují Gorali (část jich v okolí Jablunkova Jablonkowiane neboli Jackozvie), lid časti strední Waiachy, lid rovin Lachy nebo Dolacy, pri Visle Wistacy. Od vislanských plfafú vznikl a už od XVII. stôl. je_^éžný nemecký název Wasser-Polaken. V Poznaňsku a Pruskú sedí v okresu w^growieckém, v záp. časti szubin- ského a na vých. chodzieského Palucy, na levém brehu Varty, od ústi Prosný počínaj íc, Porzeczanie\ kraj od QopJa k Visle a Noteči v okr. inowraclavském, strzeliňském a na jihu bydgoščského sluje pruské Kujawy (polské Kujawy jsou v okr. nieszawském a wíodawském). Lid v okr. krob- ském pri hranici Slezska nad i". Orlou sluje Chazacy nebo Lešniacy. V Prusích královských, z nichž zem chelminskou a malborskou možno míti za další část Kujav a Warmii za část Mazovska, sedí Borowiacy [Boracy) mezi Tucholou, Koronowem, Swieciem a Starogardem, Kociezviacy v okr. polAci. 61 starogardském a v časti kwidzynského (pow. Kociewie). Nížiny pri ústí Visly slují Žuiawy. Pruští Mazui^i od se- verní hranice na jih do Dzialdowa a na východ do hra- nice ruské zovou se od okolního lidu Tylosanie (od uží- vaní slova tylo místo tylko). V ruském Polsku je pi^edné v užívaní rada místních názvu, jako Bojary^ Borowiacy, Gryczanie^ Kopieniacy čih' Koptjnicy^ Koziari (Koziaki)^ Nadrzeczanie, Poborzame, Posaniacy, Puszczacy, Wochi, Kaliszanie, Lqczyczanie a pod., drobné pi^ezdívky ani neuvádejíc. Hlavní kmeňové názvy jsou Kujawiacy (poistí vedie pruských), Kurpie v t. zv. Zelené a Bílé Pusté v časti okr. ostrol^ckého, kolínskeho, prasnyckého, makowského, ostrowského a lomžinského, Ksiežacy v knížectví lowickém (t. j. v okr. towickém, skier- niewickém a sochaczewském) a Mazowsze, zahrnuj ící gub. suvalckou, lomžinskou, píockou, varšavskou a siedleckou. Také polské Podlasie (vých. část gub. sedlecké a lomžin- ské) náleží do Mazovska. ^ Lid jeho povstal podlé polských anthropologu smíšením Polákii s litevským kmenem Jatvégu. V Malopolsce existuje ješté vétší množství drobných místních názvu, jako: Babigórcy, Qardíacy, Górale (Górni- acy, Gorzanie), Jachwacy, Gr^bowiacy (Borowcy), Lasowcy, Kijacy, Kliszczacy, Lachy, Mazury (mezi Rabou a Saneni), Ogrodnicy, Podgórzanie, Podhalanie, Porqbianie, Rabczanie, Pr^dniczanie, Równiacy, Spižacy, Wolniczanie, Zagórzanie, Zywczacy. 1 Zakrzewski delí Mazury na «) strední, staré Mazury (^Plo- čané, Dobrzyfiaci, Mazufi cerští v grojeckém újezde, Mazufi nad Nare- wem a Bugem, Mazufi loričtí), b) severní Mazury (Kurpiové, pruští Mazufi a Varmjaci), č) východní Mazury (Podlašané v Pod- laší a obyvatelstvo zeme bélské). Nemecká štatistika vubec rozlišuje Po- láky od Mazuru, fídíc se hlavné vírou. 62 POLÁCI. Jinak etnografové delí léž po kraj ich, napr.: kališském, piotrkov/ském, radomském, kieleckém, lubelském, sando- mirském, krakovském (zde je nejpestŕejší a nejskvélejší národní kroj) atd. Všichni tito poistí kmeňové pŕes rozdíly své cíti se jako jeden národ, zejména od poslední doby, kdy rusko- némecký útisk je národné probouzí a sjednocuje. Jediné u Mazuru, jež evangelická víra oddéluje od ostatních a pfi- rozené spojuje s Nemci, vyskytuje se dnes podlé nemeckých zpráv zjev, jenž je, jak z rečí pruských ministru Studta a Arnima zjevno, také cílem nemecké politiky: ml uvi po p o 1 s k u, ale cíti s e j i ž P r u s y. ^ Jinde Poláci tento hybridní stav, požadovaný pruským státem, zásadné a sta- tečné odmitají. Jelikož výsledkom zkoumání dialektologických a jazy- kových vénováno je v Encyklopédii misto zvláštni a obsáhlé, chci se zde dotknouti ješté jen výsledku mnohých nových prací antropologických, obirajicich se typem polským. Z nich vidíme, že musíme pŕedevším rozeznávati ho- raly od jadra obyvatelstva polského v rovinách poŕíči Visly. Zde je typ polský pŕedstaven lidem strední vyše (1681 mm)^ komplexe prevažné svetlé nebo smíšené (svetlý typ má Talko-Hryncewicz za pôvodní polský) s lebkou mirné brachycefalni (variace mezi 80*5 — 82*3). Dále vidíme, že^ čím vyše jdeme k severu od Karpát, ubývá brachycefalie, a pi'ibývá mesocefalie. Procento krátkolebých, jichž v Ha- liči je na 83Vo» lx'a), Blažejov (Blasewei), Bukovina (Bukowine), Jakubovice (Jacobowitz), Nouzím (Nausehey), Ostiá Hora (Scharfenberg). Žakec a Brezové jsou už silné nemecké. Nicderlc, Slovanský svet. 7 82 CECHOVÉ A SLOVÁCI. k Šumvaldu, Troubelicúm, zpét mezi Úsovem a Mohelnicí na Litovel, načež čarou klikatou probíhá dedinami jižné od Unčova, Šternberka, Podstatu, až dostihne u Spálova hra- nice slezské. Odtud jde mezi Bélotínem a českými Hranicenii k Bernarticum u Nového Jičína, obemyká Nový Jičín tak, že Hodslavice, Véfovice, Štramberk, Libhošf, Pi'íbor zustá- vají české, a vrací se zpét k slezské hranici na Pustéjov, Studénku a Košátka. Od Klimkovic na Opavskú beží kolem Bílovce pŕes Lubojaty, Slatinu, Lukavec, Jančí, Véti^kovice. Vendelín, Lhotku, Litultovice, Hlavnice k Neplachovicúm na pruských hranicích. Od ríšske hranice prestupuje zde české rozhraní do pruského Slezska, tvoŕíc tam podlé mapy Langhansovy ostrov kačerský, složený ze 4 obcí a oddelený od kompaktního českého kouta, jenž jde od Oldi'išova (sev. Katefinek) až k Velkým Petrovicúm u Ratibora a odtud podel ŕ. Giny vedie polského území (viz vyše str. 51.) k Bohumínu. Malý ostrov český je ješté u Bavorova (Bauerwitz). Od Bohumína a Mor. Ostravy jde rozhraní svrchu již vytčeným (srv. str. 50.) sporným pásmem pomíšených obcí českopolských pŕes Morávku k hore Súlovu v Karpa- tech a dále, máme-li zi'ení k vyše vzpomenutému významu uherské hranice, po hŕbetu Karpát a zemské hranici mo- ravské (s výjimkou Hodonína) až po stok Moravy s Dyjí. Za vtokem Dyje pi^ekročuje tuto reku, zabírajíc obce Poš- tornou, Hlohovec a Novou Ves u Valčic (Feldsberg) - Ha- vranov a Cáhnov české vétšiny již nemají ~ ale pak se vrací do Moravy, beží pŕes Podivín, Vel. Pavlovice, Šakvice, obemyká Hustopeč k Vranovicum, Ivani, jde pŕes Pŕibice, Hrušovany, Židlochovice, Blučinu, Dol. Kounice k Nem. Kynicúm nad Miroslaví a pak pŕes Výmyslice, Hor. Duna- jovice, Tvoŕihráz ke Kuchaŕovicum nad Znojmem. Odtud CECHOVÉ A SLOVÁCI. 83 jde rozhraní klikatou čarou smérem severozápadním pŕes Štítary k Dadcúm, Markvarci, na Kumžák v Čechách, pfes Stfížovice, Nem. Olešnoii zachází k Jindŕichovu Hradci, jenž už vlastné od nemeckého území odtrhuje nem. ostrov radouňský. Za Jindŕ. Hradcem jde rozhraní pŕes Poh'kno a Lasenici k zemské hranici (za níž jsoii jen české menšiny), pak po ní až ku výtoku Lužnice^ za ní jde kolem Kaplice, Krumlova k Netolicijm, odtud pfes vrch Vráta k Pracha- ticúm a pŕes Vimperk, Innergefild, Sušiče, Tešov, Čachrov, Nemelkov, N. Kdyni, Kubici a Trhanov k Postŕekovu. V této české oblasti jsou však ješté vétší ostrovy ne- mecké tyto: budéjovský, zabírající radu obcí v okolí Budé- jovic (Nemci zde silné upadají), jihlavský, v okolí Jihlavy od Stonaŕova na Morave na jihu až po Jilemník u Nem. Brodu na severu, brnenský (na jih od Brna pŕes Modŕice a Žilošice k českému Rajhradu), rousinovský a vyškovský, olomoucký (na jih od Olomouce až po Hnévotín a Nemi- lany), kónický (mezi Konicemi a Štépánovem) a nejvétší, nej- nebezpečnéjší ostrov v okolí nem. Lanškrouna, Mohelnice, Mor. Tŕebové, Svitav a Brezové, obklopený českými mésty: Poličkou, Litomyšlí, Č. Tŕebovou, Ústím nad Orlici, Kyš- perkem, Lošticemi a Jevíčkem. Vétšinou nemecká jsou ješté mesta jyior. Krumlov a Hodonín. ^ České ostrovy mimo vymezenou oblast jsou ješté, ale už jen slabé osazené, v okresu čistéjovském v Dolních Ra- kousích, pak v pruském Slezsku obce Husinec a Podébrady u Stŕelína (Strehlen), obce Velký a Malý Tábor a Čermín u Sycova (Gr.-Wartenberg), Bedŕichuv Hradec (Friedrichs- grätz), Petruv Hradec (Petersgrätz) u Opolí. 1 Brno mélo r. 1900 38.365 Čechú a 68.702 Némcu, v Olomouci byl pomer 67Q8 : 13.982, v Jihlave 4228 : 19.765, v Znojme 1854 : 14.014, v Hodoníné 3987: 4976, v Krumlové 879: 1233, v Zábfehii 761 : 2206. ■«4 CECHOVÉ A SLOVÁCI. Vedie toho však je mnoho Cechu (na 385.000) ve Vídni, dosti i v Linci, Pešti (4100), v Berh'né (r. 1900-1813), v Drážďanech (3188), v Lipsku (1381), Svitavech (823), Kamenici (629), české osady byly i v Haliči v hejtm. žol- kiewském, jsou dosud v Banáté uherském (v Krašovské sto- lici Šumice, Helena, Weitzenried-Gerník, Rovensko, Schnel- lersruhe, Eibenthal, Ogradina) a v Krušici u Bí!é Cerkve (s více než 9000 Čechy), dále v požežské, belovarské, viro- vitické a ogulinské župe Chorvatska-Slavonska (hlavné v ob- cích Cazma, Garešnica, Grubišno polje, Končanica, Daru- var, Punitovci a j.). Zde jich poslední štatistika napočetla _31^.588 (prišli hlavné v letech 1880-90). Množství osád se jménem Csehi v Uhrách ukazuje na bývalé kolónie české. Také osady povstalé v XV. stôl. v Gemeru a Malohonté jsou už poslovenštény. Kolónie česká u Voitsburgu ve Stýrsku, která prišla \ letech _čtyricátých minulého století od Sušiče, je už ponémčena. V Rusku v gub. volynské vznikaly české osady od r. 1868 v újezdé dubenském, rovenském, luckém, žitomír- ském, ostrožském a vladiméfském (nejvétší osady jsou Hlin- sko— rJiHHCK-L, Zdolbunovo, Kupičevo), pak v Krymu (Bo- hemka a Čechohrad) a u Novorossijska Kyrilovka, Meto- déjovka a Glébovka (také z r. 1868), v Polsku (Kučov, Zelov, Lodž) a jinde. Všech v Rusku napočteno bylo 50.385 a z nich 55Vo (27.670) ve volynské gubernii, v lodžském újezdé 4978, v Podkavkazí 3360. V Bulharsku jsou české kolónie ve Vojvodovu a Br-LŠljanici poblíže Plévna. Mimo to množství Cechu se usadilo ve Spojených Státech severoamerických, nejvíce v štátu Ilhnois, pak v Jowé, Minnesoté, Nebrasce, New Yorku, Ohiu, Texasu a Wiscon- sinu, v celku asi ^/2 miliónu. Na Novém Zealandé je blíže Aucklandu némeckočeská osada Puhoj (asi s 800 Čechy). CECHOVÉ A SLOVÁCI. 85 § 22. Slovenská oblast v Uhrách je nyní dosti dobre známa a jde od Devínske Nové Vsi pri vtoku Moravy do Dunaje, podel Moravy a zemské hranice moravské i haličské, s výjimkou obcí, za polské pokladaných v Trenčansku, Orave a Spiši (srv. vyše str. 53), až po Stropkov na severu Zemplína, ač ovšem ve Spiši, Šaryši a Zemplíne je prorvána radou drobných ruských ostrovu, hlavné v okolí Kežmarku, Staré Lubovné, Bardijova, Stropkova pri Popradu, horní Tople, Ondave, jež zdc vyčítati nelze. Od Stropkova beží hranice preš Breznici, Turiany, Dzapalovce, Hrabovec, Papín na Sninu, odtud kolem Poruby na V. Remety v stôl. užho- rodské a dále pfes Podhorodie, Koňuš, Hutu (nejvýchod- néjší slovenská obec). Nemecké u Užhorodu, Bežovce, Cier- nopole, Tegeni, Stretavku, Slavkovce, Petrikovce, Ujlak, Kazmĺr, Kužmice, Hanisku, Rudno, Hnilec, Krompachy, odtud celkem rovnou čarou pfes Stilbach, Betliar vedie Rožňavy (Gemer), na Štítnik, Šivetice, Brusník, Melegheď, Cerenčany (vedie Rimavské Soboty), Keresztúr, vedie Lu- čence na Luboreč, Zombor, Sklabinou, Hrušov, Merovce, Cankov, vedie Levie na St. Tekov, Vráble a Komjatice, od- kudž vybíhá velký a široký slovenský výbéžek až k Novým Zámkum na Žitvé. Od Komjatic beží hranice pi^es Urmín, Močonok, Šoporni na Galantu, Fedýmeš, Šarfiji, Chorv. Grob, Čeklýs, Ivanku, Prešpurk a Devínskou Novou Ves. Uvnitŕ má značnéjší ostrovy nemecké u Nem, Právna v stôl. nitranské a turčanské, u Kremnice (stôl. turčanská a tekovská), v Dobšiné (Gemer) a v Spiši (v okolí Kežmarku a Gelnice) a menší j ešte ruské, polské a maďarské (hlavné mezi Vráblemi a Nitrou na sever a v Abauji na západe Košíc). Za to jsou hojné slovenské ostrovy ješté ve vnitŕ- ních a jižních Uhrách, a to hlavné v stolicích ostrihomské a peštské (v okolí Svätého Kríže a Pomáze); pak se množ- S6 CECHOVÉ A SLOVÁCI. ství ostruvku táhne z Novohradu od Ďarmot do stolice peštské až po Kerepeš a Piliš (vše to jsou zbytky bývalého území slovenského). V boršodské stolici jsou ostrovy v okolí Miš- kovce, v zemplínske u Nového Mesta, v sabolčské byla Nireďháza. Menší ostruvky jsou ješté v prešpurské, biharské, silaďské, komárenské, vesprímské, belehradské, gemerské, abaujtorňanské, berežské stolici. Nejvétší slovenské kolónie soustfedily se však na jihu, a to jednak v stôl. bekešské (Caba, Komloš, Sarvaš), v ^áčské (Selenča, Laliť, Pivnica, Hložany, Kysáč, Kulpín, Kerestúr, Kocúra ^ a nejvétší Pe- trovec), v Čanadu (Bánhedeš, Pitvaroš, Nadlak) a v toron- tálské (Sándor, Kovačica, Padiná, Hajdušica, Lizika, Aradác a jiné). V Slavonii je čisté slovenskou osadou Stará Pazová a v Srému jest jich hojné kolem Iloku, Šidu a Zemuné, Punitovci ve virovitické župe jsou zpola československé. Novéji došlý zprávy o tom, že se tvoi'í osada evangel. Slováku v Bulharsku u Mitropolije blíže Plévna. Ostatné nejvétším slovenským méstem je sama Pešf, kde jich načítala štatistika 25.000] (ale je jich tam více než dvakráte tolik). Podobné žije ješté mnoho Slováku ve Vídni (pfes 50.000). Nejvétší emigrace smeruje však poslední dobu do ruzných mést Spojených Státii severní Ameriky. § 23. Štatistika. Úi'ední sčítaní príslušníka českého národa v nemeckých končinách Čech, Moravy, Slezska, ve Vídni (rovnéž jako Slováku v Uhrách) dalo se často na úkor české národnosti tím, že nemorálním nátlakem nuceni ^ O príslušnosť jazykovou Slováku v Kerestúru a Kocufe byl po- slední dobu spor mezi VI. Hnaťjukem, jenž je čítal za Rusy, a Frant. Pastrnkem, A. Sobolevským, J. Polívkou, S. Czambelem, ktefí je právem mají za Slováky ze stôl. zemplínske a šaryšské. CECHOVÉ A SLOVÁCI. 87 byli lidé odvislí místo české reči matei^ské a rodinné udá- vali nemecký jazyk obcovací. Proto pi^i výpočtu sily če- ského národa bude vždy nutná značná korrektura výsledku úŕedních. Rakouská štatistika shledala r. 1900 Cechu 5,955.397 ^ V Nemecké ríši čítáno Čechii a Moravanú (číslo nelze presné určiti, srv. vyše, str. 55.) 1 15.000 V Uhrách napočteno Slovákij 2,019 641 V Uhrách odhadují Cechu 50.000 V Americe odhadují Čechú a Slovákú nej- méné na 800.000 V Rusku (r. 1897 napočteno 50.385) . . 55.000 V ostatní Evropé 20.000 9,015.038 Počet ten dlužno podlé hodnoverných odhadu v Če- chách, na Morave a ve Slezsku zvýšiti o 2—300.000, ve Vídni aspoň o 2—300.000, v Uhrách Slováku o 150 až 200.000 -, ale zde zase záhodno odečísti Poláky a Rusy za Slováky čítané. Je také možno, že jich bude v Americe o nejaký stotisíc více. T. Čapek odhaduje tam Cechu a J. Párička Slováku po pul millionu. Tím bychom dostali jako maximálni odhad Cechu se Slováky pro rok 1900 téméŕ o million více, tedy skoro 10 milí iónu, minimum asi 9'5 millionu (i kdyžodečteme 100.000 Poláku a Rusu, čítaných za Slováky), z čehož by pripadalo na vlastní Čechy pfes 7 millionu a na Slováky uherské 1 z toho v Čechách 3,930.093, na Morave 1,727.270, ve Slezsku 146.265, v Dolních Rakousích 132.968, v čemž zahrnutá Vídeň se 102.712 Čechy. Ale Cechu a Slováku ve V^ídni odhadl A. Štépánek na 385.000. Oficiálne bylo ve Vídni napočteno r. 1890 — 5-3", o, roku 1900 - 6-9»/o Cechu. 2 R. 1905 napočteno byiq Slováku v Uhrách 2,076.520. 88 CECHOVÉ A SLOVÁCI. vysoko pfes 2 milliony (asi 2,600.000). Dodávam ješté, že Cechové ve své oblasti, až na vyše uvedené ostrovy, sedí pomerné čisté, naproti tomu Slováci mají dosti živlu po- maďaršténých. Nejčistší stolici slovenskou je oravská (94-7Vo Slovákú), pak trenčanská (927), liptovská (92'5) a zvolenská (89-3). Ďalší pomery štatistické jsou tyto : V číselném pomeru obou pohlaví shledáváme u Cechu v Pfedlitavsku pomer 1000: 1056— tedy značný pfebytek žen. O Slovácích presného čísla nemáme. Ale podlé ko- mitátii soudíc, v nichž sedí Slováci, ukazuje nám uherská štatistika vesmés více žen než mužú, na pŕ. v 11 stólicích západních a stŕedních pomer 1000:1062 (čivilního oby- vatelstva, 1050 s vojskem), ve východních pomer 1000 ku 1097 (1078). Pokud se íýče pomeru, vztahujících se k veku indivídua, Ize sice u Cechu proti ostatním Slovanúm pŕedlitavským v poslední dobé pozorovati_ menší plodnost, ale za to dosahovaní vyššího stáŕí, tedy prodlužování veku. Počet mladých indivíduí do 20 let je menší, podnormální (45*7Vo)^ počet starcú nad normálem Rakouska (15-67o od 50 let). Ženatých, resp. vdaných je 36-5Vo, počet to velmi veliký (v Rakousku jen Rusíni mají číslo vétší). Pŕirozený vzrust oby- vatelstva na základe plod,nosti obnášel v ryže českých okre- sech Čech roku 1881 — 1890 9'58, roku 1891 — 1900 99 (u Némcu 664 a 9'67), v prúméru tedy ročné 0-97Vo — > pfírost tedy značné stojící pod prumérem jiných národu. I jinak absolútni pŕíríjsték činiľ U Čečhú pouze 8-82Vo za r. 1890 — 1900, kdežto prírozený pfírost Rakouska byl v téze dobé 11% a absolútni 947o- ^očet pôrodu českých (detí živé narozených) obnášel za tútéž dobu 34"6«/o, tedy ročné 3-46Vo, počet úmrtí 2-47%. Není tedy správna CECHOVÉ A SLOVÁCI. 89 legenda o velké plodnosti Cechu, zejména ne proti sou- sedním Némcum, jichž se rodilo v Čechách za r. 1890 až 1900 36'3 na 100 obyvatelia. Plodnosti české ubylo proti nemecké (ani dŕíve nebyla o mnoho véíší), ač zase u Némcu y_ Čechách umírá více detí a počet dítek nemanželských je vyšší. í Také u Slováku jsou pomery plodnosti podlé úi^ední štatistiky jiné, než jak tradice rozpráví. Počet porodiľi u Ma- ďaru je vyšší nežli u Slováku a také počet sňatkij na Dolní zemi vyšší než v horských chudých krajích sloven- ských (Stodola). Zjev patrne zde souvisí s blahobytem. Také úmrtnost dítek je u Slováku velká a souvisí s touže pi^í- činou. V celku podlé dat E. Stodoly pŕíbytek pôrodu roku 1900 proti počtu obyvatelstva r. 1869, tedy za 30 let, ^ Zde pro zajímavost pripomíname, že v Cislajtanii, srovnáme-li sčítaní od r. 1851 do r. 1900, Slovanu v celku stále pfibývá a Némcu ubývá. Zajímavou tabulku sestavil T. Živanský, označující tyto pro- cenluální pomery, jež ovšem pŕijímati dlužno s náležitou reservou: R. 1851 1857 1880 1890 1900 Cechu 22-74 24-39 23-77 23-32 23-23 Poláku 11-45 11-77 14-86 15-84 16-59 Rusínu 13-84 12-64 12 80 13-23 1319 Slovincu 6-10 601 523 5-01 4-65 Srbochorvatu 305 2-92 2-59 2-75 2-78 Slovanu úhrnem 57 18 57-73 5925 60-15 60-44% Némcu 36-12 34-71 36-75 36-05 35-78o/o V Translajtanii jsou pomery tyto (inclus. Chorvátska) podlé Živan- ského : 1851 1880 1890 1900 Madaru 36-5 41-2 42-8 45-4 Srbochorvatu 16-4 150 15-1 14-2 Slováku 13-2 12-0 110 10-5 Rusínu 3-4 2 3 2 '2 2-2 Rumunu 17 0 15-4 14-9 14-5 Némcň 10-3 12 5 12 1 111 Zde tedy Slovanu (i Némcň'l ubývá 90 CECHOVÉ A SLOVÁCI. obnášel V slovenských stolicích Uherjen 287o» u Maďaru proti tomu 34%. A pŕírústek u Slováku do valné míry ješté po- hlcuje eniigrace. Pomery emigrační jsou nepŕíznivé Čechúm i Slovákúm. U Cechu vidíme jednak stále, hospodárskymi príčinami ve- dené stéhování do sousedních nemeckých stredísk priemy- slových^ hlavné do Vídné, kde národnostné snadno upadaj í — protichúdný nemecký proud do českých krajín je ne- patrný — a vedie toho stále ješté dosti silné stéhování do ciziny (z Čech za posledního desetiletí 70 — 90.000), vedie néhož opét pohyb immigrační nemá zadného významu. Pi^ed lety seslabovalo stéhování do Ameriky velice český živel v Čechách a na Morave. Dnes je slabší u Čechú, ale za to silné u Slováku, a to v tak povážlivé míi'e, že hlavné tím vysvétliti dlužno pomalý vzrust slovenského ná- roda v Uhrách, jenž dosahoval mezi vším obyvatelstvem Translajtanie r. 1851 ješté 13-2Vo. r. 1880 12%, r. 1890 — IP/o a r. 1900 jenom 10-57oI V posledních 30 letech XIX. století emigrovalo podlé výpočtu E. Stodoly ze 12 slovenských stolíc na 307.000 lidí, hlavné do Ameriky, a tu není divu, že od r. 1850 do 1900 celkový vzrust Maďaru byl 80% (v tom ovšem jsou zahrnutý i umele po- maďaršténé národnosti asi v obnosu 25%), t. j. 1'6% roč. a Slováku za tutéž dobu jen 32'6%, t. j. ^-66% ročné! Krásny úspech, nejkrásnéjší mezi všemi Slovany, vy- kazuje česká národnost, posuzujeme-li stupeň všeobecného vzdelaní na základe méi^ítka gramotnosti. Tu Cechové stojí pfede všemi slovanskými národy, ba i pred Nemci v ríši rakouské, nebof podlé štatistiky úfední bylo mezi Čechy gramotných (lidí znalých ctení a psaní) 93*77%, kdežto u Némcú 91 8470, Slovincu 68*53, Poláku rakouských 47^5270, Srbu a Chorvatu 24-807o a Rusínii pouze 21 870/0. CECHOVÉ A SLOVÁCI. 91 V Uhrách je pomer tento: V západních, čisté slovenských stolicích, je analfabetú (od 6 let stáfí) 32"/o; v stfedních, pomíšených Maďary a Rusy, 42Vo- Jinak je národnost česká, pokud se povolaní tyče, tak rozvrstvená, že ze 100 osôb pŕísluší povolaním k zeme délství 43*1, prúmyslu 36'5, k obchodu a doprave 93, k verejným službám 1 M^o. Je tu tedy značná tendence k pru- myslové práci, v níž v Rakousku pŕedstihují Cechy pouze Nemci s 38Vo i jinak je český národ vétšinou stále ješté zemé- délský, ale stojí už hluboko pod rakouskými Roláky (65%), Slovinci (757o), Srbochorvaty (87Vo) a Rusíny (93Vo). Ve vécech víry Cechové z nejvétší časti jsou katolíci. Jef u nich katolíkú 96-5%, evangelíkíi jen 2 4%- U Slo- váka v Uhrách je národ nábožensky více rozdélen, ač i tam je katolíkú mnohem více nežli protestanti!. Čítajíť 70-2*^/o katolíkú rímskych, 5*3% uniatú a 237o protestantiJ aug- špurského vyznaní. Židu priznalo se v Čechách k Cechum 50.080, na Morave 6792. Oproti tomu v obou zemích ohlásilo se jich za Nemce 74.782 (v Čechách 40 521, na Morave 34.261). V Uhrách žije téméŕ desetina Židú celého sveta (skoro 177o evropských) a rozmnožují se nad ostatní národnosti (14-8o/oo). Hlási se téméŕ vesmés k Maďarum. V celku vidnozdéjin a z číselných národnostních pomeru československých, že Cechové zprvu mnohem více ztráceli nežli nabývali. Tento nepŕíznivý pomer se nyní zastavil a rozmachem českého uvedomení a nadšenou součin- ností celého národa postavila se nemeckému výboji pevná hráz. Néco je ješté neodvratné určeno ke ztráté, zejména naši nešťastnou „menšinovou" politikou posledních 20 let. ale to se zase jinde nahradí. Nejnebezpečnéjším místem zustává hranice na severní Morave^ kde nyní Nemci napí- nají sily, aby spojili své kompaktní území s velkými ostrovy 92 CECHOVÉ A SLOVÁCI. lanškrounským, zábŕežským, olomouckým a odtud odfízli českou oblast od moravské. ^ Zde musí národ český nejvíce pŕiložiti ruce k dílu a obrane. Nutno síliti český živel na hranici, stavéti proti ne- meckým penézúm český kapitál, proti nemecké škole školu českou, proti útočnosti národní uvedomení. Nutno dále sí- liti český živel hospodársky i fysicky zlepšovaním blaho- bytu a zvyšovaním intelligence. Potom se Cechové nemusí báti o svou národnost. V pruméru jsou pŕece jen pre- suny na hranici ve prospech Némcú za posledních 50 let tak nepatrné, že by to trvalo staletí, aby byly znatelny a citelny. ^ Už sami Nemci uznávají, aspoň ti rozumní, že Cechy germanisovati nelze. Jen šovéni s tím počítají, zejména ti, ktefí z Nemecka dívají se na český „Querriegel" a volají, že musí býti odstranén, aby se Némectvu uvolnil postup k Jaderskému moi^i. Ale i ti se mýli, jako se pre- počítali oni, kdož se domnívali, že bude Ize odnárodniti Ro- láky v ríši pruské. Húfe je Slovákňm v Uhrách, zbaveným všech poli- tických práv, tím húfe, že jim po príkladu Pruská hrozí statní akce vyvlastňovací. Ale í oni drží se celkem ve svých 1 Jinak je vzrust Čechú na Morave proti Némcum pŕíznivý. Český pŕírost obnášel v posledním desetiletí 8-A9^/q, u Némcú jen r967o- I v území némeckém Cechu pfibylo (o l'io/o), kdežto v českém Némcú ubylo o 0*570 (Boháč). Nejhorší pro Čechy pomery vykazuje okoh' Mo- ravské Ostravy, kde procento našeho lidu silné ubývá. 2 Horší je to, že český kraj v Čechách uvnitf se vylidňuje od- chodem Čechú do nemeckého (na Morave se více vylidňuje nemecký), Ze 100 obyvatel v Čechách žilo v okresích vétšinou nemeckých r. 1890 — 33-46o/o, r. 1900 už 34-6lo/o. V tomto desetiletí pfibylo detí jen nemecky mluvících v nemeckých okresích 8-lo/o, v českých okresích detí česky mluvících pouze 4"8% (Boháč). Príčinou toho jepfevahané- meckého prňmyslu, který odvádí Čechy do nemeckých krajín. CECHOVÉ A SLOVÁCI. 93 hranicích proti Maďarum — ústup je jen mírný ve stredu hranie — a kdyby nebylo silné maďarisace uvnitŕ národa, ve vyšších jeho vrstvách, a neméné silné emigrace, — lid sám by se udržal, tím spíše, že pri všem trudu stále si assimiluje živel polský na severu a ruský na východe slovenského území. Když jsem nakreslil podlé úŕedních dat z r. 1900 svou národopisnou mapu Slovakii, ohradili se Rusové proti pomérúm, které na úkor živlu ruského a na prospech slovenského vykazovala úi^ední štatistika na východe Slovenska. Ukázalo se, že postup Slovákú není vskutku tak náhly, jak se v této statistice objevil, ale pŕece existuje. Celé východní Slovensko je vlastné poslovenštélá Rus a process pokračuje dále. § 24. Differenciace. Z púvodní differenciace kmeňové nezachovalo se v Čechách nie výraznéjšího. Vše se vyrovnalo béhem doby v jednotu a pokud uvnitŕ zú- stávaly oblasti telesné, jazykové a etnograficky (na pf. kro- jové) odlišené, i ty v poslední dobé zanikly až na malé zbytky. Nová civilisace od poloviny XIX. stôl., škola, vše- obecná branná povinnost a podobné faktory valem to stí- rají. Jen na Morave je zachovaná vétší rozruznénost vniti^ní a vnéjší, ale i ta se blíži k svému zániku. V Čechách tri pásy hlavních českých dialektu; jiho- západní, strední a severovýchodní nemají tak silných pi'í- znaku, aby vystupovaly i na venek určitčji. Za to menší okrsky v nich, pokud vedie dialektu i jinak zejména kro- jové se zachovalý, tvorí ostrovy národopisné zajímavé a mají také zvláštni j mena od sousedii daná. Tak ješté do ne- dávna určitej i vystupoval okrsek plzeňský na západe (Zá- lesí, Podlesí) a na východe Litomyšlsko s orlickýni dia- lektem a dosud na jihovýchodé odlišují se Blaťáci (od 94 ČPXHOVÉ A SLOVÁCI. blat — jezer mezi Sobésiaví a Tŕeboní) a na jihozápadé v Šumave nejsvéráznéjší český kmeň Chodu, jenž sedel púvodné od Domažlic až k Tachovu, dnes, kdy část kolem Tachova a Pŕimdy je ponémčena, jen poblíže Domažlic. Za typ českého sedláka platí dosud lidé z Podŕipska. Svéráznost Chodu dala podnet rúzným theoriím o je- jich púvodu. Už Pavel Stránský, pozdéji Ríiffer, Wenzig, Erben, Grabowski se domnívali, že jsou to Poiáci, ko- lonisovaní Bfetislavem í. Ale v dialektu chodském není stopy po polštiné. Jinak se zachovalost Chodu vysvétluje zapadlým krajem horským, tradicemi a privilegiemi, kterými byli jakožto strážcove pomezí od králii českých nadáni (už ve XIV. stôl.). Více kmeňové svéráznosti zachováno je na Morave. Zde múžeme dobre rozlišiti čtyfi oblasti kmeňové, a to nejen jazykové, nýbrž i pomoci jiných príznaku telesných i národopisných, hlavné kroje; a co více, národ sám roz- líšení toto cíti a upoti'ebuje. Nejlepším a vlastné dosud jediným spolehlivým a známym základem jest dialekt, v druhé radé národní kroj. Jiné rozlišovací pi^íznaky védečtéji zpra- covány nejsou. Na tomto základe vidíme, že predné zasahá na Mo- ravu z Čech oblast čisté česká pi^i vysočine Českomoravské, jejíž hranice počína na výbežku poličském Olešnicí a jde pŕes Štépánov, Radostín, Méfín, Opátov, Pŕedín, Starou Ríši, Novou Ríši, Želetavu, Kynice, Budkov k Pulici u Bi- tová, kde ústí do kraje nemeckého. Na severovýchode Moravy a v Slezsku sedí L a š i (kraj sluje Lašsko), zaujímajíce Opavsko a český pruh Té- šínska (srv. vyše str. 50) a na Morave klin zeme s mésty Pŕíborem, Brušperkem, Mor. Ostravou, Místkem a Frýd- lantem až po okolí Suchdolu, Nového Jičína, Štramberka CECHOVÉ A SLOVÁCI. 95 a Frenštáíu. Jména Laši není však užíváno v lidu obecné (vedie neho vystupuje i název Valasi ajokální jména Ho- ralé, Kozlovjané, Chlebovjané, Dulani a pod )^ Dialekt lašský nese silné stopy vlivu polského. Kmeň Val ach u a sice vlastní Valasi sedí na jihu od Lachú v širokém okolí Vsetína tak, že hranice beží od Štítne na f. Vlái^e pŕes Vlachovice, H. Cjezd, Zádveŕice, Fryšták, Rusavu u Hostýna, Rajnochovice, Loučku, Bránky, Lesnou, Krásno, Val. Meziŕíčí, Rožnov a V. Karlovice. Zevné se pfipojují ješté pi^echodné oblasti na severu (kol Nov. Jičína, Hranie, Kelče) a na jihu lu Zlína). Jazykové náležejí Valasi vlastné k Slovákúm, ale lid je od nich presné odlišuje a také krojem se liší. Je to lid púvodu čisté slo- venského, na néjž pi^ešlo jen jméno rumunských Valachú, kteŕí se se svými stády ase svým pastýŕským hospodáŕstvím (i nomenklatúrou) dostali v XI. — XIII. stôl až do Ma- lých Karpát a zde v lidu zanikli. Nejoriginálnéjším kmenem jsou moravští Slováci, púvodem totožní se Slováky uherskými, ale dnes celým bytem a jazykové již tak odchylní, že na iWoravé jen úzky pruh 18 osád pri Karpatech zachováva uherský ráz (i. zv. Kopanica ŕ i, Horňáci). U Slovákú moravských drží se ješté národní kroj v plné nádhere a v takové pestrosti, že J. Kivafia rozeznává 28 skupín krojové od sebe od- chylných. Čistí Slováci zaujímaj í jihovýchodní cíp Aloravy od Vláry pŕes Vlachovice, Pozlovice, Bfezolupy, Babice k ŕece Morave, jež tvorí pak záp hranici až po Rohatec. odkudž se hranice čisté slovenské oblasti vrací zpét na sever pfes Vracov, Mistŕín, Šardice, Cejč, Čejkovice, Bílovice, Po- divín k Bfeclavé (zde slují Podlužáci), tak že ŕeka Mo- ^ Jména Horáci, Záhoráci, Podhoráci vystupují ostatné na Morave u všech kmenú. 96 CECHOVÉ A SLOVÁCI. rava je zde zase hranici východní. Za Dyjí patrí sem ješté 3 poslovenštélé bývalé chorvátske vsi v okresu valčickém (Feldsberg): Nová Ves, Hlohovec a Poštorná. Tato čistá slovenská oblast obepiata jest pášem pfechodním (t. zvanými D o laky), táhnoucím se od Čejkovic a Hustopeče kolem Ky- jova, Bzence, Buchlovic, Napajedel, KvasicaMalenovickZIínu. Hranice krojová, stanovená Klvafiou, beží však jinak: od Hro- zenkova pŕes Bánov k Napajedlum, odtud na Koryčany, Hustopeč, Podivín (vynecháva Bojkovsko a Luhačovsko pro valašský kroj). Vše, CO vybývá uvnitf Moravy po odnétí téchto oblastí, patrí podlé Bartoše kmeni H a n á k ú, jenž proti sanguinicko- cholerickým Slovákúm znám je v lidové tradici svou bodrou flegmatičností. Vlastní jadro Hanáku sedí na ŕece Hane mezi Vyškovem, Huiínem, Pŕerovem, Olomoucem a Prostéjovem. Podlé kroje delili se Hanáci na žluté a červené (podlé barvy koženek), a červení mimo to na Baňáky pri i'ece Hane (sti^edisko Vyškov), Blatáky pri Blate (Prostéjov), Zabe- čáky na levém brehu Bečvy (Holešov) a Moravčíky pri Morave (Kroméŕíž). Žlutí byli vklínéni mezi fekou Hanou a Blatu. Oblast uherských Slovakii Ize roztŕiďovati pouze v the- orii, a to dialektolologicky na oblast západní (na Nitre a Váhu), strední (na Hronu, horním Váhu) a východní od hranie Gemeru a Liptova na východ. Tuto množí mají jen za poslovenštélé Rusy, a je faktum, že na celé vý- chodní hranici slovenské v stôl. spišské, šaryšské, zem- plínske a užhorodské ruské obce se postupné stále poslo- venšťují (srv. vyše str. 93). Známejší skupinou jsou zde napr. t. zv. Sotáci v stolici zemplínske, jejichž jméno, od- vozené od výslovnosti tázacího zájmena co, nemá však pranie CO činiti se starými Satagy Jordanisovými. Podobná jména CECHOVÉ A SLOVÁCI. 97 lokálni jsou Magurani ve Spiši, Trpáci u Niredházy. Jinak mezi lokálními oblastmi Slováku uherských nejtypičtéjší je originálni Detva (ve stôl. zvolenské), vjejímžlidu (Detvanci) Maďar O. Hermann hledal puvod cizí hercegovský, ovšem nesprávne. Starší národopisy a po nich i novéjší knihy uvádéjí jako zvláštni kmeňové typy slovenské ješté t. zv. šefraniky, olejkáry, dráteniky, sklenkáry a pod. Jsou to však jen zvláštni typy potulných obchodnikú, kteŕi se rozcházeji po Evropé od drahných let, a ne typy kmeňové. Ale ovšem jednotlivé druhy téchto obchodnikú vycházely do sveta z urči- tých kraju, na pf. drátenici jen z hôrni časti stolice tren- čanské (z obci Vysoká, Makov, Rovné, Zakopčie, Caca, Krásno), olejkári a šefranici ze stôl. turčanské. Na Morave podobným svétobéžným typem jsou miškáfi od Bojkovic. Ďaleko vétši význam než toto lokálni rozruznéní kme- ňové má pro český národ odlišeni a oddalováni celé vetve nherskoslovenské, jež, majic své kofeny již v dávne minu- losti a zevné zpečeténo trvalým oddélenim politickým uher- ských Slováku od koruny české roku 1031, - pfes mnohé styky a mnohé pokusy sbližovaci pokračuje neúprosné dále, a nestane-li se néco velkého, neočekávaného, dospeje jednou k úplnému rozštépeni národa púvodné jednotného na ná- rody dva, český a slovenský. Po dlouhou dobu, po staleti Cechové a uher. Slováci, ač byli náfečim, krojem a zvyky rozlišeni a žili pod rúz- nými pány v ruzných politických celcich, necítili této ruz- nosti, neuvedomovali si ji, naopak literárni pŕedstavitelé obou vetvi uznávali jednotu a radovali se z ni. Jsou sice práve v nové dobé podnikaný pokusy, které máji dokázali, že Slováci byli púvodné vúbec nečeského, jinoslovanského púvodu, že jen béhem doby na svém povrchu hlavné vlivem cirkevní literatúry české byli počeštení, a že tudíž Niedorle, Slovanský svet. o 98 CECHOVÉ A SLOVÁCI. snahy divergenční nové doby nejsou než návratem k staré samostatnosti (tak S. Czambel, srv. str. 71.). Ale tento vý- klad stavu dnešního není dostatečné doložen. Zustává plátno, že Slováci a Cechové tvorili púvodné národopisnou i jazy- kovou jednotu, tfebas dialekticky differencovanou, která asi současné obsadila kraj na jihu Sudet a na jihu Karpát. Ale potom tím, že společná oblast rozdelená byla Karpaty na dve časti, z nichž jedna méla slučující centrum na zá- pade, druhá na východe, a že tyto geografické podmínky nutné daly podnet k vytvorení dvou riazných politických celku, jejichž pŕirozené pojítko — totiž Dunaj — dostalo se do rukou Némcu, nastalo od r. 1031 trvalé politické od- delení Čech a Moravy na jedné, uherské Slovače na druhé strane. A toto oddelení nedovedly již napraviti sebe užší literárni a cirkevní styky. V lidu se vnitŕní differenciace jazyková a bytová stále prohlubovala a ve vyšších vrstvách nastupovaly idey odchylné, idey príslušnosti k jiné ko- rune, k jiné vlasti, plány po jiné samostatné budoucnosti. Prvního výrazu došlo to r. 1787 a znovu v letech čtyficátých XIX. stôl. odtržením literatúry slovenské od české. Od té doby musí Cechové počítati s tendencí, která národní jednotu československou, ostatné i pi'ed tím vždy jen ceny theoretické, zaméniti chce za jednoty dve, blízke sice, ale samostatné, a Slovakiám vykázati v poradí slovanských na- rodia vedie Cechu místo zvláštni. Píjda k tomu je již histórií, vnitŕní differenciací a rúz- nými politickými cíli dosti pripravená. Je-li to ku prospechu slovenské budoucnosti, je však téžko a dnes pfedčasno roz- hodovati. Zatím nezbývá než uznati a ctíti slovenskou indi- vidualitu a snažiti se, aby pri ní a pŕes ni zachovali si uherští Slováci vedomí, že je nutná vzájemná opora a jednota aspoň kultúrni. CECHOVÉ A SLOVÁCI. 99 Pokud se tyče telesného rázu, Cechové podlé nových badaní jsou charakterisováni strední výškou telesnou (prú- mérné 169*2 cm, u žen 157-3 cm), proporcionálním vzru- stem, značnou kapacitou lebeční, zakulacenou lebkou (pru- mérný index lebeční 83-3), oválním obličejem stfedních rozmeru jak v celku, tak v jednotlivých částech, pi^evážné hnedým aneb tmavohnedým vlasem a vétšinou svétlýma očima. Prevažná krátkolebost patrná jest z toho, že mezi leb- kami z českých kostnic se vyskytuje P/o subdolichocefal- ních, 13 '5^/0 mesocefalních, 56'5^/o subbrachycefalních a 29 "O Vo brachy- a ultrabrachycefalních lebek. Patrnéjší místní rozdíly nebylo Ize dosud dokázati. Vzhledem k barvé očí nalezeno bylo pri školní stati- stice r. 1880 provedené 38'17Vo modrookých, 30-86o/o šedo- okých (dohromady 6903o/(i svétlookých) a 30'78Vo hnédo- okých, podlé barvy vlasij pak 4404^0 plavovlasých a 55"77Vo hnedo- a černovlasých. Svetlý typ (modré oči a plavé vlasy) mélo v Čechách 183 Vo, na Morave 15-9 Vo, hnedý typ (hnedé oči a hnedé nebo černe vlasy) v Čechách 23'4Vo» na Morave 23-6<'/o. Jinak béhem vzrustu nastáva ješté pri- méŕené ztemnéní, jak vidno ze štatistiky opatrené pro Ná- rodopisnou výstavu českoslovanskou r. 1895. Tehdy bylo u dospelých nalezeno 75% temnovlasých. Z toho, CO uvedeno, vidíme, že typ českého lidu není té doby jednotný. Tato okolnost jest ješté více nápadná, pŕihlédneme-li k místnímu rozšírení jednotlivých znaku, zvlášté komplexe. Kdežto se svetlý typ (modré oči a svetlé vlasy) vyskytuje v sti^edu Čech a Moravy jen do 14 Vo, jest na Českomoravské vysočine zastoupen už 20 — 25 Vo a do- sahuje v nékterých pohraničních (prevážne nemeckých) 8* 100 CECHOVÉ A SLOVÁCI. okresích na severozápadu českém pŕes 30 Vo- Naopak zase nacházíme hnedého typu v krajích prvé jmenovaných 20 — 25%; ba v Podŕipsku a v Podbrdsku i pŕes 25o/o, ale na Českomoravské vysočine místy (okresy Pelhŕimov Tfebíč) jen ll-15Vo- i VI. Slovinci. § 25. Historický úvod. Slovinci jsou severo- západní častí jižního Slovanstva a zbytkem mohutné kdysi vetve, zvané Slovéné, ^ která obsadila počátkem stredoveku krajiny mezi pannonským ohybem Dunaje a Adria- tickým mofem, pronikajíc pri tom na západe hluboko do zemí alpských. Kdy se pfedkové Slovincú po prvé objevili na telo pude, nevime. První, ale ne zcela jisté stopy ukazovaly by, že vnikaní jich pŕes Dunaj k Blatnú a Sáve počalo se již v dobé Kristove. Ale bezpečné tento vstup dosud ani histo- ricky ani archaeologicky doložiti nelze. Stále se opakující theorie o autochthonismu Slovanu v Alpách nemají pod- staty; zde sedeli pred Kristem zbytkové Ligurú, kmeňové illyrští, rhaetští, gallští a zbytky starých plemen anarijských. Na jisto však, od konce VI, stôl. počínajíc, kraj se Slovany naplnil. R. 551 Jordanis o nich ješté nevi, neboť vede hranici Slovanu od Visly k dolní Dravé, ale r. 595 bojoval již Thassilo bavorský se Slovany kdesi u Korutan a od roku 600 čteme, že ohrozovali Itálii. Nejvíce se Slovanum uvolnil ' Sclaueni, Stlaueni, HxXaPvjvoí, Ijd-Xauyjvoí nejstarších prameňu. Jniéno Slovinci, slovinský Slovénec, Slovenka, nem. Slowenen veslo v uží- vaní v dobé znovuzrození. Jinak u Némcu hojné bylo rozšífeno a dosud tkví na íadé topografických názvu jniéno Winden — W'indisch. 102 SLOVINCI. príchod po odtažení Langobardu do Itálie r. 568. V dobé prvého intensivního obsazení kraj, v némž se pŕed- kové Slovincú usadih, byl značné rozsáhlý, ale nebyl všude husté a jenom Slovany osazen. Na východe a severu byl v celku hranici Dunaj (ač místy asi prestupoval kmeň československý i na pravý breh), na západe cára, jdoucí od Lince pŕes Wels na Travné, Dachstein, Radstättské Taury, V. Zvon, Ti^ípanskou horu (Dreiherrenspitze) a odtud pfes východní cíp Tyrol (Iselthal a Pusterthal) až po Innichen a k Videmu. Zaujímali tedy jižní polovinu Dolních Rakous, celé Štýrsko, Korutany, Krajinu, Gorici s Gradiškou, lienzský cíp Tyrol (vých. Pusterthal), salcburský Lungau a jihových. část Horních Rakous. Dosvedčuje to i nomenklatúra topo- grafická i historické označení kraje názvy „Sclavinia" i rada pfímých zpráv o slovanských osadách. Uvnitf území tohoto uvádéjí prameny nékteré staré kmeny, jako Duléby, Suselce, Stodorany, vedie kolónií chorvátskych. V prvé dobé svého historického života prišli Slovinci pod téžké jho avarské, z néhož je však osvobodil Samo (623 — 658). Za to neodolali útokum Némcú, vycházejících z Bavor. Zprvu sice vidíme i zde odpor, ale ten byl brzy ochromen, slovinští vévodové stávají se bavorskými vasaly (od r. 745, definitívne od r. 772), pozdéji poddanými Franku (od r. 788) aFurlanska, a jako následek toho všeho dosta- vila se brzy systematická kolonisace nemecká a spojená s tím germanisace Slovanú; nejvétší úlohu pri tom méla cirkev, podnikajíc jednak z biskupství salcburského, jednak z Aquileje (hranici diecésí byla Dráva od r. 811) kŕesténí, spojené častej i s germanisací. Slovanská diecese velkomoravská ne- jnéla trvaní a vlivu. SLOVINCI. 103 Od VIII. st. počali alpští Slované, ktefí pred tím místy postoupjli ješté za hranice vyše udané, ustupovati, zejména na severu mezi Karantanií (Korutany) a Dunajem, ve vlastní t. zv. Vých. Marce. Zde na severu nemecká kolonisace ze- jména se silné uchytila pri Dunaji, pak na Litavé a Muŕe, v Korutanech v kraji u Celovce a horní Drávy (jinak po této i'ece postoupila jen málo), dále v kraji u Blatná, a ne- bytí pi'íchodu Maďaru a porážky bavorské r. 907, bylo by némectví zajalo jisté celou Pannonii a uspíšilo germanisační proces Podráví. Hranice nemecká nebyla by dnes na horní Rábé, ale na dolní Sávé! To Maďari zamezili, ale ovšem slovanství pannonské až na malé zbytky podlehlo béhem doby zase jim. Ostatné rychlost, s jakou alpské kraje byly germanisovány, dá se vysvétliti i tím, že Slovanú v sever- ních alpských krajinách Vých. Marky nikdy mnoho nebylo, že žili v odloučených osadách a jisté už od počátku ponií- šeni s osadami nemeckými. Když Pribina zakladal v Pannonii kostely, jež svčtil solnohradský arcibiskup Liufram, čteme v seznamu prítom- ných vladyk z r. 850 vedie 1 5 slovanských už 15 nemec- kých Jmen a dovídáme se o radé osád s nemeckými jmény. Slovanství zde silné a kompaktní tedy nebylo a není divu, že nám poslední zbytky Slovanij v Rakousích zanikají už ve XII. a XIII. století. Kompaktné sedeli patrné jen na jihu v Karantanii a Karnii, tam, kde se udrželi podnes. § 26. Hranice ú z e m í. Dnes slovinské území za- ujíma predné celou oblast vévodství kraňského (mimo ne- mecký ostrov hočevský), sever Istrie, Gorici, videmský cíp Friaulska, jihovýchodní část Korutan, jižní Štyrsko a malou část západních Uher (v stolici železné a zalad'ské). Hranice národnostní beží, počínajíc pobrežím moi'ským nad Terstem, od Divina (Duino), vedie Montfalcone, Gra- 104 SLOVINCI. disky, záp. od Gorice na Kormin (Cormons), odtud pfe- chází do Itálie zabírajíc na Videmsku (Udine) kraj na východ od Cedadu, Tarcenta, Resie a vrací se k ríš. hranici u Kaninu, od níž beží až k Potablu (Pontafel, Pontebba). Odtud jde k Sv. Mohoru (S. Hermagor) na Žile, dále pŕes horu Dobrač k ústí Žily do Drávy u Béláku (Villach), jenž sám je vét-* Jinou nemecký. Zde prestupuje Drávu a beží mezi Osoj- ským (Ossiach) a Vrbským jezerem (Wôrther-See) pi'es Kostanje (Kôstenberg), Blatograd (Moosburg), Karnský grád na Gosposvetsko pole skoro úplné již ponémčené, dále pfe- stoupivši Kerku jde na Djekše (Diex), Kerčanje pod Svin- skými Alpami (Grentschach), Grebinj (Griffen), Rudu (Ruden), Led (Eis, Eisenberg), Labod (Lavamund, ponémčilý), vedie znémčilé Soboty na Pernice, Sv. Jernej, Sv. Pankracij k nem. Arveži (Arnfels). Odtud šírilo se ješté pi^ed 50 lety území slovinské na Vrhovce, Ernož (Ehrenhausen) na Mufe a po fece až po Oboky (Obegg), ale dnes je kraj jižné té čary znémčen a hranice jde pŕes Kaplji, Pesnicu, Kljanec, Špičnik, Cršak a kolem Kresnice k Svečanum. Rovnéž jest ponémčen i pravý breh Múry od Svečan k Radgoné a hra- ničnou slovinskou obcí je tu dnes Marija Snéžna, pak horní tok Ščavnice a obec Plitvički Vrh (Plitvica je nemecká), za níž hranice pod nemeckou Radgonou pfechází Drávu, a jde pfes Potrnu, Zenkovce a Gorici do Uher. Zde beží zprvu po ríšske hranici až po obec Serdici, odkud obrací se smérem najnémecký Sv. Gothard na Rábé, do- sahujíc Ráby u Dolního Saniku (Alsószôlnôk) a Slov. Vsi (Tótfalu). Potom se vrací na jih a jde pŕes Bergelin (Balázs- falu), Šalovce (Sal), Križevce (Tótkeresztúr), Berkevce (Ber- keháza), Falkovce (Úrdomb), Lahomerje (Lahomér), Bukov- nici (Bakonak), Strelec, Vel. Palinu (Nagypalina) na západ od Lendvy; u Gorn. Bystrice pŕechází Múru a nechávajíc SLOVINCI. 105 V levo chorvátske obce Cestjanec, Strigovo a Mihaljevec, vstupuje na Drávu, jde kus zpét po ní až ku vtoku Pesnice a beží dále podel politické hranice Chorvátska, Štýrska a Krajiny, tvorené z časti Sotlou, pi'ítokem Sávy, z časti horní Kulpou,až k hranici krajinskoistrijské. Zde pod Snéžníkem ná- rodnostní cára odchyluje se na jih do Istrie a sice podlé Czoerniga a Rešetara po čaru Klaná, Sušak, Lisac, Rupa, Jelšane, Velo Brdo, Račice, Podgrad (Castelnuovo), Obrov, Skadančina, Vrhpolje, Miheli, Klanac, Presnica, Podgorje, Zazid, Rakitovič, Dvori, Sočerga, Trebeše až k ŕíčce Dragonji, odkudž pcdél pobreží (s výjimkou mést pobŕežních) vrací se k Terstu a kolem Terstu k Občine a Barcole. Z filo- logického hlediska čítají se nékdy i obyvatelé západních chorvat. stolic (varaždínské a záhrebské) k Slovincom. Ve sčí- taní chorvatském r. 1900, kde se Slovinci ješté zvlášté uvá- déjí, pi'ihlásilo se jich však v Chorvátsku jen 17.342, a to ponejvíce ve stôl. varaždínské a záhrebské. Nicméné tito Slovinci sedí jen rozíroušené mezi obyvatelstvem chorvát- skym. Osada s vétším počtem Slovincú není v statistice uve- dená žádná. Mimo tuto celkovou oblast, protrhanou silnéji jen na severozáp. cípu, existuje ješté oddelený ostriavek slovinský v Uhrách v stôl. šomoďské, a to v Tarani (Tarany, blízko Múry, na jih od Šomodi), kde r. 1900 napočetli 1597 Slo- vinci! vedie 764 Maďaru (úŕední mapa Baloghova ho nemá). Rovnéž jsou malé ostriavky slovinské uvnitŕ Istrie. Naproti tomu vidíme zase uvniti^ oblasti celkové na severu a vý- chode mnohé ostruvky nemecké, a na jihu v okolí Hočevje (Gottschee) velký ostrov, sestávající z velké i'ady nemec- kých osád. Také severní slovinská hranice, podobné jako východní v Uhrách, je dnes v plném rozkladu. Zde poslední dobu 106 SLOVINCI. Nemci v Korutanech a Stýrsku, ovládajíce úrady a školy, tak postupují, že Slovincú, hlavné v oblasti korutánske, silné ubývá. V Korutanech roku 1890 prihlásilo se Slovincú 101.050, ale r. 1900 už jen 90.495 a Slovinci se obávají, že zde pŕíští generace bude germanisována. Ve Štýrsku, kde r. 1850bylo napocteno 642.194 Némcii proti 363.750 Slovincum (tedy více než tretine), bylo r. 1900 ú i^ed n é na- pocteno 902,343 Némcu a 409.521 Slovincú, takže za 50 let Némcu pfibylo 40-57o, Slovincú jen 1250/^. A tfebas nejsou čísla úfední spolehlivá (viz dále), je silný úbytek nepopíratelný. Slovincú ve všech zemích mimo Krajinu stále ubývá. Srv. také vyše na str. 89. uvedené tabulky vzrustu rakouských národností, které ukazují r. 1851 Slovincú 6iOVo, r. 1880 — 5-23, r. 1890 — 5 01 a r. 1900 jenom 4-65! Nejvíce ohrožená zústává hranice korutánska a štýrská mezi Arveží a Radgonou, kde Slovinci stále a rapidné ustu- pují na jih, držíce se jenom v horách. V Uhrách se zase kvapem maďarisují, zejména v stolici Železné. Ostatné i v samé Krajine pfibývá Slovincú jen málo. Srv. nasle- duj ící odstavec. § 27. S tat is tiká. Vedie Lužických Srbú jsou Slovinci nej menším slovanským národem a také v téžkém svém po- ložení^ jsouce na jedné strane úporné tísnéni Nemci, s druhé Haly a s tretí Maďary, ztrácejí pomerné nejvíce, resp. vzrňst jejich je relatívne nepatrný. V Rakousku bylo jich r. 1880 napocteno 1,140.304, r. 1890 1,176.672 a r. 1900 jen 1,192.780; v Uhrách jich r. 1890 napočetli v západních stolicích 94.993 (v Chorvátsku a Slavonii 20.987), r. 1900 už jich štatistika zvlášté ani nečítala. Pŕírústek Slovincú činil v celém Rakousku jen 1'37%, kdežto jinak pfibylo lidí v ríši 9 "40/0 . SLOVINCI. 107 V celku čítam pro r. 1 900 Slovincu : v Rakousku 1,192.780 v Itálii 1 35.000 v Uhrách s Chorvatskem (podlé Klímy) . . . 102.000 v Americe (podlé Valjavce) 100.000 v ostatních zemích 20.000 1,449.780 Trstenjak jich napočítal (čítaje niže Uhry) 1,416.580, St. Klíma 1,444.364. Ovšem i naše číslo bude vyžadovati korektúry v počtu Slovincii v Cislajtanii. V Korutanech jich odhadují znalci asi o 40.000 více, než napočetla štatistika. A v Terstu s okolím, kde jich štatistika r. 1900 napočetla jenom I60/0 proti 77 Vo Italú, bylo r. 1907 odevzdáno pro slovinské kandidáty (jeden i zvítézil) více slovinských než italských hlasú. V celku smime jisté počet Slovincu stanoviti okrouhle na IV2 mil- lionu duší. Pŕes tento neveliký počet netreba se Slovincum obá- vati úplného zániku, proto že mají aspoň jedno politické území ve svých rukou (Krajinu), dovedou-li jen sesíliti ná- ležité v lidu národní vedomí a zvýšiti ješté více jeho vzde- laní. Položení jejich je pro Slovany nad míru duležité, zabraňujíc Némcum spojení Adrie se Severním mofem. Pokud se vzdelaní týče^ Slovinci stojí v Rakousku pred Poláky, Rusy i Srbochorvaty, majíce jen 23-9% analfabetú, resp. 68*5^0 lidí znalých ctení i psaní. Ostatní dáta štatistická jsou stručné tato: Pomer pohlaví u Slovincu vykazuje 1032 žen na 1000 mužu (v Krajine samé 1098: 1000). Vekové tfídéní ukazuje u Slovincu menší počet mladých (45-8 Vo do 20 let) a vyšší stáŕí (18-9 Vo od 50 let); 1 Tak podlé novéjšího odhadu Trinkova a Musoniova. Úŕední sčítaní našlo jich kolem 30.000 v 5734 rodinách. 108 SLOVINCI. Ženatých, resp. vdaných je 32'2Vo (pod normál). Pokud se pŕírustku tyče, prekvapuje v poslední statistice pramalé procento pŕírostu v Krajine, neboť za celých 10 let (1890 až 1900) činil jen \-S4Vq (r. 1880—1890 jen 377o) proti celému absolutnímu pfírostu Rakouska ve výši 9'44Vo.^ A na Slovinec samé pripadá ješté méné, totiž l'37Vo! Vidíme tedy silné zadržení vývoje, zavinené z časti odnárodnením, stéhováním do ciziny, z časti i nesprávnym sčítaním. Pokud konfesse se tyče, Slovinci jsou téméŕ výhradné katolíci. V Krajine bylo r. 1900 katolíkú 99'7Voj a srovnáme-li konfessi s národností, vypadne u Slovincii katolíkú 99'9Vo» tedy téméf plných lOO^o- Podlé zamestnaní venuje se 75'47o zemédélství, 13*47o prúmyslu, 3-5o/o obchodu a 7'77o službe vei^ejné. § 28. Differenciace. Jazykové jsou sice Slovinci dosti differencováni, ale differenciace tato nejeví se hlubo- ko. Pro rozlíšení jednotlivých národnostních skupín národ užíva ponejvíce jen geografických jmen, a to buď podlé politických hranie : Kranjci, Primorci, Korošci, Go- ričani, Štajerci, anebo ješté lokálnéjších podlé orogra- fických a hydrografíckých pomérii jednotlivých zemí. V Stýr- sku sedí Pohorjanci, Murski a DravskiPoljanci, Haložani, v Krajine Gorenjci, Dolenjci, Notran- jci (Kraševci, Pivčani, Vipavci), lišící se mezi sebou i ná- rečím. Severné od Múry jest zajímavý typ Prekmurcú (od ,;Prekmurje"). Na severozápade Istrie až po Dragonji žijící Savrini neboli Breza n i jsou podlé Rešetara ješté čistí Slovinci, tak i Ber ki n i na severu Istrie. Za to Fučko- V é, sousedící k jihu v okolí mesta Buzetu (Pinguente), jsou ^ v Krajine pfibylo od r. 1891 — 1900 pfirozené 8'35Vo, ale po- névadž ubylo vystéhováním 6*51%, zbývá skutečný pfírost jen l*84Vo. SLOVINCI. 109 kajkavští a Čičové čakavští Chorvaté. Také Beli Kranjci, zvaní od bílého šatu a sedící mezi Hočevjem a f. Kulpou v okrese černemblském, jsou už kajka vského nárečí. Jinak zmĺnku o Kajkavcích za hranicemi Krajiny, ač je část filologú jazykové pričleňuje k Slovincijm, odkladáme do stati následující proto, že se sami pokládají za Chorvaty a za hranicemi vévodství kraňského už vúbec nikdo Slo- vincu neuznáva. Nejzajímavéjší a relatívne nejvíce obadána pracemi Baudouina de Courtenay je vétev slovinská, která sedí ve videmském Furlansku, totiž t. zv. Resjané; promíšení jsou krvi srbochorvátskou (a snad i jinou), čímž se stalo, že jazyk jej ich pŕes nepatrný počet duší není jednotný _a rozpadá se na 4 dialekty. Tito friulští Slované sedí v 8 čisté slovinských obcích okresu St. Pietro (Šempeter), ve 3 čistých a nékolika smíšených osadách okr. Tarcento (Tar- čet), Cividale (Čedad), Gemona (Humin) a v okr. Moggio (Možnica) v čisté slovinské obci Resia (Rezija). Baudouin de Courtenay Slovany v okresu gemonském a tarcenském má za Srbochorvaty, v Staré Oofe, v Cividale za vlastní Slovinec, lid v okrese svatopetrském za míšence Chorvatu a Slovincú, a vlastní Resjany za kmeň, povstalý smíšením nejakých Anarijcu se zvláštni slovanskou vetví. VIL Chorváti a Srbové. § 29. Historický úvod, Chorváti a Srbové po- vstali vedie Slovincú a Bulharú z jihoslovanské vetve a tvorili z počátku jazykový celek, jejž teprve doba histo- rická rozdvojila na dve časti, na dva národy, srbský a chorvátsky; oba dnes, ač jsou si védomi blízke príbuz- nosti s druhým, háji své národní samostatnosti. Byly sice už odedávna rozdíly mezi pozdéjší srbskou a mezi pozdéjší chorvátskou častí púvodní jednoty, ale tyto staré rozdíly nebyly hluboké; byly to rozdíly v nárečí, ruzná kmeňová organisace, oddelená koncentrace a pod. Byla tu prosté na počátku rada kmenú, náležící jedné skupine jazykové, uvnitf nepatrné dialekticky differencované, která se současné posunovala ze své severní kolébky pri Karpatech k Dunaji a pŕes Dunaj na Drávu, na Sávu a dále na Balkán; a teprve když se zde kmeňové rozsadili na ploše rozsáhlé, geograficky značné rozčlenené, když bal- kánske hory a téžko prístupné kraje oddélily kmeň od kmene, když vzniklý z této geografické polohy rúzné štáto- tvorné koncentrace, a když j iné zbytky starých národu zde, jiné tam se s nimi mísily, - vidíme^ jak se počínala vy- tvoŕovati na severozápade nových sídel oblast chorvátska (v širším slova smyslu), ohraničená v X. stôl. mofem až po I i CHORVÁTI A SRBOVÉ. Hl Cetini, pak fekou Kulpou a Dravou - na východe v Bosne je hranice její nejistá - a oblast srbská v širším slova smyslu, zahrnující vše, co sedelo od Chorvatu na východ až po Šarplaninu a kraj na ŕece Morave. K ní číta současný hlavní zpravodaj Konštantín Porfyrogennetos i prímorské kmeny na jihu mezi i^ekou Cetini, Pivou, Skadrem a Dra- čeni, ale ti pôvodné asi k vlastním Srbijm nepati^ili. Kdy Srbochorvaté toto své historické území zaujali, nevime. Jednotlivé rody, snad i kmeny pronikly pi^es Dunaj dŕíve, ale celkové osídlení nespadá pred V.— VI. století. Na jisto však neprišli, jak byzantská tradice Konštantínova hlasá, teprve v VII. st. (c. 630-640) za císaŕe Heraklia, nýbrž náležali se už v proudu ostatního Slovanstva, které se posu- novalo v V.— VI. stôl. na poloostrov balkánsky. Histórie Srbochorvatu nešla se hned od počátku dvo- jím smérem, založená jsouc ve dvojím rázu zemepisné po- lohy sídel. Kmeňové severozápadní, sedící ve výhodných podnu'nkách pri mori, sloučili se nejdŕíve ve vétší poli- tickou moc (snad už v VII. stok, hlavné však v IX.— X. stôl.) v níž počali nový, samostatný politický život, zachovávajíce pri tom staré kmeňové jméno Chorvatii — puvodu jinak neznámeho a dosud bezpečné nevysvetleného. Kmeňové jižní a východní, sedící v jadru svém vzdáleni more, v ne- schudnem a hornatém vnitrozemí, došli k samostatnému politickému vystoupení pozdéji, teprve v X. -XI. stôl, a nalezli své stredisko a vládu zase v kmeni Srbu, sedícím pu vodné na fekách Tafe, Limu a Ibru (nejdi'íve se obje- vuje jméno „Cpoiija" na staré Rasce), jehož jméno roz- šírilo se pozdéji na vnitrozemský celek, odlíšený od jed- noty chorvátske. Tento dvojí politický život šel potom stále vedie sebe, ba častéji i proti sobé, více divergentním nežli konvergentním smérem, a politická rozluka se utvrdila, 112 CHORVÁTI A SRBOVÉ. když smlouvou v Križevci r. 1102 království chorvátske pripojene bylo trvalé ke korune uherské a s ní r. 1526 pod žezlo dynastie habsburské, zatím co Srbové chystah se práve k nejslavnéjší dobé svoji histórie, započaté veli- kým županem Štépánem Nemanjou (1168-1196). A tato pohtická rozluka národa ješté se prohloubila/ když k ní r. 1219 pi'istoupila i rozluka náboženská. Chorvaté na základe svých politických styku s papežem dostali nejen královskou korunu, ale i kfest, liturgii a hierarchii z Ríma, kdežto Srbové pŕejímali kfesťanství z Carihradu (hlavné za vlády Basilia Makedonce) a domohH se odtud r. 1219 i zŕízení samostatné církve srbské za arcibiskupa Sávy, bratra Štépána Prvovénčaného. Toto dvojí cirkevní spojení jednak s katolíckou, jednak s východní cirkví proniklo hlu- boce celý národní život a projevilo se i v literatúre tím, že Chorvaté počali od XIV. st. užívati písma latinského, Srbové kyrillice a vúbec se priklonili prví ke kultúre latinské, druzí k byzantské. Slávu a moc rozkvetlé ríše srbské zničila bitva na Ko- šové poli r. 1389, ale sblížení s Chorvaty již nenastalo. Srbové podrobení moci turecké konservovali pod ní svou svéráznost národní, konservovali, ba obrodili i svou silu, a když počátkem XIX. stôl. došlo k prvním povsta- ním r. 1804 a 1815 a po nich krok za krokem k no- vému politickému osamostatnení, objevilo se tu knížectvi srbské jako silné jadro schopné znovu koncentrovati a se- síliti vše, co je srbského na Balkáne, v novou národní jed- notu. Chorvaté bohužel se zatím značné vysilili stálymi boji s Turky, pak boji o vnitfní samostatnost a za dynastii. Poslední dobu však i srbská vláda i dynastie zklamaly na- 1 Ale pfes to ješté v XI.— XII. století zaméňují byzantští kroni- kári (na pr. Jan Skylitzes nebo Zonaras) pojem Srba a Chorváta. CHORVÁTI A SRBOVÉ. 113 deje, jež v ne celý národ mohl klásti a kladl. A rakou- skou annexí Bosny a Hercegoviny r. 1908 všechny velko- srbské sny jsou uvedený v niveč. Tyto pomery politické mély silný vliv nejen na vnitŕní stav obou častí piivodní národní jednoty srbochorvátske, totiž na stále prohlubování vzájemných rozdílu,^ na sesilo- vání národní samostatnosti na obou stranách, ač jazyk zii- stával téméf týž (jen místy dialekticky rozrúznén), nýbrž i na vnéjší rozvoj Chorvatú a Srbú. Byly to zejména tu- recké války a následující poroba, jež pi'imély celé massy národa stéhovati se ze starých sídel do nových, bezpečnej- ších. Zprvu srbská kolonisace šíi^ila se hlavné smérem k ŕece Morave na jih. Prvními centry a stolicemi byly Nový Pazar, Priština, Prizren a Skople. Ale turecké války smer úplné obrátily. Od XVI. st. vidíme, jak od jižních hranie na sever stéhují se Chorvaté a ješté ve vétší mífe Srbové. V dobách tureckého nátisku povstala tím predné rada kolónií a chorvátskych ostrovu na pijdé uherské v kraji mezi strední Rábou, Neziderským jezerem, Prešpurkem a Vídní, ba né- kolik se jich octlo i pri Dyji moravské (srv. dále) a ve vnitŕních Uhrách. A současné srbské stéhování zmenilo vúbec ve valné míŕe obraz puvodního srbského osídlení. Z končin, v nichž kdysi bylo jadro a srdce Srbstva, z Kosova pole a Staré Srbije, stehovalo se statisíce lidí do klidnéjších zemí ríše rakousko- uherské. Začalo to už po bitvé na Košové poli (1389) a po dobytí Skople od Turkij (1391), když se po- čali Turci šíi^iti na Lim, do Bosny a Chumu a pozdéji ješté dále k severu. Už tehdy Srbové ustupovali k Dunaji 1 Sjednocovací pokusy chorvátskeho hnutí „illyrismus" zvaného v 30. a 40. letech XIX. století nemély úspechu leda ten, že zavedly jednotný literárni jazyk (štokavštinu) a jednu ortografii. Niederle, Slovanský svet. n 114 CHORVÁTI A SRBOVÉ. a také centrum jejich ustoupilo nejdŕíve do Krusevce, pak do Smedereva. A když Turci učinili r. 1459 konec srbské a r. 1463 bosenské ŕiši, počali se stéhovati Srbové v zástu- pech na levy breh Dunaje a Sávy. Už okolo r. 1481 máme pzrávu, že se z okolí Krusevce vystéhovalo na 50.000 Srbu, a to se opakovalo nékolikráte béhem XVI. — XVIII. stoL, zejména po bitvé u Vídné r. 1683 a po míru Karlovec- kém r. 1699, kdy se Turci na dobro musili zŕíci Uher a Sedmihrad. Rakousku srbská kolonisace byla ovšem vítána a vídeňská vláda neváhala slibovati svobody a privilegie, z nichž však potom málo došlo splnení. ^ Na počátku XV. st. setkáváme se se srbskými osadami na ostrove Čeplu, a brzy potom tvorí se silné osady v Srému, Báčce, Torontálu a Temeši. Nejvíce Srbu do Srému, Báčky a do okolních zemí pfesídlilo se však r. 1690 pod ve- dením Arsena III. Čarnojeviče, patriarchy pecského (praví se, na 80.000 lidí ze širokého okolí Pece) a podobné r. 1737 pod vedením Arsenija Jovanoviče. Také ve Štýrsku povstaly v polovici XVI. stôl. srbské kolónie u Ptuje, Tím vším se pŕirozené pú vodní slovanské osídlení Starého Srbska tak oslabilo, že se púda jeho stala vítaným útulkem pro Arnauty (Albance), a my mužeme ješté dnes sledovati, jak se do starosrbské vlasti zafezává od jihu stále ostrej i albán- sky klin, jak proniká staré srdce Srbska, Koso vo pole, za- sahuje již i v samé srbské království. Kosovo pole zove se dnes Arnautluk a podlé zpráv Nušičových je na nem jen málo osád, kde Arnautu není, a nesčíslné osád je bez Srbú, ač jména jich jsou srbská. Tri čtvrti obyvatel- stva jsou poalbanštélí Srbové. Pred lety vnikli Arnauti 1 Proto nastaly pozdéji opét secesse Srbu z rakouské ríše, hlavné r. 1750 a 1752, kdy jich mnoho tisíc odešlo do jižní Rusi a usadilo se pri Dnépru v t. zv. Nové Srbii (viz dále str. 121). CHORVÁTI A SRBOVÉ. 115 i do samého Srbska k ŕece Toplici, Jablanici a Morave; po valce r. 1878 odešli a kraj byl znovu Srby koloniso- ván. R. 1900 napočteno bylo v Srbsku Arnautú jen 21 51 a téméŕ všichni v okruhu vranjském, kde je však vedie nich 205.000 Srbú. Tento presun srbské národnosti z jihu na sever byl hlavním výsledkem tureckých válek a Srbsko teprve v nové dobé cíti, jak mnoho ztratilo a jak málo nabylo, neboť práve Novipazarsko a Kosovo jsou klíčem k jejich budouc- nosti. A albánsky postup je životní otázkou Srbska. V balkánske oblasti srbské bylo mimo to mnoho vnitŕních emigrací mezi ruznými končinami, jejichž základy vyložil nedávno J. Cvijic. Passivní zemí v tomto ohledu bylo Srbsko, aktivní zejména Hercegovina, Cerná Hora a část Makedonie. Jako Srbové na jihozápadé ustupují Albancum, tak zase na severovýchode Rumunum. To vidíme nejen v uher- ském Banáté^ kde i^ada rumunských osád ukazuje jména srbská, ale i v samém království Srbském, kde do kouta Dunaje mezi Milanovcem a Zaječarem pronikli Rumuni kompaktné, a kde se nepodarilo je absorbovati. Ba oni prý zde podlé vérohodných zpráv vlastné sílí (Rešetar), tŕebas officiální štatistika počet jejich na venek umenšuje. R. 1900 udáva jich 89.873; ale mimo to je ješté 32.556 duší s ja.zykem srbským i rumunským. Naproti témto ztrátám možno jako duležitý úspech srbo-chorvatského rozvoje uvésti slavisaci Dalmácie, která na celém pobreží byla pú- vodné románska. Poslovanéní její nenastalo hned po prí- chodu Slovanu, nýbrž bylo teprve výsledkem dlouhého, pomalého procesu, jenž Romány z časti poslovanil, z časti prinútil k odstéhování. Teprve v XVII. století vymizeli zde starí Románi (slov. Vlasi) a jen zbytky jejich staré reči 9* 116 CHORVÁTI A SRBOVÉ. udržely se ve zpúsobu t. zv. tajné reči v Krku (Veglia) až do konce XIX. století. V XV.— XVI. stôl. byl už Split i Dubrovník slovanský. Za tureckých válek, za nichž ostatné pobreží se silné vylidnilo a znovu bylo kolonisováno, dostaly se v XVI. stol. z okolí Zadru slovanské kolónie pŕes more Adriatické i do jižní Itálie, kde se posud udržují v kraji molisském (viz dále). Na východní hranici Srbska diouho byl pás mezi Moravou, Timokem a Pirotem rázu prechodného, spojuj ící čistou oblast srbskou na západe s Bulhary na východe, pás, jehožto púvodní národní pŕíslušnost k jedné nebo druhé strane stále je pŕedmétem náukových sporu. Bylo tam i mnoho bulharských immigrací. Od té doby však, co jej politicky a kultúrne ovládli Srbové, nelze ho více oddélovati z oblasti národa srbského. Néco podobného počína se i na jihu, v té časti tureckého území, jež nese historické jméno Sta- rého Srbska (O. Broch). § 30. Hranice území. Srbochorvaté sedí dnes po- liticky rozdelení na fadú státú. Chorvaté náleží zcela do ríše Rakousko- uherské, a to tak, že zaujímaj í pŕedevším slo- vanskou část Istrie a Prímorí, časti Dalmácie a Bosny, celé Chorvátsko a mimo to sedí porúznu i v západ. Uhrách a v Slavonii. Srbové v jadru svém sedí na poloostrové Balkánském v samostatném Srbském království, v Bosné- Hercegoviné anektované Rakouskem a v časti Dalmácie, v samostatném knížectví Černe Hory, v severních částech tureckých vilajetu skaderského a skoplanského, na severu v Slavonii a po velkých ostrovech i v jižních Uhrách. Pro tuto rozlohu, jejíž hranice na jihu, východu je velmi málo známa a na severu pŕechází v roztrhaný pás ostrovu, Ize jen nesnadno vymeziti geografickou čarou oblast srbochorvátskou a ješté nesnadnéji uvnitf jí vésti CHORVÁTI A SRBOVÉ. 117 hranici, jež oddéluje Srby od Chorvatú. Pokud to Ize sta- novili, vypadá hranice takto: Od fíčky Dragonje a chorvát- skeho mesta Buzetu (ital. Pinguente), kde se stýkají Chor- váta kajkavského a čakavského nárečí se Slovinci a Italy (srv. str. 105 a dále str. 132), beží hranice na jih opodál zápaviního pobreží Istrie pŕes Beram (Vermo) až skoro k samé Rovinji (Rovigno), k Vodnjanu (Dignano) a k Pulji (Póla), pod níž na jižním cípu Istrie počína se pobreží slovanské; na nem beží hranice až po Ulcín event. Bojanu, výtok jezera Skaderského. Vyňato je jen né- kolik vétších, hlavné Italy osazených míst (Labin - Albona, Réka — Fiume, Zader-Zara). Šibenik, Trogir, Split jsou slovanské. Také ostrovy quarnerské jsou slovanské až na jednotlivá mesta na Krku, Čresu, Pagu, Visu, Hvaru a Kor- čule. Od Ulcína nebo Bojany prestupuje cára délící Srby od Albancu stred jezera Skaderského a beží jižné od hra- nice Černe Hory pŕes Sutorman, Vilu, Gusinje, Plavú na blízko Peci (Ipek), odkudž jde dále pod Djakovici, Pri- zrenem k Šardaghu, Černe Hore (Karadaghu) a k Vranji na ŕ. Morave,! ačkoliv, jak jsme už vyložili, zde v Novi- 1 Srbové, ktefí Tetovsko, Skopalsko, Kumanovsko uznávají za kraj srbský, vedou ovšem hranici srbské reči pŕes Šardagh aspoň k Te- lovú, Skopli, Kratovu a néktefí dále i ku Kiistendilu, Radomiru, Iskreci, Berkovci, Belogradčiku, Kule a Bregovu (na pf. Belič na své nové mape). Milan Rešetar vede jižní hranici od Ulcínu podlé černohorského pomezí (jen okolí Plavý a Gusinje jsou smíšeny), podel severoalban- ských Alp ku stoku obou Drinu. Východní hranici vede, máme-li zfení k čistým Srbum štokavského dialektu, od Jaňeva v Staré Srbiji ke stoku obou Morav u Stalače, dále podel horského hrebene Bukovik — Rtaň — Tupižnica k Zaječaru a Timokem k Dunaji. Po polititickém pomezí srbsko- bulharskéni vedu dnes hranici národa srbského z toho dôvodu, že ja- zykové odchýlky pásu vranjskopirotského, které jinak jeví silné pfiznaky, spojující jej s bulharštinou, vyvážený jsou pomery politickými, které vy- 118 CHORVÁTI A SRBOVÉ. pazarsku a na Košové poli albánsky živel tak sesílil, že proniká do oblasti srbské na sever až k čái^e Prepolje — Sjenica — Novipazar — Mitrovice. Od Vranje beží dnes srbská hranice na Pirot a na sever Zaječaru, odkudž pi^es Homoljskou planinu smeruje k Dunaji. U Dolního Mila- novce pfechází Dunaj a vstupuje u Svinice do nížiny dolno- uherské, kde beží nejdfíve podel Dunaje k St. Moldave, u níž se obrací k severu. Dále však není možno vésti hra- nici čarou, ponévadž tu Srbové a Chorvaté nesedí již pohromade, nýbrž v radé velkých i menších ostrovii plní- cích jižní část stotice krašovsko-severínské, celou temešskou torontálskou^ jižní část Báčky, východ stolice baraňské, jih šomoďské, západ železné, šoproňské a mošoňské. V celku Ize fíci, že v jižních Uhrách zejména kraj mezi Bílou Cirkví (Fehértemplom), Vršcem, Vingou, Temešvárem, Aradem, Segedínem, Suboticou a Sombcrem je silné srbský. Hranice kompaktního srbského území, pokud je mohu za- chytiti, beží tu od St. Moldavy pfes obce: Krušica, Subo- tica, Izbišté, Ulma, Dolovo, Crepaja, Dobrica, Rudná, Srb. Modoš, Srb. Boka, Srb. Neuzina, Bokoš, Orlovac, Perlez, V. Bečkerek, Melenci, Čurug, Nadalj, Turja, Sv. Tomáš (Sentomaš), Osové, Despot, Sv. Ivan, Paraga, Tovarišová, Deronje, Vajska a Sonta pri Dunaji. Od této oblasti odde- lená je rada ostrovu, pŕedevším velký ostrov v torontálské stôl. na východ od Zenty (až po V. Kikindu) a nékolik menších v téze stolici na jih od Nadlaku, ostrov krašo- vanský v stôl. krašovské, menší ostrovy v temešské na sever od Vršce a na východe Temešváru, v Báčce v okolí Somboru, v stôl. peštské (pri Dunaji v okresu Ráczkeve a zlomky v okresu pomázském na sever od Pešti) a za tváfejí na západní strane pomezí Srby, na východní Bulhary bez ohledu na. jazykové rozdíly nebo shody. CHORVÁTI A SRBOVÉ 119 Dunajem v stôl. baraňské ostrovy mezi Moháčem a Siklošem. Zde však počína se již území chorvátske, a to nejdŕíve nékolika ostrovy seskupenými v nemecké a maďarské oblasti mezi Pétikostelím (Pécs) a Moháčem. Kompaktní chorvátsky kraj počína na jihu stôl. šomoďské u Staré (Sztára) na Dravé. Tvorí zprvu pruh obcí pri ŕece až k Potoni, pak je hranici Dráva, pak zase pruh obcí od osady Bolhó po Belovár, pak zase Dráva až ke Kolatsegu^ v stol. zalaďské, kde na sever od Múry vybíhá chorvátsky jazyk po čaru Bajča, Petrivente, Sv. Martin, Szerdahély, načež tvorí hranici Mura až po Kaniži na hranici ríšske. Za touto čarou táhne se však dúležitý ŕetéz chorvát- skych osád na sever v stol. železné, šoproííské a mošoňské mezi ríšskou hranici a stŕedním tokem Ráby až po Litavu a Dunaj. Osady ty tvoi'í v celku 4 skupiny: nejvétší na západe stol. železné, dvé v šoproňské (jedna na jihu, druhá na západe Neziderského jezera); čtvrtá je roztrhaná na se- veru Mošoné pri Litavé a Dunaji. Ba kolónie chorvátske pŕestoupily zde i Litavu a Dunaj a vnikly jednak do okolí Prešpurka (Chorv. Grób, Devín, Šenkvice), jednak k dolní Morave a Dyji, kde se z časti poslovenčiiy (v okolí Valčic, viz nahoŕe str. 96), z časti dosud uchovaly u Mikulova (Frelešdorf, Dobropolje-Gutfjeld, Nová Prerava).'-^ V^ celku ^ Tak má úfední mapa Baloghova z r. 1890, ale podlé poslední štatistiky jsou Chorvaté ješté v 3 obcich čurgoského okresu: v Antalfalu- Breznici a Belezné, v této ve vétšiné. Chorvátske byly dŕíve i v šomoď ské stolici obce Zákon (Zakány) a sousední Tiloš, Sv. Mikuláš, Sepetnik, vše na jih od V. Kaniže. Uvádím zde v textu nékolik jmen pouze ve forme maďarské. Ale to stalo se tím, že jsem se nemohl nijak dozvédéti názvu slovanských, ač jsem psal na nékolik strán. ^ Dosti Chorvatu sedí i v Malé Berezné v Užhorodu a ve zvo- lenské stolici v Ostroluce a Bacúru. 120 CHORVÁTI A SRBOVÉ. bylo jich zde r. 1900 napočteno 1566; privedení byli r. 1584 od generála baróna Krištofa Teufenbacha. Ďalší chorvátska hranice prestupuje Mezimufí a jde podel zemské hranice vedie Čestjance, Strigova, Mihaljevce, načež na severu Varaždína pfekročuje Drávu a jde dále po zemské hranici vévodství Kraňského a podel toku Sotly a Kulpy až za hranici Istrie, kde se od hranice kraňské oddéluje trochu k jihu a jde kolem Podgradu (Castel- nuovo), Sočergy, Rakitoviče k smíšenému území na ŕ. Dra- gonji, od níž jsme vyšli (podrobnosti viz vyše pri hranici slovinské na str. 105). Mimo tuto kompaktní oblast setkáváme se však se srb- skými a chorvátskymi koloniemi ješté jínde. Jsou predné najisto mnohé srbské osady v území albanském (Stará Srbije se poslední dobou dosti posrbšfuje), jsou i srbské osady v Makedonii, ač pro zprávy v celku velmi sporné nelze nám (a také pro stručnost stati) podati bližších zpráv. Srbové tu sedí v Tetovsku, Kumanovsku, Skopalsku. Dále jsou v Evropé mimo Srby a Chorvaty usazené v hlavních mé- stech ješté zajímavé srbochorvátske osady v Itálii, v Rusku a mimo Evropu zejména četné kolónie v Americe. Do Itálie dostalo se po tureckých vpádech nékolik kolónií z Dalmácie do Videmska, kde se pomísili se Slo- vinci (srv. str. 109), a pak do Abruzzských hor; zde udr- žely se podnes v kraji Molise zv. a v prôv. Campobasso ve 3 dedinách: Acqua viva colla Croce, St. Felice Slavo, Monte Mitro. Je jich asi 5000. ^ 1 Poslední italská štatistika neurčuje počtu duší presné, nýbrž jen počet rodin (1047). Vidíme však, že zmĺnéné 3 osady jsou zbytky vétší slovanské oblasti, jež se táhla do sousední provincie chietské. Pfistéhovali se počátkem XVI. stôl. z dalmátskeho pobreží mezi Ma- karskou a Neretvou. CHOFÍVATI A SRBOVÉ. 121 Do Ruska odešlo r. 1750 — 52 množství Srbú nespo- kojených se sliby a postupem vlády vídeňské. Tito Srbové usadili se jednak v severní časti chersonské gubernie v újezdé jelisavetgradském a alexandrovském, a mesto Jelisavetgrad bylo jejich prvním opevneným sti^ediskem, nesoucím název wKpiiiocTb CB. E-iiicaBCTLi" (zal. r. 1754). Tato oblast slula „HoBa;i Cepóin". Druhá oblast rozkladala se na severo- východe jekatérinoälavské gub. mezi ŕekami Severním Don- cem, Bachmutem a Luganí a slula ,;CjiaBeHo-Cep6i^" (Dér- žavin). Dnes se na obou místech poruštili a v ruské statistice už jich není.^ Do Ameriky stehuje se poslední dobu mnoho Chorvatu z Rakousko -Uherská (americká štatistika spojuje Chorvaty v jedno se Slovinci, na pf. r. 1905 pfistéhovalo se jich 35.000), méné Srbii. Usazují se hlavne v ruzných méstech severních Spojených Štátu. Vedie Ameriky smeruje emigrace i do Afriky a Austrálie. Zejména jsou zajímavé kolónie Dalmatincú smolokopu na Novém Zélande v okolí Auck- landu, vzniklé v letech 80. pfedešlého století. Kde beží hranice mezi Srby a Chorvaty, neodvažuj i se povédéti. V Uhrách, jak jsme slyšeli, počína se u Staré na Dravé, ale v úŕedním sčítaní Chorvátska a Slavonie není u osád udáno, kolik kde sedí Srbu a kolik Chorvatu (rovnéž v Cislajtanii), a jiného národnostního výkazu neznám. Jakousi pomôckou muže býti štatistika víry a podlé ní nové na- kreslená mapa dra Vasy Ruvarca. Ale mapa tato ukazuje jenom rozdelení podlé okresu a pak nesmime zapomínati, že nékde ani víra není rozhodným méŕítkem (srv. dále str. 127). 1 Zakreslený jsoti na Slov. Zemévidu Šafárikove. Týž vyčetl seznam téchto osád v Slov. Národopise str. 140 podlé seznamii z r. 1763, 1766 a 1775. Florinskij jich odhaduje na 9000, ale dodáva, že už téméŕ zapomnéli na svuj rodný jazyk. 122 CHORVÁTI A SRBOVÉ. § 31. Štatistika. Štatistiku Chorvatu a Srbu podá- vati jak v celku tak i oddelené pro každý z obou náro d je velmi obtížné, ba téméŕ nemožné. Z končin tureckých nemáme vúbec zadných spolehlivých sčítaní a odkázáni jsme en na soukromé odhady srbské nebo bulharské, které se však se zŕením k tendencím, jež autori obyčejné sledují, často yelice odchylují.^ Z Istrie, Prímorí^ Dalmácie, z Bosny a Hercegoviny nemáme zase v dobré jinak statistice rozlíše- ných Srbíj a Chorvatii (jediné štatistika uherské ríše to má). Pŕihlížejíce k témto obtížím a dále k tomu, že obyvatelstvo vlastní Makedonie na jih od Skople čitárne k Bulhariam, odhadovali bychom asi následovné celkový počet Srbu a Chorvatu pro r. 1900: V Rakousku (Cislajtanii) 711.382 V Uhrách a Chorvátsku 2,839.016 V Bosne a Hercegovine (odhad) . 1,700.000 V Černe Hore 350.000 V Srbském království 2,298.5512 V Starém Srbsku a Makedonii . . 300.000 Ve vilajetu skutarském a Albánii . 100.000 (?) V Itahi 5.000 V Rusku 2.000 V Americe a jinde 300.000 Úhrnem 8,605.949 K odhadum témto bych podotkl, že úfedné v Uhrách r. 1900 napočteno bylo Srbochorvatú 2,730.749, ale čítáni 1 R. 1889 napočítal Srb Spiridion Gopčevic v Staré Srbiji a Ma- kedonii 2,048.000 Srbu a 57.600 Bulharu, r. 1900 Kancov Srbu pouze 700 a za to 1,181.000 Bulharu. R. 1906 Ivanič v bitoljském vilajetu 315.000 Srbu a v soluňském vétšinu. O sčítaní Hilmi paše srv. dále. 2 Vedie toho vykazuje štatistika ješté 32.556 lidí s materským ja- zykem srbským a rumunským (mimo 89.873 čistých Rumunú). CHORVÁTI A SRBOVÉ. 123 zvlášté katoličtí Šokci, Bunévci a Krašovani. Ponévadž pak zarazení byli s jinými národy do jedné skupiny ,;Ostatních jazyku", musíme se spokojiti jen s odhadem a pŕipočísti pro r. 1900 podlé srbského kalendáre, vyd. Srb. Matici v Novém Sadu (z roku 1903), asi 108.267 duší. Také prof. Cintula došel k podobnému odhadu (105 — 110.000). V Bosne a Hercegovine bylo úi^ední sčítaní v dubnu r. 1895, na Černe Hore koncem r. 1896, ale není mi znám oficiálni výsledek.^ V Starém Srbsku a Makedonii je správny odhad dnes viibec nemožný. Číslo 300.000 prijal jsem na základe novéjších zpráv, jež máme o Srbech (čítáme-li i mohame- dánske Srby) v Novipazarsku, Košové poli, Metochii a v skopalské eparchii. Srbský kalendár odhaduje jich však na milión. Odhad pro Ameriku učinil Valjavec, pro vilajet skutarský Bianconi napočetl pred 20 lety 70.000 Srbú. Pokud se tyče rozlíšení Srbú a Chorvatu, uherská štatistika pro r. 1900 udávala v Uhrách 188.552 Chorvatu, 434.641 Srbú, v Chorvatsku-Slavonii 1,478.825 prvých a 610.909 druhých, vcelku Chorvatu 1,667.377, Srbú 1,045.550, mimo katolícke Šokce, Bunévce a Krašovany, které srbský kalendár čítal v Uhrách i v Chorvátsku k Srbúm. Týž ka- lendái^ také katolíky v Bosne a Hercegovine (334.000) číta mezi Srby. K tomu pristupuje v Rakousku podlé neho asi 100.000 Srbú v Dalmácii. S tohoto srbského hledíska vyšlo by pro Evropu v celku nanejvýše 2,300.000 Chor- vatu. Ovšem Chorvaté čítají zase jinak a pŕičítávajíce kato- 1 Z Cerné Hory nemohl jsem sám dostatí novéjších výsledku. Vrbanič r. 1896 pfídržel se odhadu Schwarzova z r. 1883 - 160.000, což je najisto cifra, i když bychom pfírustek pfipočetlí, malá. Nedávno odhadnut byl počet obyvatelstva na Č. Hore na 400.000 (CjiaB. IIsb. 1907 č. 1., 67), kteréžto číslo prekvapuje opét svou výši. Užil jsem ho, ale nevím, zdali je správne. 124 CHORVÁTI A SRBOVÉ. líky (v Bosne, pak i Bunévce a Krašovany), dostupují pri odhadu k číslu 2,700.000 (v Evropé). V otázce této, dokud nebude štatistika v Chorvátsku a v Cislajtanii správne roz- lišovati oba národy, nebude Ize ŕíci nie určitého. Vzrust Chorvatii a Srbii v Rakousku, pokud jej mijžeme sledovati z úfední štatistiky, je ruzný. V Istrii vykazují Chor- vaté vzrust minimálny absolútne a relatívne, ubývajíce proti Italúm.i Od r. 1851, kdy jich bylo zde 57-36Vo, skleslo r. 1900 číslo to na 42-587o- Za to v Dalmácii vystoupili od r. 1851 (378.676) do r. 1900 na 562.000 (i relativné néco pŕibylo z 96'lVo na 96*6 Vo). V celku se objevuje pŕírost v Istrii za dobu od roku 1890—1900 8-64o/o, v Dalmácii 1258; pfihlédneme-li pak pouze k národnosti, vidíme u rakouských Srbochorvatii pfírost 10-307o za 10 let, ročné 103%, tedy po Polácích nejsilnéjší v Rakousku. V Chorvátsku a Slavonii byl sku- tečný pŕírost 0-98Vo, pfirozený l-04Vo. V srbském království byl skutečný pŕírost za 10 let ješté vétší — 142, a pŕirozený 14'8; ročné tedy rodí se zde o l'487o více lidí než umírá, číslo velmi pŕíznivé. Po- slední leta skutečný pŕírústek se ješté více zvyšuje, ale patrné jen na vrub mnohých immigrací ze sousedních neklidných končin tureckých. Totéž platí o Bosne a Hercegovine, kde následkem immigrací byl na konci XIX. století vzriist nad- normální (od r. 1879— 1895 v priiméru 2'157o)- Od roku 1901 — 1904 uvádí se tu úŕední pŕirozený pŕírost jen 0*95 ročné. Nutno však pŕipomenouti, že na severu hrozí úbytek živlu chorvátskemu i srbskému jednak od Maďarú (v Uhrách), jednak od Némcu (v Chorvátsku). Maďari i Nemci rozmá- 1 Ovšem výsledky sčítaní jsou namnoze pochybné, jsouce délány na prospech Italu. CHORVÁTI A SRBOVÉ. 125 hají se neobyčejné i v samotném Chorvátsku. V desetiletí 1880—1890 pŕibylo v Chorvátsku Srbochorvatú 12-23 Vo, Némcu 41-3%, Maďaru 66- 1%, v letech 1890—1900 Slo- vanú 8-967o, Némcu 13-12o/o, Maďaru 30 3Vo; tak že jest rdzdíl u Slovanú mezi počtem r. 1880 a 1900: 90 48% ku 87-22Vo, u Némcu 4-4 Vo ku 5-53Vo, u Maďaru 2" 19 Vo ku 3-747o- Stav tento, na néjž Vrbanič ukázal, není dosud zlý, ale je to memento pro budoucnost, na jehož obranu by méli oba národové, Srbi i Chorváti, pomýšleti svorné a spo- lčené, zde v Chorvátsku tím více, že i pŕirozený jejich pfí- rost je slabý (viz dále), slabší v čistých stolicích než v smí- šených a že velmi nepfíznivé púsobí i stálá emigrace. V letech 1880—1900 ubylo jich tím pfes 100.000, a v po- slední dobé stehuje se pomerné velmi mnoho Chorvatu do Ameriky (severní i jižní). O úbytku Srbú v Novipazarsku a na Košové poli zmĺnili jsme se již vyše. Zde je dnes vedie pravoslávnych Srbu nejvíce poalbanštélých Srbu mohamedánú (hlavné kmene Qaš a Beriš), pak asi 6000 Čerkesu (usazených v letech 1858 — 62). Pravých Osmanú tu není. Podlé tu- recké štatistiky na Košové poli, t. j. v kaze prištinské, vuči- trnské a mitrovické, je 80.000 mohamedánú a 22.000 pravo- slávnych, podlé jedné privátni srbské štatistiky však jen 1956 srbských kučí se 14.000 duší. Kancov čítal roku 1901 v Novipazarsku, Košové a Metochii 250.000 Arnautú, 100.000 Srbú a 90.000 Bosňakú (BomiLaiiii — mluví srbsky jsou však mohamedáni a zde nepi^átelé Srbú). Pokud se tyče ostatních štatistických dat, uvádíme, že zeme, Chorvaty a Srby osídlené, rňzní se píedné velice hustotou osídlení. Na Cer-né Hore pŕijde na 1 km- pouze 18(?) duší, v Bosne a Hercegovine 307, v Dalmácii 46^ v Srbsku 5 16, v Chorvatsku-Slavonii 56 8, v Istrii 69, 126 CHORVÁTI A SRBOVÉ. V Gorici 80, v Prímorí 95. Zajímavý je zde na jihu číselný pomer pohlaví, nebof se tu pohlaví mužské objevuje da- leko četnéjší ženského proti zemím i^íše rakouské. Ovšem i tu se zeme mezi sebou rúzní, na pf. na 1000 mužu pfi- chází žen v Dalmácii 976, v Istrii 933, v Gorici 970, v Pŕímoi'í 973, v Srbsku 945-6, v Bosne docela 8934, v Černe Hore 882. V pruméru bylo r. 1900 v rakouské polovine ríše na 1000 Srbochorvatú 974 žen. V Chorvatsku- Slavonii vykazuje štatistika pomer 988, a vezmeme-li v úvahu jen mužské pohlaví bez vojska, mení se na 1011. Pro Jihoslovany vúbec vypočetl r. 1896 Vrbanič prúmér — 963 žen a ukázal také na príčinu toho zjevu: rodí se tu více mužských detí a v prvé dobé života jich umírá mnohem méné nežli jinde v Evropé. Nejméné jich umírá v prvním roce v Bulharsku (8"37o), nejvíce v Chorvátsku 21 -20/0 a Srbsku 16-37o- Vúbec Vrbanič sestavil r. 1896 velmi zajímavá dáta o vzrústu a plodnosti Jihoslovanú, hlavné Srbochorvatú. Je to sice praco váno na základe dat starších, ale dosud cenné a poučné. V manželství žije podlé neho zde ke 40%, tedy číslo mnohem vétší nežli jinde a zejména Srbsko tu vy- niká. Podlé štatistiky r. 1900 je tam 25'47o svobodných a 67'7Vo ženatých nebo vdaných a pred 20. rokem žení se 36Vo mužň a vdává 57^0 žen. Naproti tomu u rakouských Srbochorvatú činí počet svobodných 58*6% ^ ženatých jen 35 "470. V Chorvatsku-Slavonii ve veku od 15 let bylo roku 1900 svobodných mužú 30-67o» žen 22-7Ve, žena- tých resp. vdaných 63-7Vo a 64*57o. Proto je tu také počet porodú značnéjší: v Srbsku 44*45, v Chorvátsku 44-18, Dalmácii 38-39, Istrii 37-43 (v Bulharsku 36-36) na 1000 obyvatelú. Ale vezmeme-li v úvahu jen fádne vdané ženy, vidíme, že se 1000 ženám rodilo v Gorici 290, Istrii CHORVÁTI A SRBOVÉ. 127 273, V Dalmácii 257, v Chorvátsku 240, v Srbsku 215 (v Bulharsku 215). To je plodnost pomerné malá, zejména v Srbsku a Chorvátsku menší nežli jinde v Evropé. Velké číslo narozených závisí tedy jen na značném počtu sňatkú, ne na plodnosti. Podlé Vrbaniče pripadá na 1000 lidí úmrtí v Chor- vátsku 30-24, v Istrii 27*79, v Gorici 27' 16, v Srbsku 25*67, v Dalmácii 24*38 (v Bulharsku jen 18-00), z čehož vidíme, že úmrtnost na západe Srbstva je vétší a vúbec u SrbiJ vétší nežli u Bulharu. V Bulharsku zejména umíralo pomerné málo detí v prvním roce (jen 8-3 Vo, kdežto v Srbsku 16-3^/o, v Dalmácii 15'47o a v Chorvátsku docela 21-2Vo). Následkem toho našel Vrbanič rozdíl mezi pôrody a úmrtím, koeffi- cient pfirozeného vzrustu v Srbsku 1'87 (v Bulharsku 1-83), v Dalmácii 1'4, v Chorvátsku 139, v Gorici 0 98, v Istrii 096, v prúméru u Jihoslovanú 1'57. Náboženství je jedním z hlavních kritérií, jímž se roze- znávají Chorvaté od Srbu; oni jsou katolíci, tito pravo- slávni a mohamedáni. Ale kritérium toto není úplné. Jsou pravoslávni, ktei'í se čítají za Chorvaty, aspoň ukazuje po- slední štatistika v Chorvatsku-Slavonsku o 2075 orthodox- ních (616, 518) více, nežli napočtených Srbu (614, 443). A jsou zase dosti četní katolíci, ktefí se cíti Srby, nebo kteŕí aspoň pŕes to čítáni bývaj í od Srbu k národnosti srbské. Sem náleží na pŕ. katolíci v Dubrovníku a v Boce Kotorské nebo v Uhrách katoličtí Šokci, Bunévci a Krašo- vani. V Srbsku ovšem co Srb, to pravoslávny, jef téchto v zemi 98-7%, (katolíkú 040, mohamedánij 0-60%). Srbských mohamedanu sedelo v Bosne a Hercegovine r. 1895 548.632 (34-97o); dlužno však priznali, že jich ubývá stéhováním. Úfední štatistika udáva od r. 1883 — 128 CHORVÁTI A SRBOVÉ. 1905 — 32.625 vystéhovalcú, z nichž 30.434 mohame- dánu. V Bosne a Hercegovine napočteno bylo současné 673.246 (42-9Vo) pravoslávnych a 334.142 (21-37o) kato- líkú/ V sousední Dalmácii r. 1900 bylo 96.279 prvých a 496.778 druhých, tedy pomer 16-27o : 83-6<^/o. Ostatní rakouské zeme jsou katolické (Istrie 99'67o, Prímoi^í 98-5Vo)- Chorvátsko a Slavonie má pomer 25-5% :71-2Vo (616-518 práv., 1,721.416 katol.). Absolútni čísla úŕedního výkazu peštského a záhi^ebského se tu sice ponékud rijzní, ale re- lativního pomeru to nemení. Na Cerné Hore podlé Vrbani- čova výkazu je 87'57o pravoslávnych, 3*1% katolíkú a 93% mohamedánú, jež všechny číta Vrbanič za Slovany. Ve vzdelaní jsou Srbochorvaté tak pozadu, že u nich v zemích rakouských číslo analfabeta dostupuje 74*14%, v Chorvatsku-Slavonii 54*4% (podlé peštského výkazu 56%). Vysoké číslo analfabetú v rakouské polovine padá hlavné na vrub Dalmácie, kde neumélo čisti a psáti r. 1900 z mužú 64*8%, ze žen 80 6%. Také Istrie je ve vzdelaní zane- dbaná a ješté více zeme balkánske, o nichž mám nové údaje jen ze štatistiky srbské. V Srbsku bylo posledné napočteno 1 V Bosne a Hercegovine pfevažují mohamedáni v Saiajevé a ve 14 kotarech, pravoslávni v 25, katolíci ve 12, ale není to rozdéleno po vétších kompaktních oblastech, nýbrž všude dosti promícháno. Nej- více katolický je kotar Ljubuški (88%) a Županjac (850/o), nejvíce pravo- slávny Bilek (810/.)), Prnjavov 80%), Petrovac (79%), Bos. Kostaj- nica (75%); mohamedáni jsou jen v jednom tak silni a sice v Cazinu na chorv. hranici (780/'o). Jinak je jich vétšina v Sarajevé (45%), pak v Čajnici (66-9%), Foči (68O/0), Rogatici (51-4%), Visoko (50-50/o), Banjaluce (55*4%), Bišči (5r4%), Dolní Tuzle (67%) a Gračanici (58%). V prvních letech po okupaci se mohamedáni houfné stehovali pryč a stéhování to trvá, ač v menší mífe, stále. Úŕední zpráva o Bosne a Hercegovine odhadla pro r. 1906 asi toto rozdelení pŕíslušníku ríizných cirkví: 590.900 mohamedána, 760.000 pravoslávnych a 360.000 katolíkii. Florinskij spočetl pro celý Balkán asi 820.000 moh. Srbu. CHORVÁTI A SRBOVÉ. 129 lidí gramotných 21-03Vo (v méstech 55%, na venkové 15< >< >< < < < < < ^ ^ crx H CO a PO 2 •V 7^ < -t < í CC 0 3 (D 3 3 * W3< rii 0 c/5' 03 oj 2 ?r 0 N Vi trp "p" PC < 3 < D. 3 0" Z3 3* B P N 1 c 3* n 0 ?r n> B to 00 ^ C;J CO CO •^ to CO ^ i-c ^ _ to D3 Q\ 0 0 cn ON I-' J^ to CO to 0 0 •sj cn 1 h-' 4::^ vj CO 0 CO _, OT cn |_A t— t CO & to os 1— > 4^ ON CO cn Ji. vo 4^ to 0 On 0 00 0 r; -ti. CO vO JS. 00 00 45^ On to en 0 to 0 to 0 cn 0 to 00 0 i h u. ii), a 3. j i ho východu í, rho- dopskou, v níž lid sluje Rupci, Rupalani (Pynuii, Py- najiaHii) ; jejich jadro sedí mezi Stanimakou a prameny Ardy v kraji MPynqocL". Za hranici pi^ibližnou mezi obéma východními oblastmi udáva se horstvo Balkán a Srédna gora, ale dlužno hned pi^edem pfipomenouti, že oba dialekty navzájem tuto hranici místy pŕekročují. Ostatné délidla bulharských filológii jsou ruzná a proto nelze sta- noviti pi^esnéjších hranie. Conev ji vede od Burgasu pŕes Jambol, Starou Zagoru na Tatar-Pazardžik, Miletič od Adriano- pole k Plovdivu po Marici (ač jdou výstrelky k Čirpanu, St. Zagoŕe a ke Kotli). Na západ rupský dialekt sahá až k Cepinu a není pochyby, že pred tureckou invasí pred- stavovali Rupci nejsilnéjší kmeň na jihu, sahající až po Balkán a Srédnu goru. Také o hranici západního dialektu jsou mínéní ruzná. Podlé Miletiče zasahuje západní dialekt až k Tatar-Pazardžiku (Šopové). Vedie toho vzniklo však u Bulharu všech 3 oblastí množství lokálních názvu pro menší skupiny, odlišující se zvyky, tradicemi, krojem a podnáŕečím. Tak zovou se obecné obyvatelé hor balkánskych B a 1 ká n c i (ľ)n:iKaii;iA;:iiii, Ba:iKaiinii), obyvatelé rhodopské planiny PI ani n ci (ÍLia- Niedeile, Slovanský svet- i o 154 BULHARI. HiiHuii), obyvatelé doliny sofijské, kustendilské a kratovské Poljanci, Pole í, Počene (IIojimhhii, Ilojimi, IIoji- ^lene). Jižní Bulhari zovou severní úhrnným nazvem Z a - gorcú (3aropij,ii), naproti čemuž severní zovou jižní O t v x d e n c i (OTB'LaeHLi.ii, OxE-L^emHii, OTeňoBqaHii^ Otcios.iiiii). Ale Zagorce, pfišlé sem ze severu, nalézáme i u Aitosu a u Burgasu (až po Mehmečkjôj a sv. Nikolu mezi Burgasem a Sozopolem). Mezi Balkánci rozeznává Miletič tyto skupiny od východu na západ: Erkečany (EpKeqaHii), Q ulica n y (ryJiimaHPi) u Černého more (dve veliké osady Erkeč, Gulica), Cengence (HeHľeHLi,H, od dediny Čenge), Rišany (PiimaHH od sela Riš), Kotlence (KoTJieHij,n od mesta Kotel nad Slivnem) Tičany (Th- Mami od feky a sela Tiča, tur. Čitak), Bebrovce (Be6- poBD,!! nebo FeopoBemi od vsi Bebrovo na jih od Eleny), E 1 e n č a n y (EjieHqaHn), Drénovčany (J],p'feHOBqaHM od sela Drénovo, jižné Trnova), Trévnénce a Gabrovce (Tp'feBHeH^H a ra6poBij,H ; Trévna, Gabrovo, osady na jihu Trnova), Trojance (Tpoiini^H od hradu Trojan na jih od Lovče), Tetevence (TeTeBeHij,ii; osada Teteven na západ od Trojanu). — Pŕisíéhovalci z Rumelie dostávají podlé toho, odkud prišli, jména Odrinci (Oaphhiíii)^ J a m b o 1 c i (^m6ojiu.h), Starozagorci (CTapo3aropi],ii), Malkotrnovčani (MajiKOTtpHOBqaHii), Glavanci (RiaBaH II od dediny Glavan u Kavakli) a pod. V bulharské Makedonii setkáváme se rovnéž s množ- sívím podobných lokálních názvu. Mrvaci (M-LpBai^ii) sluje lid mezi Strumou, Rodopami v okolí Séra, Demir- hissaru, Melnika, Drámy, Nevrokopu a Bracigova. V západní Makedonii na Dibrsku je jedna okolije, zv. Malá-reka (Majia- PcKa); její obyvatelé dostali plemenný název M i jak ú (Mu- BULHARI. 155 íiu,n, mluví ,;MiiHqiai"). Tito Mijaci zovou zase lid v okolí Kičeva, Bitolje, Prilépu a Velesu Brsjaky (^B £>pc;inii, srv. staré Bsp^^^Tat), sami sebe Mijaci zovou Pé k a 1111,11 nebo PéKajiHiiii. ^ Mezi jinými makedonskými jmény lokálními uvádí Kancov dále: Ectii — obyvatelé kraje Župy na pravém brehu Černého Drinu (v Korešti EcTeoBii,ii), Ke- KOBij,ii — obyvatelé Popolja (llóiiojie), IlyjiiiHaKOBuii — obyvatelé západní časti soluňské roviny, KéuKapii — obyvatelé sel: Lukovo, Jablanica, Selce-Župa, Nereze, Pis- kupština, Drenok, Modrie, Y ji 10 (}) 11 — obyvatelé sel: Steb- levo, Ginejec, Sebišta, Borovo. Kičevští Brsjaci nazývají sedláky od prilépského pole Turjaky (Typi3ii,n), Prilép- čani sedláky od Morichova — Torlaky (Top.iaij;[i), kte- rýžto název slyší se také pro lid z okolí caribrodského a pirotského od sousedii sofijských, ba i na jihu u Turkú v okolí Gradce. Jiné podobné pŕezdívky od dialektických zvláštností jsou i jména Tokunci (ToKyiiii,ii zase od Piroťanu pro lid z okolí Sofije), Ninjovci pro lid na Osemu, Marači pro lid mezi Osemem a Iskrem. Moha- medánští Bulhari na pramenech Ardy slují Achrjané (Ax-LpMHc; vzniklo ze stredovekého Agarjané), mezi Dos- patem a Mestou Česliji, Čečenci (Heiii.iuii, 4 ebenmi). Pod svahy Šardaghu k Dibfe sedí podle Zanetova Tor- beši (TopGeniii). 0 názvech starých Bulharu (tak zv. bcxtii, ciapii, epjiim B-LJirapii) zmĺnili jsme se vyše na str. 142. Zde sluší dodati, že se užíva o nich i zvláštního záhadného názvu Chií rcój i („x -Lpu 6 II" neb „-Lpuon", sing. m. xi.pii,6n, sg. fem. x-LpuoiiKa), slova, jež značí též vubec prostého, 1 Po revoluci r. 1821 bylo do celého sveta rozprášeno bulharské plémé Dtrzilu, D-Brzilovcu (asi 5000 rodin), které dŕíve bydlelo v okolí Vodenu a Ostrova, hlavné v osade D7>rzilovu. 12* 156 BULHARI. vesničana, človeka. Prostírají se od Černého more až po Iskcr a za nej (na pf. ve Vidinsku), na jih až k Strandži planine (v planine žijí už Rupci). Hovorí severovýchodním nái^ečím a liší se i krojem. Také ženský úbor Balkáncu v rovine dunajské liší se tmavým vlneným šatem t. zv. sukmanem (sukne s životem) od žen erlijských, které místo sukne nosí vpredu a vzadu zásteru. Balkánští pfistéhovalci u Šumenu, Razgradu a u Ruš- čuku dostávají od domácího lidu název «černých" (qepHii, ^lepmiT-fe), a to od černých gatí. I na západe Bulharska rozeznávají se balkánští „^epKoj^p-femKOBu,!!" a wó-fejioap-fem- KOBLi,ii" z nížin. Podlé strihu gatí rozeznávají se dále „6e- HCEpe^iane", „manBapaHe" a ,;opji^Ľi,u". Za zvláštni zmĺnku stojí ješté bulharští Š o p o v é (Illonii). Praví Šopové sedí na západe v horách kíistendilských u Kra- tova, Radomiru, Brezniku a Sofije, počínajíce podlé Brocha hned na horách srbskobulharské hranice, u Krivé Feji (KpiiBa Och) na východ od Vranje, a liší se tvái^í i ústrojem (bílé gate) od jiných. Nékteŕí badatelé shledávají v nich slavisovaný kmeň starovekých thráckých Sapaiu (HaTcaíoL), tak jako se zase v jménu Rupcú hledá zbytek starovekého názvu MspÓTxrj, ztrativšího nepi^ízvučnou první slabiku. Mimo to nazývají východní Bulhari i obyvatele z okolí Vratce a Trnu Šopy, ač zde tito sami jména toho neužívají. Podlé Miletiče ostatné už ve vsi Mečce (Me^iKa), jdeme-li od Ni- kopole na Pléven, pŕestávají „Chr-Lcoji" a počínají ,;Šopi". V staré dobé nešli však Šopové pŕes Isker. Zde bych ješté pŕipomnél, že na rúzných místech Bulharska existuje rada obcí, zv. arnautskými (Arnautlar), na pf. v okrese varnenském, provadijském, razgradském, kermanlarském. Z časti jsou sice obyvatelé jejich piivodu neslovanského (Albánci nebo Ŕekové), ale z časti jsou to BULHARI. 157 i Čistí Bulhari, ktei^í nazváni byli Arnauty jen proto, že prišli z Makedonie z okolí Kosturu a Vodenu (tak na pf. Arnauti od Silistrie, Razgradu, Bracigova). Za to domnénka stále se opakiijící o slovanském (bulharském) púvodu Ca- konu a Mainotu z jižního Ŕecka postráda náležitých do- kladu. O mohamedánskych Pomácích mluvili jsme už vyše (str. 151.) a rovnéž i o jiných lokálních názvech musul- manských Bulharu, Achrjané, Čečenci (str. 155). V severovýchodním kouté Bulharska žijí zase t. zv. Gagauzové — kfesfané, mluvící po tureckú.^ To jsou praví, t. zv. XacL.TL-Farayaii nebo npiiMopcKii Faraycii na rozdíl od jiné časti, jež mluví a cíti bulharsky a má se od nékterých za poturčené Bulhary (B'L-iľapcKiiri Faray^ii). Rŕímoi^ští Gagauzi sedí ve Varné a v nékolika dedinách (Ke- strič, Kara-Hussein, Dževizliji, Džaferliji, Ala-KHse, Gjaur- Sujutčuk, Eni-kjôj, Kavarna, Bela) — bulharští po nékolika v dedinách v okolí Varný a Provadije a hlavné v selu Bej- dautu v Dobrudži (Babadaš). Množství bulharských Gagauzu nalézá se také v Bes- sarabii v benderském újezdé, sousti^edéných hlavné v okolí Komratu. Moškov odhaduje jich na 70.000, ale v offi- ciální statistice čítáni byli za Bulhary (srv. vyše str. 143). Pro slovanské Bulhary v Bessarabii uvádí Zanetov název T u kanú (Tyivaun). I z anthropologického hlediska nejlepší znalec bulharský dr. S. Vatev rozeznává zvláštni skupiny v celém ná- 1 O puvod Gagauzu je spor. Jireček je mél za potomky starých Kumanu, Moškov pioti tomu vidí v nich zbytek Černych Klobúku ru- ských letopisu (Turku-Uzu), Zanetov zase zbytky starých vol/.ských Bulharu. 158 BULHARI. rode bulharském, ale jich nelze dosiid spojovati v jedno s linguistickými. Je však zŕejmo, že i tak východ Bulharska liší se od západu, zejména od kraje sofijského a od Make- donie a že i jih má své zvláštni príznaky. V celku Vatev na základe méfení 320.000 škoiních detí, 36.000 vojínu a 1330 lebek došel k následujícímu záveru o typu bulharském: Typický Bulhar je prostrední vyše (priamér 166*5 cm u mužú 156*7 u žen) a dnes prevážne brunetní (50% tmavého proti 5 Vo svetlého typu; ostatek smíšený). Ale sluší uvážiti, že stupeň tmavosti je nejvétší na východe, v krajích silné pomíšených, kdežto na západe a v Makedonii - v starém centru bulharských Slovanii — je tmavý typ už fídký. Nos má Bulhar rovný, orbity vysoké a také hlavu vysokou. Pokud se šíre hlavy tyče, tu je 777o mesocefalních (index 75—80). Strední index byl u vojákú 79*65 (v Makedonii 79*46), u lebek 77 97. Dolichoidní tvary jsou hlavné na jihu, krátke na severozápade, na jihu Makedonie stoupá však strední index nad 85. § 39. Slované v Makedonii. Jak bylo už vyše naznačeno, Slované v Makedonii a v Starém Srbsku, totiž v kraji, ohraničeném zhruba ^ na západe jezerem Ochrid- ským, Drinem, Šardaghem, na severu hranicemi Srbska, dále Osogovskou a Rilskou planinou a na východe fekou Mestou (Karasu), stali se pfedmétem prudkých sporu mezi Srby a Bulhary, neboť obe strany se domnívají, že maj í dosti dúvodú, aby je mohli pŕipojiti národnostné buď k Srbum, 1 Ale pojem Makedonie a Staré Srbie je neurčitý. Bulhari čítají do Makedonie i okolí Skople, Tetova, Kumanova, Kratova (na príklad Brankov, Iširkov), naproti tomu Srbové čítají Skopalsko a Tetovsko do Staré Srbije (Cvijič, Belie) a nové docela Iv. Ivanič i Prilep, Bitolji, Ochridu a Veles tak, že mu beží hranice pfes Vardar u Demi Kapu pod Velesem. Vše pod vlivem politických cílu. BULHARI. 159 jak prví chtéjí, nebo podJe druhých k Bulharum. Do tohoto sporu, v némž i nejlepší védečtí pracovníci obou strán ne- mohli se vždy zhostíti hlediska jednostranného, zasáhli častéji a v celku objektivnéji i jiní badatelé slovanští a neslovanští, hlavné Rusové a z kruhu téchto vznikla pak dokonce tretí theorie, podlé níž makedonští Slované nejsou ani Srbové ani Bulhari, nýbrž zvláštni, samostatný slovanský kmeň Makedoncu. To bylo na pŕ. hledisko P. Draganova roku 1887, v tom smyslu vydalo r. 1890 i petrohradské slov. Blagotvor. Obščestvo národopisnou mapu Balkánu, zpraco- vanou Komarovem a Zarjankem, a totéž hledisko má dnes znamenitý srbský geograf-ethnograf Jov. Cvijic. Na poli vedecké literatúry obírali se pŕedevším histo- rikove pomérem Makedonie k štátu srbskému a bulhar- skému v minulosti, ethnografové srovnávali zvykosloví ma- kedonských Slovanu se sousedním srbským a bulharským ; nejvíce však ze všech pracovali filologové, ktei'í, shledávajíce význačnou charakteristiku jazyka a dialektu makedonských^ zkoumali, na kterou stranu je pŕíbuznéjší, zda na srbskou, čili na bulharskou. Spor tento vyvolal již značnou vede- ckou literatúru, zejména v posledních 20 letech (srv. o ni dále), ale pŕes to uklizen není a nebude ješté dlouho, ponévadž v nem obyčejné nebeží o poznaní vedecké, nýbrž pŕede- vším o politiku. A tu se vždy nalézají a najdou opét duvody, aby spor zustal nerozhodnut. Srbové potfebují moi'e a nemohouce se nyní dostat k Adrii, kde jim Rakousko vzalo pi^ístup pŕes Bosnu a Hercegovinu, upírají toužebné zraky k mori Bílému, špeciálne k ústí Vardaru, k Soluni, a z duvodu téch snaží se co možno vyzvednouti všechny rysy staré i dnešní Makedonie, jež nasvédčují príslušnosti k srbskému národu. Bulhari naproti tomu nechtéjí se vzdáti toho, co 160 BULHARI. dnes fakticky existuje a co i minulé veky dosvédčují, totiž užší souvislosti Makedonie s Bulharskem. Vedie téchto dvou hlavních pretendentú hlási se však se svými silné zveličenými požadavky na Makedonii i jiné politické štáty, Ŕecko, Rumunsko a ovšem i Turecko, jemuž dosud zeme právne náleží. A i jiné vzdálenéjší velmoci nepouštéjí Ma- kedonie ze sféry svých zajmú, hlavné Rusko, Itálie a Rakousko. Z víru literárních snáh a prací politických i náukových, vyplývají dnes pro objektivního pozorovatele zatím tyto zrejmé závery: 1. Slované v Makedonii a Staré Srbiji pfedstavují lid, jehož národní uvedomení není dosud plné a rovnomerné vyvinuto, porovnáváme-li je s obéma slovanskými sousedy. Pri tom však není pochyby, že prevažná část téchto Slo- vanú cíti a prohlašuje se za Bulhary (ByrapHH-L), že hlási se k samostatné cirkvi bulharské, jejíž hlavou je bulharský exarcha, sidlící v Ortakjôj,i ^ (^^\q^ že jméno ,;Bulharu" je zde historické, že nevzniklo teprve bulharskou cirkevní pro- pagandou posledních let. Jméno Srbín, ač kraje tyto bývalý také pi'ipojeny k ríši srbské, se v lidu neujalo. Proto nová politickocirkevní propaganda bulharská nalezla silný ohlas v celé zemi, kdežto srbská nájde úspešnou budoucnost a úspešnou pudu nejvýše jen v kraji severnim, jenž je v do- tyku a ve sfére bezprostfedních zajmú a vlivú královstvi Srbského, tedy v t. zv. Starém Srbsku. 2. Také z filologického hlediska jazyk makedonských Slovanú, ačkoliv predstavuje vlastné skupinu lokálních dia- lektu, jednotlivé od sebe dosti odchýlených a v celku tvo- ŕicich néco stfedniho mezi štokavským dialektem srbským a vý- chodním, vlastním bulharským jazykem, — pŕece sepŕikloňuje 1 Podlé Brankova je v Makedonii 77o/o exarchistú a 230/0 patri- archistu. Je-li však správno nové sčítaní Hilmi paše, je pomer zcela jiný. Víz vyše str. 150. I BULHARI. 161 vétšinou a hlavními príznaky více k mluvé bulharské než srbské. ^ Jediné oblast severní pripojuje se úžeji k dia- lektickému pásu vranjsko-nišsko-timockému, jejž prof. A. Belie číta k oblasti jazyka srbského, ale i tu jiní filologové s ním nesouhlasí. Z téchto duvodíi pripojil jsem také vyše v textu i na pi^ipojené mape makedonské Slovany k Bulharom, uznávaje, že je jen v Starém Srbsku vétší množství rodin, které se hlási k národu srbskému. 3. Ostatnéjejisto, že v otázce, pokudje Makedonie srbská a bulharská, nerozhodují dnes ani podružná kritéria jazy- ková ani národopisná (na pf. zvyk slaviti wslavu") — nýbrž činitelé jiní: historická tradice, pi^íslušnost cirkevní a idey, snahy politické. Ale ani po té stránce není v Makedonii klid, nýbrž prudké hnutí vedené agitací. Pracuje se poli- tickými hesly, penézi, školou, cirkví se strany bulharské i srbské, a to jsou činitelé, ktefí na místé, kde by se s úspé- chem soustŕedili, mohou udélati z méné uvedomelého indi- vídua Srba nebo Bulhara bez ohledu k tomu, jakým mluví dialektem. A tito činitelé nedokonalí svou práci a nedokonají, dokud Makedonie a Stará Srbie nebudou v moci buď Srbska nebo Bulharska. Ten štát, který zemi na delší dobu ovládne, dovede jí dáti teprve i trvalý národní ráz. Dnes je Makedonie bulharská, — ale je to otázkou moci a bu- doucnosti, bude-li bulharskou na vždy, či zdali se z časti posrbí. Pfirozené rozŕešení nastalo by, kdyby Staré Srbsko dostalo se Srbum, Makedonie Bulhariim. Tím by se i ná- rodnostní pomery nejpfirozenéji vyvinuly a ustálily. Ale dojde-li k tomuto politickému a tím i národnostnímu roz- uzlení makedonské otázky, je velice pochybno. 1 Je to hlavné užívaní postpositního členu, ztinta dcklinace n zachovaní nosovek. Niederle, Slovanský svet. i 3 IX. Počet Slovanú. § 40. Všech Slovanu, na celé zemi, odhadl jsem pro r. 1900 137 — 138 millionú a číslo to bych po revisi vy- konané r. 1908 pozmenil na ca 136'5 millionú, jak vidno z nasleduj ícího pŕehledu : RusiJ • . . . ok. 94,000.000 Poláku ok. 17,500.000 Luž. Srbu ok. 150.000 Čechij a Slovakii ok. 9,800.000 Slovincu ok. 1,500.000 Srbochorvatii ok. 8,550.000 Bulharú ok. 5,000.000 Celkem r. 1900 ok. 136,500.000 Výpočet mohl býti pouze odhadem, nebof jak ze štatistik jednotlivých národii bylo vidno, dá se jen zfídka bezpeč- néji zjistiti počet pfíslušníkú slovanské národnosti, zejména na Balkáne a rovnéž v Nemecku a v Rakousko- Uherskú. Čísla kolonisti! slovanských mimo Evropu jsou pak vúbec jen odhady približné. K srovnání uvádím, že Langhans r. 1900 odhadl všech Némcu na svete na 85 millioniľi, r. 1904 Henoch na 82 millionú,^ tedy o mnoho méné, nežli je samotných Rusu. Prof. Florinskij ve své knize wCjiaB. njieMfl" odhadl počet všech Slovania na konci r. 1906 na 148,521.000 duší. Vezmeme-h za základ náš výsledek a odhadujeme-li pri ročním prírostu 1"4%, mnoholi bude Slovanú pi'i budoucím sčítaní r. 1910, vyjde nám asi 156—7 millionú. 1 z toho v Evropé je 69,653 000, v Americe 11,600.000 PŔEHLED LITERÁRNÍ. I. Úvod. K § 1. O prvotní m vývoji Slovanstva vyšla pred vydaním Šafárikových Slovanských Starožitností (Praha 1837) i po ném velká i^ada knih. Celá tato literatúra uvedená je v novém díle L. N i ed e r la Slovanské Starožitnosti (Praha, Svazek I. 1902, II. 1904, III. 1906). Dále zde napred uvádím tu povšechnou literatúru, která po- pisuje celek sveta slovanského. První takový celkový popis vy- dal P. J. Šafárik pod titulem ^Slovanský národopis* (Praha 1842). Je to prepracovaný úvod k jeho Geschichte d. slaw. Sprache unJ Liter. (Budín 1826), a kniha na svou dobu vzácna, jejíž cena spočívala pi^edevším ve správném vymezení jazykových _hranic a v čisté slovanské nomenklatúre. Po ní vyšlo nékolik celkových prehledu, vétšinou však pouhé kompilace. Nejvétší vydal A. G. Rittich »CjiaB$iHCKÍH mp'h<^ (Varšava 1885), ale ceny nepatrné. Nedokončen zustal podnik Jana Majcigera, a M. Pleteršnika Slovanstvo (I. J ugoslo vani. Ljubljana 1874). Krátce pi^ed tiskeni >Slovanského Svéta^- vyšla kniha prof. T i m. Dm. Florinského obsahu a účelu téhož „CjiaBHHCKoe njiCMH*. S 2 národopisnými mapami Kiev 1907 (Kies. Yhhb. Msb. 1907. VIII. — IX.). Sem náležejí i starší národopisné pŕehledy prof. Florinského v jeho díle » JIckuíh no cjiaB. fl3biK03HanifO (Petr. Kiev. I. 1895, II. 1897). Ďalší knihy venované aspoň vétší částl Slovanstva jsou ješté: A. Budilo vič Oósop-b oÓJiacTeH aanannaro h K)>KHaro CjiaB«HCTBa (Petr. 1886), K. Czoernig Ethnographie der ôsterr. ungar. Monarchie (Wien 1855—57), Vertheilung der Vólker- stämnie in Oesterreich (Wien 1856), A. Ficker Die Vôlker- stämme der ôsterr. Monarchie, ihre Gebiete, Grenzen und Inseln (Wien 1869), P. Hu n f al vy Die Ethnographie von Ungarn (Budapest 1897), Ed. Leipen Die Sprachgebiete in den Läridern der ungarischen Krone (Wien 1896), B. A u er bach Les races et les nationalités en Autriche-Hongrie (Paris 1898), J. Zem- 13* 164 PŔEHLED LITERÁRNI'. m r i ch Die Vôlkerstämme Oesterreichs (Geogr. Zs. 1899), Tetz- ner Fr. Die Slawen in Deutschland (Braunschweig 1902). Ďalší literatúra bude uvedená pri popisu jednotlivých slovanských národu. Celkové národopisné mapy Slovanstva byly vydány tyto : Šafárik P.^lovanský zemévid (Praha 1842) ; Mirkovič M. F. 3THorpa(t). KapTa cjiaBJJHCKHx-b HapoÄOB-b. Cnó. Msa. I. 1867, II. 1874, III. 1875 (vyd. II. a III. doplnéno bylo A. Rittichem). Delamarre Cas. Čarte éthnographique demonštrant la plura- lite des langues, des litteratures et des peuples slaves (Bull. de la soc. géogr. 1868 II); Erben J. Mapa slovanského sveta (vy- daní Matice lidu. Praha 1868); Rittich A. 3TH0rpac{)HqecKasi Kapia EsponeHCKOM Poccíh (Petr 1876), a téhož Kapia sanaji- HbiXTj H K)>KHbixT> CjiaBJíH'b (Varš. 1885). První z téchto map vyšla také nemecky v Petermannových Geograph. Mittheilungen 1878 mapa Nr. 18 a 1886 Ergänzungsheft 54 Nr. 1. Z a r j a n k o N. S. Kapia cjiaBHHCKHx-b HapouHOCieíí (Petr. 1889. FIpHjiojKeHie K-b pyccKOCJiaB. KajieHjiapHD Ha 1890 r.). Novou velkou mapu vydal T. Dm. Florinskij pri vyše uvedeném svém d íle »CjiaB. njieMH* 1907. Na základe mapy Florinského vydala r. 1908 Slovanská Beseda v Srédci mapu :>EiHorpa4)CKa Kapia na cjia- BJiHCKOio Bi> EBpona". Mapu nemeckých výboju na slovanské pude vydal D. N. Vergun v knize „HtMeuKÍM Drang nach Osteň Bt UHíjDpax'b h (JjaKiax-b (Vídeň 1905). Srv. ješté: Na- bert H. Karten der Verbreitung der Deutschen in Európa (Glogau 1891), Langhans P. AUdeutscher Atlas (Gotha 1905), Karten der Verbreitung von Deutschen und Slawen in Oester- reich (Gotha 1899), Karte der Verbreitung der Deutschen in Ungarn (Peterm. Geogr. M. 1900). Petzet Chr. Úbersichtskarte der Verbreitung der Deutschen in Miítel- Európa (v knize: Hand- buch des Deutschtums im Auslande, Berlín 1904). Zde je vhodno uvésti ješté celkové národopisné mapy ríše Rakouské a Balkánu proto, že obemýkají značnou část Slovanstva (jinak vydané mapy jednotlivých slovanských národu búdou uve- dený dále): Berghaus H. Ethn. Karte des ôsterr. Monarchie (Wien 1848; Physik. Atlas 11. Abth. VIII.), Haeuffler J. V. Sprachenkarte der ôsterr. Monarchie (Pesth 1846), CzoernigK. Sprachenkarte der ôst.-ung. Monarchie (Wien 1855), L e Mon- nier Fr. Ritter Sprachenkarte von ôster.-ung. Monarchie (Wien PŔEHLED LITERÁRNÍ. 165 1888; na základe sčítaní 1880). Podlé Czoerniga a Lemonniera vyšlý menší mapky od J. Hatska, J. Kieperta, A. Fickern, P. Bour- goinga a mapa v atlasu Rakouska od J. Chavanne (Taf. XV). Podlé sčítaní r. 1900 vyšla menší mapa Cisleithanie v Oest. Statisíik 1902 SV. 63., a podrobná, ale neprehledná mapa Transleithanie pri díle Pavla Balogha: A nepfajok Magyarországon (Budapest 1902, V atlase). Malou starší mapku Transleithanie vydal J. H o- molka, (r. 1892), vétší F. Réthey na základe sčítaní z r. 1880 (A magyar sz. koróna országainak ethnographiai férképe. Buda- pest). Pred tím už G. DevoUan v Petrohradé 1878. Pro Bal- kán v celku patrí sem A. Boué Ethnograph. Karte des osma- nischen Reiches. 1847 (Berghaus Phys. Atlas II. VIII. Nr. 19), Lejean Etnographie de la Turquie ď Európe f'Gotha 1861; ruský preklad vydal 3th. CóopHHK-b P. Teorp. 06m. 1864), A. Petermann a Fr. Bradaška Die Ausdehnung der Siaven in der Tiirkei und den angienzenden Gebieten (Peterm. Geogr. M. 1869 Taf. 22), G. M. Mackenzie and A. P. Irby The Turks, the Greeks and the Slavons (London 1867; srbský pre- klad vydal Č. Mi j at o vie „nyTOBan>e no cjiOBeHCKHM ae/wJbaMa TypcKe y Esponn. Beorpan 1868 s národ, mapou), H. Kie- pert Etnographische Úbersicht des europ. Orients (Berlin 1876), Turkey in Európe (Markham's Geogr. Magazíne III. Oct. 1876), Bi a n CO ni Ethnographie et statistique de la Turquie d'Europe (Paris 1877) avec la čarte, Synvet Čarte éthnographique de la Turquie d'Europe (Paris 1877), Genadios An ethnological map of European Turkey and Greece (London 1877), Sax Ethnogr. Karte des europ. Tiirkei und ihrer Dependenzen zu Anfang des J. 1877 (Mitlh. geogr. Ges. Wien 1878 XXI, Tnf. 3.), Dragaševič J. Čarte éthnographique de la presqu'ile des Bal- kans (Belgrade 1885) ; nové vydaní vyšlo včasop. »PaTHiiK« 1903). II. Rusové. K § 4. KenneH-b II. 3THorpacj)HMecKafl Kapia EBponeľi- CKOH Poccíh. Haa. Pyc Teorp. 06iu. (Cn6. 1851 r.), 06b 3tho- rpa({). Kapxt EBpon. Poccíh (Cn6. 1852; cpaBH. BuU. de l'Acad. Petr. VIII. 290), BaTiomKOB-b M. AiJiacb STHorp. aanajiHO- pyccKaro Kpaa (Cn6. 1864 r.), 3pKepT'b 3THorpa(l)HMecKÍii aijiacb 3an. pyccKHXb ry6epHÍH n cochjiHnxi, o6jiacTen (Ciio. 1863), TepeôeHeB-b H. Kapra Poccíh h luieMena ee Hace- 166 PŔEHLED LITERÁRNI. jifliomifl (MocK. 1866), Kiepert H. Ethnographische Karte des russischen Reiches (Berlin 1862), PHTTMX-b A. O. 3TH0rp. Kapra sanaiiHopyccKaro Kpaa (Cn6. 1864), ATJiacb HapoaoHa- cejieHÍH 3an. pyccKaro Kpaa (Cn6. 1863). 3THorpa(í). Kapia EBpon. Poccíh (Cn6. 1876; nemecké vydaní vyšlo v Gothé r. 1878: »Ethnogr. Karte von Russland«), A. Petermann Ver- theilung der Gross, — Weiss — und Kleinrussen. Nach A. Rittich. Peterm. Geogr. Mitth. 1878. Tafel 18), Bcjihmko V. HapoAO- nHCHa Kapra yKpaÍHCbKOpycbKoro Hapoxty (JlBOBb 1896). Srv. i mapu v VII. dílu Tpyji.OBT> srHOrp. crar. SKcneji.. btj rorosan. KpaK n. MyÓHHCKaro (Cn6. 1872), V. von Haardt Úber- sichtskarte der ethnogr. Verhältnisse von Asien und von den angrenzenden Theilen Europas (Wien 1887), 3THorpac|)H4ecKaH Kapra Poccíhckoh MiwnepiH no Pwrrnxy m BeHfOKOBy (Cn6. Msji.. A. A. MjibHHa), PycoB-b A. Kapra pa3ce;ieHÍíi yKpawH- CKaro Hapona (Ykp. B-fecrHHK-b. Cnó. 1906 JSTs 4), Aitoff D. Čarte de ľextension du peuple ukraínien (Paris 1908 a v časop. Ukrainische Rundschau 1908 Hq 1). Ďalší práce a stati k podrobnostem hranie ruských jsou: Bielenstein A. Atlas der ethnolog. Geographie des heutigen und praehistorischen Lettenlandes ('Petersb. 1892), Tetzner (Glóbus 1897 LXXI. 381), Rozwadowski (Materyaty i prace kom. j^z. 1901. I. 1), Taiko-Hryncewicz J. (Zbiór wiado- mošci XVII. 53), Kurschat A. Die Verbreitung des litauisch — lettischen Volksstammes (Mitth. d. lit. Ges. Heidelberg 1899. .N*2 24), Ciechanowski F. Karte des Gebietes Posiií, Sybelin und Umgegend an der Ostgrenze von Polnisch-Livland v atlasu Bielensteinové la), KapcKÍH E. Btjiopyccbi I. (Bapin. 1903), BojibTep-b 3. A. CnHCKH naceji. Mtcr-b CyBajiKCKOíí ryó. (Cn6. 1901), AHOHHJWb, Obszar jazyka litewskiego w gub. wileňskiej (Mater. antr. arch. Kraków III. 1898). Starší práce: A. Kop esa BHJieHCKaji ryôepHÍa (Mar. jijih reorp. h crar. Poccíh Cn6. 1861), KHpKop-b A. KMBonHCHaH Poccia 111. 13, HeÄCincB-b H. (POB. Xll), Kurschat F. Grammatik d. litau. Sprache, Halle 1876, Bojibrep-b Die Litauer von Ošmena (Mitth. d. lith. litt. Ges. Heft 20), nop^KesHHCKiw (Msb. II ora. AKaÄ. HayK-b. I. 467, Idg. Anz. 1897. 330), meôajibCKÍií n. Kapra pyccKaro 3a6yyKh5i (1880), KoHJiOBHH'b M. Oó-b arHorp. rpaHMut Me>Kji.y 3an. PycbK) h nojibmeK). CóopHHK-b i PŔEHLED LITERÁRNI. 167 CTareň lUojiKOBHMa I. (Bhjilho 1885), BaiFomKOB-b Xojtm- CKan Pycb (Cn6. 1887), I. Anonym. Fantazye geograf iczne na temat ziemi Lubelskiej i Podíaskiej (Ateneum, 1882 XI), Gloger Obchody weselne I (Kraków 1869), ZakrzewskiA. O zieinie bielskiej. Mater, do ettiogr. Podíasia (Wista III. 309), Zubricki D. Granice mi^dzy ruskim i pol. narodem w Galicyi. Lwów 1849 (rusky ve BiscTHHK'b loroaan. h aan. Poccíh 1863), Iljio- maHCKÍM B. rpaHHUbi pycc. h nojibCKaro Hapojxa bi> 3aBn- cjionKOíí PycH (OpHKapnaT. Pycb. III. JlBOB-b 1885), TojiOBa- Hkíh 9{. HapoÄHbifl ntcHH FajiHUKOÍi h YropcKOii PycH I. (MocKBa 1878 s mapou), A. riexpoB-b SaMtTKH oÓi* Yrop. PycH (>K. n. H. n. 1892 11), A. XLoôphhckííí O sanaAHbix-b rpaHHuax-b nonKapnaTCKOM PycH (>K. M. H. ľl. 1880 Nq 208). Novou peknou mapu vydal Ct. ToMamÍBCKÍH 3THorpac{)ÍHHa Kapia yropcbKOí PycH (Cn6. 1906). Dále srv. CoóojieBCKÍH A. O rpaHMut PyccKHX-b h CjiosaKOB-b btj YropmHH'fe (>Kmb. Ciap. 1895. 235), Jle-BcnaH-b F. A. YropcKaa Pycb (MocKBa 1878, Ch KapTOH),NiederIe L. Národopisná mapauher. Slováku (Praha 1903), a stať '>K sporu o ruskoslovenské rozhraní v Uhrách* (Slov. Pŕehled 1003. V. 345, VI. 258 a Tomašivského odpoveď v 3an. ToB. hm. IÍIcbm. LXVII. 5), FI ex p obi. A. CraibM oó-b YropcKoŕí PycH (Cn6. 1906. 3an. Hct. Omji. OaK. Yhhb. npnjiO)K. K-b T. LXXXI), Klíma Ruskoslovenská hranice na východe Slovenska (Slov. Pŕehled IX. 60), Czambel S. Slovenská reč a jej miesto v rodine slovanských jazykov. I. 1, crp. 53 (Turč. Sv. Martin 1906). Na základe Czambela vydal L. Niederle znovu mapu východních stolic v Národop. Sborníku 1907. I. Dále srv. HecTopoBCKiŕí FI. A. BeccapaócKÍe pycHHbi (BapiiiaBa, 1905 r.), MyÓHHCKÍií Tpynbi VII. 362, A. Kjiayci. HaiiiH kojiohíh. OnbiTbi H Maxepiajibi no ncTopiu h CTaTHCTHKt HHOCTpaHHoií KOJiOHH3auÍH B-b Poccíh I (Cnó. 1869), H. Hep)KaBHH'b Bojirap. KOJIOMÍH HOBOpOCC. Kpa$l (MSB. TaBp. apx. KOMM. Nq 41. 1908), Phtthx'b a. MaTcpiajibi ;ijih 3THorpa(|)ÍH Poccíh: KasancKasi ryó. (KaaaHb 1870) h ripnôajiTÍiiCKÍH icpaií (Ci;6. 1873), Maie- piajibi jxJiH 3THorpa(|jÍH LLapcTBa FIojibCKaľO Cnó. 1864 (Jlioô- jiHH-b H ABrycTOBCKaa ry6.), 3THorpa(t). OMepKís XapbKOBCKOíi ryó. (XapbKOB-b 1880), 3anaji.H0-pyccKaíi rpariHiia n pyccKaa HapoÄHOCTb (PyccKaíi Crap., 1907), BaxAiexbeBb FI. KhMi> HCTopHíiTa Ha cxapHTh pycKH noce.nHma b b ceramna Bbjírapusi 168 PREHLED LITERARNÍ. (Ilep. Cn. 1907. 294). Malé národopisné mapky jsou i ve velkém díle ^Pocciíi, nojiHoe reorpaCp. onMCanie Haiuero OTeMecTBa, noÄ'b pen. B. n. CeiweHOBa m pyKOBOÄCTBOM-b ľl. n. Ccmc- HOBa H B. M. JlaMaHCKaro. Cnó. (1899—1900). Pri tiskú této knihy vyšla konečné kniha VI. Franceva ^Kapxbi pyc- CKaro H npaBOCJiaBHaro HacejieHia Xojimckom PycH Cb ciaTHCT. TaÓJiHuaMH K-b HHMT>« (BapiuaBa 1909), a stať K. Drože Ruské osady v rumunské delte dunajské (Osveta 1909, 68). K §5. M. W. de Kovalevsky La Russie á la f in du XlX-siécle (Paris 1900; totéž rusky: :^PoccÍH B-b KOHut XIX b. Cnó. 1900), Poccin ea HacToamee w npomeji.iLiee (3hu.. CjiOBapb Cnó. 1900; om'fejľb CTaxHCTHKH cxp. 75—128; srv. i Dopi. díl II. 1906, s. v. PoccÍH — HacejieHÍe), npocTpancTBO h na- cejienie Poccíh bi. 1905 rojxy. Cnó. 1906 (hsT) E>KerojiHHKa Poccin 1905 r.), H. M. Men aejites-b K-b nosnaHÍK) Poccíh. VI H3JI. (Cnó. 1906; srv. stať A. Černého »K poznaní Ruska«^^. Slov. Pŕehled X. 17), flepBaH BceoómaH nepenMCb Hacejienifl PoccÍHCKOH MMnepiH^ (Cnó. 1898—1907 r.), CbcäTj aaHHbix-b nepBoPí Bceoóuj.eH nepenncn Pocc. Mrnnepin 1897 r. (Cnó. 1905), sRelevé général pour tout ľempire de Russie des résultats du dépouillement des données du I. recensement de la population en 1897 (Petersbourg 1905). Ďalší hlavní práce štatistické jsou : ByHfiKOBCKÍM OnbiTT) o saKOHax-b CMepinocTM btj Poccíh Cnó. 1868, Beccep-b A. — BajiJion> K. CjviepTHOCTb, bo3- pacTHbiH cocTaBTí H ÄOJiroBtHHOCTb npaBOCJiaBHaro HacejienÍH oóoero nojia bt. Poccíh 3a 1851—90 rr. Cnó. 1897. (3an. AKaji. H. VIII). ^HCOH-b K). CpaBH. CTaiHCTHKa Poccíh h 3anaÄH0eBp. roc. Cnó. 1878—80. CxaTHCTHKa Pocc. MjwnepÍH. I, cji. (Cnó. 1890 cji.), O ó py q e B-b H. n. BoeHHO-craT. CóopHHK-b Cnó. 1868 cji., SojiOTapeB-b A. 3anHCKH bochmoh cxaTHCTHKH Poccíh. Cnó. 1894, OoprynaTOB-b A. 0. CejibCKO-xo3HH- CTBennafl craTHCTHKa Espon. Poccíh (MocKBa 1893), Oester- reichische Štatistik, Bánd LXIII, I. Vargha A magyar koróna országainak 1900 évi népszámlálása. Budapest 1902 (Mag. Stat. Kozlemenyek Uj. S. I), C i n t u I a V. Národnostní pomery uherských Rusínu podlé sčítaní r. 1900 (Zemév. Sborník X. 1904. 193). K § 6. CoóojieBCKÍH A. OnbiTT> p. ÄÍajieKTOJiorÍH I. Cnó. 1899. OnepK-b p. jiíajieKTOJiorÍH. >Khb. Crap. 1902 kh. 1—4. KapCKÍH E. B-fejiopyccbi I (BapmaBa 1903). PŔEHLED LITERÁRNÍ. 169 K § 7. VI. Hnatjiik Maloriisové (Ottuv Slovník Náučný, Praha 1900), M. He4yŕi-JleBHU,KÍM Die Anzahl der Ruthenen in Európa, Asien und Amerika (Ruth. Rev. 1905, 253), M. Fpy- rneBCKÍM OnepK-b hct. yKp. napoja Cn6. 1906. 3. M. R. Šta- tistik des ruthen. Volkes (Ruth. Revue III. 9—13 ; Glóbus LXXX Vil No 16, 292). Kušnir Wl. Die Lage der ruthenisch-ukrainischen Kolonisten in Amerika (Ruth. Revue II. 226). M. R. Štatistik und Heimat des ruthenischen Volkes (Ruth. Revue III. 11), Rus so w M. Genauere Daten iiber die Anzahl der Ruthenen im Russland (Ruth. Revue III. 144), B. Oxphmobhm 3 nojia Haiu'oHajibHOÍ craT. FaJiHqHHH (JIbíb 1909. I. 65), B. K. Hanio- HaJlbHO-TepHTOp. MCJKH YKpaÍHH (J1ÍT. HayK. bícthík 1907. VI, VIII-IX). K § 8. Mimo vyše uvedené práce a ruzné sborníky národo- pisné srv. ješté tyto knihy a stati k jednotlivým oblastem ruským : TojiOBauKiK 9{. KapnarcKaH Pycb (CjiaB. CóopHHK-b Cu6. I. 1875. II. 1877), McTopHKO-aTHorpacf). owepK'b PajiHMHHbi h Yrop- CKOM PycH (>K. M. H. U. 1875), Hon obi. PyccKoe HacejieHÍe no boct. CK;iOHy Kapnaľb 1867, W. Pol Rzut oka na polnočné stoki Karpát. Lwów 1877, Witwicki O Huculach 1873, Za- wadzki HucuH (Ktosy 1872—3), Waigiel L. O Huculach 1887, Kopernicki Iz. Charakterystyka fizyczna Gorali ruskich (Zbiór wiadomošci, Kraków XIII), R. Kain dl Die Huzulen (Wien 1897). Korzeniowski I. O Huculach (Lwów 1899), B. LilyxeBHq-b PyuyjibmHHa. JlbBÍB I. 1899— V. 1902, Moujkobtj B. Ckmobi M iwh conjieMeHHHKH epaKÍHUbi. Bapui. 1896, Bojikobi. O. KaBKasTí H Kapnaibi (HayK. 36. PpyíueBCKaro. 1906), By^H- jiOBHM-b A. Ktj Bonpocy o njieMeHHbix-b OTHOuieHiaxií B-b Yrop- CKOM PycH (>Khb. Ciap. XIII. 1903), CpeaneBCKiŕí Pycb Yrop- CKaH (BtcT. Feorp. 06m. IV. 1852), Biedermann Die ung. Ruthenen (Innsbruck 1868), Szujski I. Die Polen und Ruthenen in Galizien (Wien 1882), HayMOBHHT, M. O FajiHUKOň Pycn (CjiaB. C6. 1), CBHCxyH-b O. M. HpHKapnaTCKaH Pycb (JlbBOBb 1896), KynnaHKO Fp. YropcKa Pycb h eíí pyccKu >KHTejiii (B'feaeHb 1898), CMajib-CTOUKiH Ct. ByKOBiiHCbKa Pycb (MepHiBui 1897), Kaindl R. und Monastyrski A. Die Ru- thenen in der Bukowina I— II (Czernowitz 1879, 1890), Opan- ueB-b B. Oóaop-b Ba)KH. H3yMeHÍíí Yrop. Pycn (P. On:i. BŤiCt. 1901), D. Dan Die Vólkerschaften in der Bukowina I. Die Lip- 170 PŔEHLED LITERÁRNI. powaner (Czernowitz 1890), Kaindl R. Die Lippowaner (Czer- nowitz 1893), Polek I. Repertorium der landeskundlichen Lite- ratúr der Bukowina (Czernowitz 1892), Die Lippowaner in der Bukowina (Zs. f. ôsterr. Volkskunde III. .53), rionOB-b Mb. MajiopoccÍH H Majiopoccbi (Mock. 1905), AópaMOB-b Mb. MepHHroBCKie Majiopoccbi (>Khb. Ct. 1905, 513), M. PpyíiieB- ckííí Die Kleinrussen (Melnik Russen iiber Russland 1906), A non. Die Hauptstämme der Russen. Begleitsworte zur Karte (Petermann's Geogr. M. 1878. 325), Kyäphhckíh 0. B-fejio- pyccbi (BHJibHa 1905), Kochht> M. H. JlHTBHHO-ô-fejiopyccbi HepHHrOBCKOM ryô. (>Khb. Crap. 1903. 221), ByÄHJiOBHH-b A. O enHHCTBt pyccKaro Hapo^a Cnó. 1907, Co6ojieBCKÍH A. PyccKiň Hapoji-b KaK-b 3THorpa(|). u-fejioe (Mhphhm Tpyji,i>. Xapb- KOB-b 1907), OopTynaTOB-b K. HauioHajibHbia oÔJiacTH Poccíh (M3JX. Tpyjx-b H 6opb6a. Cnó. 1906), neHbKHHT> 3. riojitcbe. BHÔJiiorp. yKaaaiejib no hct. reorp. ainorp. DojTfecbH (Cnó. 1883), JLoópoTBopcKiíi H. CaHHbi (B-fecTHHK-b ĽBp. 1887. IX), >Ke- jitanoB-b 1. M. Ypajibubi (Cnó. 1888), KnpKOp-b A. Btjro- pyccKoe riojľfecbe (MocKBa 1891), JloBHap'b-3anojTbCKÍM M. B. B-fejTopyccKoe Flojitcbe (Mock. 1895), ByjiraKOBCKÍH r. r. riHHqyKn (Cnó. 1896), 3pKepT'b O Majiopoccax-b Xapb- KOBCKOíi ryó. (Msb. KaBKaa. otä. M. PyccK. reorp. Oóui.. 1882— 3), 5IcTpeÓ0BT> MaTepiajibi äJih 3THorpa(t)ÍH HoBopocciíícKaro Kpaa (Ojiecca 1894), rnjibHeHKoH. KyóancKie KasaKH (Tpyjxbi Ahtp. Otä. Oóui. Jlfoó. EcT. T. XVIIL Mock. 1895), H. Ka- nejibropoÄbCKiM YKpaiHui na Kyóani (Ct> Kaproio. KicB-b 1907), ^Koóiii n. M. Bmma OpjiOBCKon ryó. (Cnó. 1907. 3an. reorp. oóm,. t. XXXII). Literatúru o kozácích viz u. V. Doma- nického (3an. tob. hm. LLJeBq. 1904. 60), o Rusech v Asii u V. Mežova CnÓMpCKaa ÓHÓJiiorpa4)ÍH I— H (Cnó. 1903) a ve spisech Cnónpb. Oóm,ÍH saM'feHaniH o CnónpH h nepecejieniíi. 1. Msä. nepecejien. ynpaBjí. Mhh. Bh. HtjTb Cnó. 1907, Kayc})- Man-b A. Ktj Bonpocy o pyccKOii KOJiOHH3au.iH bi> TypKecTant. Cnó. 1904. Ďalší liter, doklady viz u A. Pypina Hct. pyccKOÍí 3TH0rpa(|)ÍH I— IV (Cnó. 1«90-91) a V. Mežova JlnTeparypa pyc. reorpa(|)ÍH, ciaTHCTHKM h 3THorpa(|)ÍH sa 1859—80 rr. I— IX. (Cnó, 1861—87). K § 9. Si v. hlavní práci A. MBanOBCKin Oó-b anipo- nojiorHMecKOM-b cocTabt HacejieniH Poccíh (Msb. Mmh. Oóuj.. PŔEHLED LITERÁRNI. 171 J1k)6. Ect. Ahtp. 3th. t. XXII. MocKBa 1904) a ze starších: Jul. Talko-Hryncewicz Charaktery stýka fizyczna ludów Litwy i Rusi (Zbiór wiadomošci, Kraków XVlí. 1893), Char- akterystyka fiz. ludnošci Podola (Materyaíy antrop. I. 1896). Nové spisy vydal O. Bo/iKOB-b yKpanHii.bi B-b amponojiorH- necKOMi) OTHOiiieHÍn (Ykp. BtcTHHKb 1906, KsT), Zur Anthropo- logie der Ukrainer (Ukr. Rundschau 1908, Nq 2) a hlavní spis AHTponoMerp. H3CjľfeÄ0BaHÍe yKp. nac. FajiHMHHM etc. (JIbíb 1908) O vých. Slovanech vydal ješté novou knihu kníže N. Vjazem- skij BocTOHHbie cjiaBHHe (Cnó. 1909). III. Poláci. § 12. K hranicím polské oblasti srv. celkový prehled : A. J. ParczeM/ského O zbadaniu granic i liczby ludnošci polskiej na kresach obszaru etnograficznego polskiego (Odbitka z Dzien- nika Poznariskiego) Poznaň 1900 s úplnou literatúrou ostatní. Starší podobnou staf E d. Czyiíski Etnograficzno-statistyczny zarys liczebnošci i rozsiedlenia ludnošci polskiej Wi?ta I. 48. 1887). Celkové mapy národopisné vydali R. d'Erckert Atlas étnographique des provinces habitées en totalite ou en partie par les Polonais, (Pétersbourg 1863), A. Dufour-Wrotno w- ski Atlas de ľancienne Pologne (Paris 1850, Ns 11, Čarte des langues et des religions). Srv. téz R o m. Za vinili ú s kí O po- trzebie mapy etnograficznej polskiej (Ref. III. zjazdu historyków polskich w Krakowie 1900), a pak vubec mapy Ruska a Rakoiiska, které jsme uvedli vyše na str. 164. Částečných mapek a prísluš- ných k tomu detailních studií vydána byla rada. K českopolské hranici ve Slezsku srv.: Malinowski A. Zarysy žycia ludowego na Sl^sku (Warszawa 1S77), Czyiiski E. Wisla I. 92, Šembera A. Základové československé dialekto- logie 55 (Vídeň 1864), Slama Vlast. putovaní po Slezsku (Praha 1886, 221), S. By str o ň Stosunki narodowošciowe w ksi^stwie cieszyňskiem (Nowa Reforma 1895), O mowic polskiej w do- rzeczu Stonawki i Luciny (Kraków 1885), Buzek Ludnošé ks. Cieszyňskiego podhig narodowoáci (Mi^?. pedag. 1901), Pia- stun Spor czeskopolski na Šlíisku Cieszynskini (Frysztat 1901), Smólski Polacy i Czesi w. ks. Cieszyňskim (Tygodnik illustr. 1901 JSTq 36, 37), Zawilinski, Ke sporu českopolskómu v Tč- šínsku (Slov. Píehled IV. 64), Polívka P. Ku sporu českopol- 172 PREHLED LITERÁRNI. skému vTéšínsku (SI. Pŕehled IV. 117), Kaz. Nitsch, Polsko- czeska granica j^zykowa (Šwiat Stow. 1907 III. 201). O hranicích v Nemecku kromé Malinowského (Zarysy 1. c.) : J. Gregor Mapa Górnego Sl^ska z iiwzgl^dnieniem stosunków j^zykowych, granic powiatowych etc. Mikótow 1904, P. Lang- hans, Nationalitätenkarte der Provinz Schlesien (Deutsche Erde, Gotha 1906 dle sčítaní z r. 1900. Menší mapy víz ve spisech Tetzner Slawen in Deutschland a Partsch Schlesien 1.363; starší celkové vydali Bernhardi K. Die Sprachkarte von Deutsch- land (Cassel 1844), Boeckh P. Die Sprachenkarte des preus- sischen Staates (Berlin 1869), Fircks Die preussische Bevôlke- rung nach ihrer Muttersprache und Abstammung (Zs. des preuss. statit. Bureau 1893, Tab. IV. a V.). Dále srv. W e in hol d Die Verbreitung und Herkunft der Deutschen in Schlesien (Stuttgart 1887; Wista II. 415), a spisek »Sl^sk pruskí síowem i olówkiem^ (Warszawa 1889 ; Wista III. 408 a IV. 751). Pro Poznaňsko a Prusko srv.: Langhans P. Nationalitäten und Ansiedelungskarte von Westpreussen und Posen. I. vyd. 1902, IX. vyd. 1907 (Gotha), Denk- schrift dazu (Berlin 1902), Z. Sw. Stupski Mapa W. Ks. Po- znaňskiego z oznaczeniem posiadtošci pruskiej kornisyi koloni- zacyjnej nabytych po koniec 1906 r. (Poznaň 1908), Kozío wski (Pami^tnik fizyograficzny 1883. III. 484), Nadmorskí Ludnošč polska w Prusach zachodnic'^ (Pami^tnik fizyograficzny 1889. IX. 27), Langhans P. Nationalitätenkarte der Provinz Ostpreussen (Deutsche Erde 1907 Xs 1), D. Sieniawskí Biskupstwo war- miňskie (Poznaň 1878), W. K^trzyňskí O ludnošcí polskiej w Prusach (Lwów 1882), O Mazurach (Poznaň 1872), Z weck A. Masuren (Stuttgart 1900), Weíss Preuss. Lítauen und Masuren (Rudolstadt 1879), Kob C. West-Masowen (Berlin 1908). Hra- nici polskonémeckou uvádí také na svých dialektických mapách K. Nitsch^ (Dialekty polskie. Mat. i prace kom. j^z. IIL 1—3). K polské hranici v Rusku a v Haliči srv. vyše str. 166 si. Velkou mapu podlé dat sčítaní r. 1900 pi^ipravuje R. Zawiliňski. Zatím vydal jen malou mapku podlé kraju pri stati ^Polacy a Rusini w Galicyi w šwietle statystyki urz^dowej^. (Swiat Stow. 1907 No 35). K Polákum v Uhrách srv. Šembera A. Základové dia- lektologie 79 (srv. Čas. Čes. Musea 1876, 413), Niedzwiecki Wt. Przyczynek do etnografii polskiej (Niwa 1879,413), Unger W. Polacy na W^grzech (Lud. VL 277), Zawiliňski R. Przy- PŔEHLED LITERÁRNI'. 173 czynek do etnografii gorali polskich na W^grzech (Zbiór wia- domošci XVII. 1, Materyaíy antrop. I. 380), Pol í vk a J. (Listy filologické 1885, XII. 464), Krotoski K. Stosunki etnograficzne na Spižu (Šwiat stow. 1908. IV), Czambel C. Slovenská reč. I. 1. 65. K Polákum v ciziné: A. Hempel Polacy w Brazylii (Lwów 1893), Siemiradzki Polacy za morzem (Lwów 1900), Ja nik J. Ludnošč polska w Stanach zjednoczonych Ameryki polnočnej (Lud. XI. 249), Ktobukowski S t. Wspomnienia z podróžy po Brazylii (Lwów 1898), Fait E. Ruch vystéhova- lecký a polské osady v Brazílii (Zeinévédný Sborník IV. 225), KruszkaW. Historya polska w Ameryce (Milwaukee 1905—6), Kolonizacya polska na granicach Parany i St. Catariny (Gazeta handlowa 1898, 217). K § 13: F. Sulimierski Ognisko (Warszawa 1882), E d. Czyňski Etnograficznostatyst. zarys liczebnošci i rozsiedlenia ludnošci polskiej (Wista 1887), Fircks 1. c, L. Straszewicz ílu nas jest? (Miesi^cznik Kuryera Pol. Warsz. 1900), Wl. Czer- kawski Badania nad ilošci^ Polaków (Rozprawy Akad. Um. Kraków 1902), Nie derie L. (Slov. Pŕehled V. Xs 4) ; v díle »Opis ziem zamieszkanych przez Polaków pod wzgl^dem geo- graficznym, historicznym etc. T. L Ziemie Polskie w Prusach^ je úvodem stať ílu jest na šwiecie Polaków? od B. Koskowského. Dále srv. : JleóeÄKHH'bM.O njieMCHHOM'b cocTaBt Hapo- ÄOHac. 3an. Kpaíi Pocc. HMnepÍH (1861), Rom. Szymaňski Slaty- styka ludnošci polskiej w zaborze pruskim (Poznaň 1874), Štefan Komornicki Polska na zachodzie w šwietle cyfr i zdarzeň I. (Lwów 1894), Bujak Galicya I. (Lwów 1908), D. Józ. Buzek Stosunki zawodowe i socyalne ludnoáci w Galicyi wedhig wy- znania i narodowošci (Lwów 1905), Rapacki W. Ludnoáč Galicyi (Lwów 1874), Jil Stosunki narodowošciowe w Galicyi wschodniej (Kraków 1894), Denkschrift iiber die Ausfiihrung des Gesetzes vom 26. April 1886 betr. die Befórderung der Ansiedelungen in den Prôv. Westpreussen und Posen (1903), P. Langhans Karte der Tätigkeit des Ansiedelungskomission fur die Prôv. Westpreussen und Posen. 1886—1903 (6. Aufl. Gotha 1903), Chr. Petzet Die preuss. Ostniarken (Miinchen 1898), C. Fink Kanipf um die Ostmark (Berlin 1897), Bogu- slawski A. 85 Jahre preussisclier Politik in Posen und West- preussen von 1815 bis 1900 (Berlin 1901), jankowski C z. 174 PŔEHLED LITERÁRNI. Szeáč set lat stosunków polskopruskich (Wilno 1903), Wäber Alex. Preussen und Polen (Miinchen 1907), Mombert P. Die naturliche Vermehrung von Deutschen und Slawen (Karls- rube 1907), Wegener L. Der wirtschaftliche Kampf der Deutschen mit den Polen um die Provinz Posen (Posen 1903), EcHnOB-b B. B. npHBHCjiHHCKiň KpaM (Bapm. 1905), Esipoff B. Pologne russe (Varsovie 1907), HacejieHi'e 10 ry6epHÍH Uap- CTBa nojlbCKaro, PocT-b Hace;ieHÍH sa 90 jitr-b 1806-1906 (BapiuaBa 1906), HaceneHie äccíith ryóepHiK U.apcTBa riojib- CKaro B-b 1907 r. (BapiuaBa 1907), W. Zaleski Królestwo polskie pod wzgl^dem statystycznym I— II (Warszawa 1900—1901), H. Wiercienski Opis statystyczny gub. Lubelskiej (Warszawa 1901). K statistice Nemecka srv. Vierteljahrschrift zur Štatistik des deutschen Reiches 1902 L 163, 172, k statistice rakouské srv. Oester. Štatistik LXIII Pd. Wien 1902. Heft I. S XVII, XLV, XXXIII, XXXVI. Heft III. S. XXXVI, XLVI. Langhans P. Fremde Volkstämme im d. Reiche vergl. mit der Verteilung der christlichen Hauptbekenntnisse (Petermanns Mitth. Geogr. 1895. Taf. II). K § 14. K roztŕídéní polských kmeňu srv. vedie práce O. Kolberga (Lud, jego zwyczaje etc.) a jeho následovníkú hlavné stať J. Karlowicze v sborníku Polska. Obrazy i opisy I. (Lwów 1906). Antropologický pŕehled všech novéj- ších bádaní napsal dr. Jul. Talko-Hry ncewicz. FIojihkh. Ahtp. OHcpKíj. PyccKÍH Ahtp. >K. 1901 1 si. O pomeru šlechty polské k lidu srv. zej mena stati VI. Olechnowicze v Zbióru wiadomošci XVII, XVIII a Wisle VI, VII. aTatko-Hrynce- wicza v Materyalech antr. II. K § 15. O Kašubech vedie úvodu k radé prací týkajících se príslušnosti jich jazykové (Biskupskí, Bronisch, Jagič, Kar- lowicz, Briickner, Mikkola, Lorentz, Kryňski, Zubatý) jedná hlavné kniha dra Ste f. Ramutta Statystyka ludnosci kaszub- skiej (Kraków 1899) s podrobnou národopisnou mapou. Jiné duležitéjší popisy vydali A. rHji(|)epjXHHr'b OcTaxKH CjiaBHH-b Ha K)>KHOM'b óepery 6ajiTÍHCKaro Mopji (Cn6. 1862), Baudouin de Courtenay KamyócKÍH asbiK-b, KamyôcKÍŕí Hapojľb a Ka- myôcKÍM Bonpocb I. (>KMHn. 1897 III.— IV.), Kurzes Resumé der Kaszub. Frage (Archiv f. slaw. Phil XXVI), DerdoM^ski H. O Kaszubach (Przegl. Polski 1882—3. III), Nadmorskí PREHLED LITERÁRNI. 175 Slowiňcy i szcz^tki ich jazyka (Lud V. 320), Kasziiby i Ko- ciewie (Wista 1902, 205), Polabianie i Síowiiícy (Wisía 1902, 141), Smólski G. O Kaszubach nadtebianskich (Wisía 1900—1901), Parczewski A. Szcz^tki kaszubskie w prow. pomorskiej. Poznaií 1896, L^gowski J. Die Slowinzen im Kreise. Stolpe (Balt. Studien 1899), Tetzner F. Die Slowinzen und die Leba- Kaschuben. Berlin 1899, Lorentz Fr. Slovinzische Grammatik (Petr. 1903) § 1., a téhož stať CjiasaHe bt* OoMepaHiM OKMUfl JSfo 345, 120). V české literatiiŕe psal o nich Ed. Jelínek Za- pomenutý kout slovanský (Praha 1894) a J. Zubatý v Ottové Slov. Naučném pod h. Kašubové. IV. Lužičtí Srbové. K § 16. K otázce liineburských Slovanú srv. rHJicÍDepnnHn> A. riaMHTHHKH Haptniíi aajiaôcKHx-b JXpeB/iflH-b h rjiHHsiHb Cn6. 1856 a nem. Die sprachlichen Denkmäler (Bautzen 1857), Malý J. Ponémčilí Slované liineburští (podlé Hilferdinga) ČCM. 1857. 155, Hennings Das hannow. Wendland (Liichow 1862), A. Parczewski Potomkowie Stowian v Hanowerskim (WisÝa XIII. 408), Tetzner F. Die Polaben im hannowerschen Wendlande (Glóbus 1900, LXXVII. 201), Die Drawehner im hannower. Wendlande um d. J. 1700 (Glóbus 1902, LXXXI. 253), Černý Ad. Potomci polab. Slovanu v Hanoversku (Slov. Pre- hled II. 184, III. 189), Múka A. Slované ve vojvodství Lime- burském (Slov. Pŕehled VI. 5 si., srv. Materyaly i prace kom. j^z. I. 3), Rošt P. Die Sprachreste der Dreväno-Polaben (Leipzig 1907). Pŕes Mukovo rozhodnutí vyšel ješté článek M. Dmitri je- viče Les Slaves de l'Elbe et de la Baltique v Revue Sláve 1906, Kq 2, dovozující existenci luchovských Slovaníi. K § 17. Národopisné mapy lužických Srbu vydali (mimo starší): W. Bogustawski Rys dziejów serbohižyckich (Petro- grad 1861), Andree R. Sprachgebiet der lausitzer Weiiden vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart (Mittli. z. Gesch. d. D. in Bôhmen 1873, 223), Wendische Wanderstudien (Stiittgart 1874), Die Grenzen der niederlaus. Sprache (Glóbus. LIX. 1891, JSTs 2-3), A. Múka Štatistika hižiskih Serbow. Budyšin 1SS6, E. Miíller Das Wendeiithum in der Niederlausitz (Cottbus 1893), Ad. Černý Národopisná mapa Dolní Lužice (Slov. Pŕehled IV. 322; srv. i Wisía 1894), Tetzner Slawen in Deutschland 1902. 176 PŔEHLED LITERÁRNI. 284, A. Černý Srbové v Horní a Dolní Lužici 1905 (Oítuv Slovník Náučný XXIII. k heslu Srbové a XVI. k heslu Lužice). K § 18. Múka A. Štatistika (srv. § 17), a jeho Dodawki k statisticy i etnografiji tužiskih Serbow (Čas. Mat. Serb. 1896. 368, 1900. 80), Parczewski A. Serbjo w Pruskej po ličenju luda z L 1890 (Čas. Mat. Serb. 1890. 65, 1899.80), G. Šwjela O srbské národnosti v Dolní Lužici (Slov. Pŕehled IV. 213), Černý A. O germanisaci a nyn. stavu luž. Srbu (Praha, Athe- neum IV), Die Wenden in Sachsen, Glóbus. LXXXV. Nq 8. (1904) 126. Cf. Zs. des kônigl. sächs. Bureaus 1902, Heft 2—3, D r. Eug. Wiirzburger, Die sprachl. Verhältnisse der Be- vôlkerung des kg. Sachsen. Zs. d. kgl. sächs. stat. Bureaus. 1903, 48 Jahrg. 170-182. K § 19. Ďalší literatúru k lužickým Srbum viz ve stati Ad. Černého ^Srbové lužičtí* v Ottové Slovníku Naučném XXIII. 926, 937, 941, 964. Srv. též T. Richter Literatúr der Landes- und Volkskunde des Konigreichs Sachsen. Dresden 1889. Stať o Srbech v díle Tetznerové 2>Slawen in Deutschland^ je velmi nesprávna. Srv. referát M u ku v v Neues sächs. Archiv. 1903, No 3. V. Cechové a Slováci. K § 21. Zjišténí národopisné hranice českonémecké má pŕe- bohatou detaillní literatúru, roztroušenou po ruzných českých a nemeckých časopisech. Novéjší celkovéjší práce jsou vedie starších statí Dundra, Smetany, Zapa, Erbena, Czoerniga (srv. Zíbrt Bibliografie české hist. H. 849): Dr. J. Zemmrich Die Zustände an der Sprachgrenze in Westbóhmen und Nord- westbóhmen (Glóbus LXXVI č. 1, LXXVIII č. 7), Sprachgrenze und Deutschthum in Bôhmen (Braunschweig 1902), Die Sprach- gebiete Bóhmens nach der Volkszählung von 1900 (Geogr. Zs. 1905 Heft 4—9), Fr. Held Das deutsche Sprachgebiet von Mähren und Schlesien im J. 1890. Briinn 1888, Dr. Edv. Herbst Das deutsche Sprachgebiet in Bôhmen (1887), Dr. R. Andree Nationalitätenverhäitnisse und Sprachgrenze in Bôhmen (1870), Dr. L. Schlesinger Nationalitäts-Verhältnisse Pôhmens (1886), Tur k K. Der Kampf um das Deutschthum in Bôhmen, Mähren und Schlesien (Miinchen 1898), Andree R. Bóhm. Sprachen- karten (Globu? LXXXV II. 350), Weinhold K. Die Verbreitung I I PŔEHLED LITERÁRNÍ. 177 und Herkunft der Deutschen in Schlesien (Stuttgart 1887), Titta J. Der nationale Kampf an der Trebnitzer Sprachgrenze (Trebnitz 1902), Illing W. Mähren und seine Bevolkeruiig (Progr. Zwittau 1905); nejduležitéjší jest kniha prof. J. Rauch- berga »Der nationale Besitzstand in Bôhmen (Leipzig 1905) a článek »Das Zählenverhältniss der Deutschen und Tschechen iri Bôhmen* (D. Arbeit 1902) K nim však srv. kritiky dra Krej čího v Nové Č. Revui II. č. 3, A. Hubky v Pokrokové Revú 1905 I. 17, J. Herknera v Archivu fiir Social-Wiss. und soc Politik T. XXIV. a Živanského a Lcpaŕe v Národop. Vést níku 1906. Česká literatúra bohužel celkového radného spraco v^ní hranie svého jazyka nemá. Dôležitejší regionálni práce jsou A. Hubka Naše menšiny a smíšené kraje na českém jihu (Praha 1900), Menšinová práce (Praha 1904), Soukromé sčítaní lidu z r. 1900 (Praha 1906), A. Boháč Vývoj jazykových menšiu a ostrovu na Morave v posledním desítiletí (1890- 1900). Národ. Vestník 1907. Vývoj jazykové hranice na Morave I — II. (Zpráva reálky v Uh. Brode 1907—8), Vývoj Cechu a Némcu na Morave (Čas. Mat. Mor. 1908), Boj o české menšiny v posledních dvou letech (Praha 1909, otisk z Času), J. Šubert a Vltavský, Cechové na Žatecku (Žatec 1902), Zd. L e par Mena oby- vatelstva v zemích koruny české podlé soupisu r. 1900 (Praha 1904), Kterak pŕibývá obyvatelstva v zemích koruny české (Zemév. Sborník 1903. IX), Živa n s ký Vývoj českého a nemeckého obyvatelstva v Čechách 1880—1900 (Obzor národohospodársky Praha 1904), Populační a hospod. vývoj Moravy (Zemédél. po- litika III. Praha), J. S vozil Pohyb obyvatelstva ve Slezsku (Naše Doba. 1902 Praha, Vy hli dal J. Naše Slezsko (Vlast XVI. 535), Šubert J. Vývoj a život českých menšín. Most 1908. Národopisné mapy české oblasti vydány jsou mimo ty, jež pŕedvádéjí Čechy na mape ríše rakouské (Berghaus, Häu- fler. Czoernig, Ficker, Lemonnier) a map celého Slovanstva (Šafai^ík, Rittich atd.), pi^i pravé uvedených dílech J, Zemm- richa, R. Andreeho, Fr. Helda, J. Rauchberga, K. Tiirka a mimo to zvlášté tyto: J. Jireček Mapa král. českého (Praha 1850), J. Erben Polit. a místopisná mapa král. českého (Tábor 1869 10. vyd. 1883), E. Wagner Národnostní mapa král. českého (Praha 1886), A. Hickmann Das d. Sprachgebiet in Bôhmen, Mähren und Schlesien (Wien 1898), P. Langhans Deutsche 14 178 PŔEHLED LITERÁRNI. und Tschechen in Nordbôhmen (Gotha 1899; srv. ref. V. Fran- ceva v >KMHn. 1901 a E. Mušky Nová národnostní mapa sev. Čech. Česká revue III. 1899), J. Rauchberg Sprachenkarte von Bôhmen (Wien 1904), Fr. Perko Schulkarte von Bôhmen nach demStande von 1905 (Nýŕany 1906), J.ŠubertaV. Hošek Podrobná národnostní mapa severozápad. Čech (Most 1908), Šembera A. Mapa zeme moravské (Vídeň 1863 a 1878), Fr. Held Nationalitätenkarte von Mähren und Schlesien (Peter- manns Geogr. Mitth. XXX. 161), Plesinger V. Moravaa Slezsko (Budyň nad Ohŕí 1905), Chytil A 1. Národnostní mapa Moravy (Olomouc I- II 1906-7); k poslednímu sčítaní srv. též mapku Cisleitanie v Oesterr. Štatistik Bd. 63, Heft I. 1902 (ale pouze podlé okresu). O Češích v Pruskú srv. Slávik Potomci českých bratŕí v pruském Slezsku (Svétozor 1870, 21), Vy hl í dal J. Bavorov a okolí v prus. Slezsku (Č. Lid X. 191), Cechové v prus. Slezsku (Kroméŕíž III. vyd. 1900), A. Gruda Pruské Opavsko (Kalendár Ústŕ. Mat. 1885), Tetzner F. Die Tschechen und Mährer in Schlesien, Glóbus 1900. LXXVIII. Nr. 19-21 (srv.téhož Slawen in Deutschland 249), Wiirzburger E. Tschechen und Polen in Sachsen (Zs. d. sächs. stat. Bur. 1904, 257), K u bi n J. Ce- chové v Kladsku (s mapou) Nová Česká Revue 1905, 420, Ks 6, J. Buk Naši v Kladsku (Nár. Listy 1905, 15. února). Cechové v Pruskú (Obzor Matice Slov. 1893. I. 5). Ostatné viz celou starší literatúru v knize Vyhlídalové. O Češích v Dol. Rakousích : J. Herben Naši bratŕí v Dolních Rakousích (SI. Sborník 1885), J. Urban Jak jest živel českoslovanský v Dolních Rakousích silný? (Sborník Cechu dolnorak., Vídeň 1895, 4), A. Hubka Cechové v Dolních Rakousích, Praha 1901, Nowotny Fr. Die sprachlichen Verhältnisse Niederôsterreichs (D. Erde III. 97), O českých osadách v Uhrách srv. Niederle Národopisná mapa uher. Slov. 133 (tam i literatúra) a Lad. Bartholomaeides De Bohemis kishontensibus antiquis et hodiernis commentatio historica (Posonii 1796) a J. Auerhan České kolónie v jižních Uhrách (Pokrok. Revue 1908, 276, také zvl. otisk). Klíma S. České osady dolnouherské (Č. Lid VIII.), — v Rusku: stať A.Po- spíšila a V. Oliče v žurnále PyccKÍH Hex-b 1907, Ka 15—16, jež vyšla zvlášté pod titulem VI. Olič Dejiny českého vystéhova- lectví na Rus (1908), Šwiat slow. III. 403, u Čubinského TpyÄbi I PŔEHLED LITERÁRNI. 179 VII. 308, a stať M. Nemecka Pŕehled českých osád v gubernii volyňské (Zemév. Sborník VIII. 1902). O Ceších v Ciiorvatsku: Auerhan J. Cechové v Chorvátsku (Pokrok. Revue 1908, IV). O českých koloniích v Americe: Jan Wagner Čestí osadníci v Americe (Praha 1887), HabenichtJ. Dejiny Cechu ameri- ckých. Štát Missouri (St. Louis 1905), Capek T. Památky českých emigrantu v Americe (Omaha 1907), Dr. J. G u t h Cechové v Ame- rice (Čas. Turistu XVII. 13). § 22. K slovenské oblasti v Uhrách srv. práce (s národo- pisnými mapami): Niederie L. Národopisná mapa uherských Slovakií na základe sčítaní r. 1900, Praha 1903 (II. vydaní pod titulem »Uherští Slováci*, Praha 1906), Kôrôsi J. A felvidék eltótosodása. Nemzetiségi tanulmanyok, I— III. (Budapest 1898) a Balogh P. A népfajok Magyarországon (Budapest 1902). V. z Cintulu vydal menší mapku slovenské oblasti v Ottové Slov- níku Naučném s. v. Slováci a v revui »Naše Slovensko* 1908. Starší a menší národopisné mapy Uher vydal ješté J. Ho- molka, vétší F. RétheyA magyar ethnogr. térképe (Budapest, na základe censu r. 1880). K sporné ruskoslovenské hranici srv. hlavné Kočubinskij 3an. HoBop. Yhhb. XX. 1876 a Fle- TpoB-b (>KMHn. 1892, II. 447). Nová literatúra byla vyvolaná príslušnou statí v knize Niederlové, proti jehož hranici nakre- slené na základe úi^edního sčítaní opreli se znatelé ruští. Srv. Tomašivskij Š t. v Zap. náuk. tov. im. Ševčenka LVI. 34, Niederie L. K sporu o ruskoslovenské rozhraní v Uhrách (Slov. Pŕehled V. 345, VI. 258), Mišik Š t Národopisné pomery na území Spiša (Slov. Pohľ. 1903. 418, 477, 511), A. Budi- lo vi č KT) Bonpocy o njieM. othoid. bt? YropcKOM PycH (Ziv. Star. 1903 III.), Škultéty J. O hranici mezi Rusmi i Slovákmi (Slov. Pohľ. 1896, 125), Klíma S t. Ruskoslovenská hranice na východe Slovenska (Slov. Pi^ehled IX. 60), Czambel S. Slo- venská reč a jej miesto v rodine slov. jazykov I. 1. Turč. Sv. Martin 1906. Podlé Czambela doplnil a opravil Niederie svou mapu v článku ^Novádata k východní slovenské hranici v Uhrách- (Národop. Vestník 1907 1. se 2 mapami). Novou mapu Tonia- šivského uvedli jsme nahoi^e na str. 167. Slovenské kolónie : Uroš BoorO dolnozemských Slovácích (Slov. Pŕehled IX. 245), J. Bell a Békešská stolice (Slov. Pohľ. 1901, 531), Slo áci v békešskej stolici (tamže 1902, 295), F. Kut- 14* ISO PŔEHLED LITERÁRNI. Iík Báč-Sriemskí Slováci (Nem. Palanka 1888), Koleny M. Banatski Slováci (SI. Pohľ. 1892, 462), A H n L. Slovenští osad- dníci v Srému, Báčce a Banáté (Slov. Sborník 1896, 62) ; O ke- resturských Slovácích : VI. H natjuk PycbKÍ ocejií b Banuí (3an. ToB. LUeBH. XXII), CjiOBaKH mh PycHHH (3an. Tob. LUcbm. XLIL, LXIII.), Pastrnek F r. Rusíni jazyka slovenského v Dolních Uhrách (CóopHHK-b no cjiaBHHOB'feji.'feHiio. II. Petrohrad 1907 a starší článek v Listech filológ. 1898, 404), Sobolevskij A. 3THorp. 06o3p. 1898 Kq 4, 147, Polívka J. Listy fiU 1907,26. Slováci ve Vídni: A. Štefánek Slováci vo Viedni (Slov. Pi^ehled VI. 152). O emigraci a vzrustu Slováku : Stodola E. Príspevok k statistice Slovenska (Slov. Pohľ. 1902, Ko 7—9 a Slov. Pŕehled VI., 297) a dále články v Slov. Obz. I. 1907, 3 si., Hedeguse R. (Budapešti Szemle 1899), Furdeka S t. (Oswaldovo Tovaryšstvo III.). Dále srv. V. z Cintulu Národ- nostní pomery lidu slovenského v Uhrách (Zem. Sb. IX. 1903, 193). K § 23. Mimo úŕední výkazy a vyše uvedené povšechné spisy o pomérech českonémeckých srv.: Nie derie (Slov. Pŕe- hled 1893. V. 4), Čipera (Nár. Listy 1902 17. XL. 1903 9. H.), J. Párička KoFko je nas a kde všetko bývame? Slovenský kalendár na r. 1905 str. 25, A. Štefánek Slováci vo Viedni (Slov. Pŕehled VI. 152), týž Koľko Čechoslovanov jest v Dol- ných Rakúsoch a zvlášte vo Viedni (Slov. Pŕehled VII.^ 292). Zajímavý starší odhad vydal A. Šembera Mnoholi jest Cechu, Moravanu a Slováku a kde obývají (Čas. Čes. Mus. 1876 413), Hubka A. Soukromé sčítaní Hdu r. 1900 (Praha 1906), Dr. E. Stodola Príspevok k statistice Slovenska (Slov. Pohľ. 1902 Nr. 7—9), D. J. R. Štatistika Slovenska (Slov. Obzor. I. 1907), Živanský T. Národnostní štatistika Rakousko-Uherska (v díle Česká politika red. Z. Tobolka, Praha 1906, L 215), Auer- han Dr. České vystéhovalectví (Pokrok. Revue, II. 1906, 370). Odhady o Americe srv. u Valjavce Ljubl. Zvon. 1902, 111, R. Piláta (Nár. Listy 23. VIIL 1901), T. Čapka Památky Če- ských emigrantu (srv. Národop. Vestník 1907,^ 160). O vnitŕní migraci v Čechách srv. spis :»Obyvatelstvo Čech dle rodišté a pobytu v dobé sčítaní r. 1900* vyd. Zemskou statist. kancelári (Praha 1905). K § 24. Ku kmenum československým srv. vedie knih o dialektologii české Šembery A. (Základové dialektologie č. ( PŔEHLED LITERÁRNÍ. 181 Vídeň 1864) a Bartoše F r. (Dialektologie moravská, Brno I, 1886, II. 1895; srv. i jeho Lid a národ I.— II. 1883—5 a Mo- ravský lid, Telč 1892), tylo publikace špeciálnejší : O Chodech : Ed. Riiffer Der polnische Volksstamm in Bohmen (Aus alien Welttheilen 1876, VIII.), J. Erbe n Dejiny Chodu (Kvčty 1868), Br. Grabowski (Wisla 1895, IX.), M. Pangerl Die Choden zu Taus (Mitth. f. Gesch. d. Deutschen in B. XIII. 144), Lo- serth Die Choden zu Pfrauenberg (tamže XX. 105), J. Emler (Pam. arch. VIII. 263), Jireček H. (tamže XIV. 117), Cho- dové strážcove českých hraníc (Praha 1901). Literatúru o Va- lašsku sebral M. Václavek (Národopisný Sborník III. 1898, 49), k čemuž srv. ješté F r. Pastrnek O puvodu moravských Valachu (Čas. Mat. Mor. 1907, XXXI. 113); srv. i jeho stať »Land und Volk in der mähr. Wallachei<^. Zs. f. ôsterr. Volks- kunde III. 40, 236). O Slovácích valčického okresu: Šembera A. O Slovanech v Dolních Rakousích (Čas. Č. Mus. 1845), J. H erb en (Čas. Mat. Mor. 1882) a J. Karásek ve Sborníku Cechu Dolnorakouských (Vídeň 1895, 216). O Detve: K. Med- vecký Detva (Detva 1905). O. Herrman (Természettudo- mányi kôzlôny 1899 Nr. 354-357. Srv. Škultéty Slov. Pohľ. 1900, 346). O Slezsku : Slama F r. Vlastenecké putovaní ve Slez- sku (Praha 1886), Hrubý J. Slované ve Slezsku (Osveta 1878). O Slovácích uherských srv. vubec pak ješté tyto knihy: Zawiliňski R. Stowacy, ich žycie i literatúra (Varšava 1899), Slovensko. Sborník statí venovaných kraji i lidu slovenskému (red. L. Niederle, Fr. Pastrnek, J. Vlček) Praha 1901, S. Czam- bel Minulost, pŕítomnost i budoucnost československé jednoty národní (Praha 1904), Kálal K. Slovensko a Slováci (Praha, Matice Lidu 1905), Čapek T h. The Slovaks of Hungary (New- York 1906), Grabski S t. Síowacy (Varšava 1901), J. Botto Slováci (Turčan. Sv. Martin 1906), Pietor A. Nápor— odpor (Turčan. Sv. Martin 1906), R. Targo Vylnibit! (Telč 1906), Betty G. Der Kampf der Nationalitäten in Ungarn (Zeit, Wien 1903, Nr. 434-4), Seton-Watson R. W. (Scotus Viator) Ra- cial problems in Hungary. London 1908, a stati > Slováci^ — -^Slovensko* v Riegerové a Ottové Slovníku Naučném. Vedie toho srv. ješté Niederle Pruvodce po národopisném nuiseu česko-slovanském I. vyd. Praha 1895, III. doplnené Ad. Čer- ným. Praha 1903 a velkou niassu materiálu uloženého v sbor- 182 PREHLED LITERÁRNÍ. níku Český Lid red. Č. Zíbrt I.— XIX., a rovnéž stati o Če- chách a Morave v Naučnéin Slovníku Riegerové i Ottové. Svod všech národop. dokladu sebrán byl v dobé národop. výstavy v díle ^Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895^ (red. K. Klusáček, E. Kováŕ, L. Niederle, Fr. Schlaffer, Fr. Šubert). Praha 1896. E. Albert a L. Niederle Die phys. Beschaffenheit der Bevôlkeruns: Bôhmens (Oester. ung. Mon. in Wort und Bild, Bd. Bohmen L), J. Matiegka Telesná povaha českého lidu (Národ. Výstava 68), Počátky a postup anthr. studia obyvatel- stva zemí českých (Nár. Sborník III. 72). VI. Slovinci. § 26. — 28. Srv. mapu Lemonnierovu z r. 1880 a k tomu nové dodatky a opravy v článcích: F. L. Hranice Slovincu korután- skych a italských (Slov. Pŕehled I. 37), A. Beg Slovensko-nemška meja na Štajerskem (Ponatis iz Slov. Národa), Ljubljana 1905. Ad. Čer n ý Slovinsko-némecká hranice v Štyrsku (Slov. Pŕe- hled VIII. 217), Wutte M. Die sprachlichen Verhältnisse in Kärnten (D. Erde V. 82, 1906, mit Karte), in Steiermark (tamže 1907), in Krain (tamže 1909), P. Langhans Karte der Verbreitung von Deut. und Wind. in Siidôsterreich (tamže 1906), S t. Klíma Slo- vinci v Uherskú (SI. Pŕehl. VIII. 117, 272), A. Trstenjak Ogrski Slovenci (Ljubl. Zvon 1902, 173), A. Trstenjak Slovenci v šo- modski županiji na Ogrskem (Ljubljana 1905), Balogh Népfa- jok. Atlas. Tab. XVII. III. c, Cintula (Zemév. Sb. XI. 268). Mapku prímorí vydal A. Pravda (SI. Pŕehled II. 29, srv. tamže II. 250). Srv. dále Fait E. Národopisné pomery v rakouském Prímorí (ČČM 1890) a starší práce: Czoernig K. Ethnogr. Verhältnisse des ósterr. Kiistenlandes (Triest 1885) a O. Ma- rí nelli Slávi, Tedeschi, Italiani nel litorale Austriaco (Venezia 1885). Pro celek srv. ješté Zd. Lepaŕ Slovinci v Korutanech, Štyrsku a v Kraňsku die sčítaní r. 1890 (Zem. Sbor. 1899, 225). O némeckém ostrovu kočevském srv. A. H au f f en Die deutsche Sprachinsel Gottschee (1895). Novou osmidílnou národopisnou mapu Slovincu chystá se vydatí Matica Slovenska v Lublani. Jedi- nou knižní mapou slovinského území je dosud jen mapa Petra Kozlera (Kratek slov. zemljopis, Vídeň 1854), nemeckou po- drobnou mapu vydal práve M. Wutte v Deutsche Erde 1908, Nr. I. I PŔEHLED LITERÁRNÍ. 183 O italských Slovincích existuje dosti značná literatúra rázu filosofického s príslušnými národopisnými úvody (viz dále). Hlavní práce jsou G. Loschi Resia. Paese, abitanti, parlate (Fireuze 1898) a Rutarova dole uvedená. Pŕehled literatúry celé viz u Ad. Černe ho (Kvety 1897) a Rutara (Beneška Slov. I.-III.). Mapku území vydal Iv. Trinko Italští Slovinci (Slov. Pi^ehled I. 225). Srv. tamže jeho stať VIII. 271. Pi'ehledný popis pomeru národopisných a štatistických na- lezne se i v nové soustavné publikaci Slov. Matice, vycházející pod společným titulem »Slovenska zemlja«. Vyšlo dosud S, Ru- tar Beneška Slovenija (1899), Trst in Istra (1896-7), Goriška in Gradiščanska (1892) a F r. Orožen Kranjska (1901). Starší spis vydali J. Majciger a Pleteršnik Slovanstvo I. (Ljubl. 1874) a J. Šuman Die Siowenen (Wien-Teschen 1881). Dále srv. Vojvodstvo Kranjsko (Ljubl. 1866). Slov. Štajer (1868), Xapy- aHH-bA. ÄBCipiíiCKafl KpaŕÍHa. Cn6. 1902, F. Tetzer Die Sio- wenen, Glóbus XCI. 265), Die istrischen Slawen (ibid. XCII. 85), K. Chodounský Slovinci (SI. Pi^ehl. V. 349), Dr. F. Tetzner Die Siowenen (Glóbus XCI. 265), Die istrischen Slawen (Gló- bus XCII. 85) a M. Murka stati v Ottové Slovníku Naučném. VII. Srbové a Chorvaté. K § 30. Kromé povšechných map Slovanstva a Balkánskeho poloostrova, které jsme uvedli vyše na str. 164, vyšlý ješté: Dejardins K. Cp6nja n aemajba y KOHMa ce cpócKÍíí ro- BopH (BeorpaÄ 1853), M. S. Milojevič ETHOrpa(|)CKa Mana Cpóa H cpncKHx acMajba (BeorpaÄ 1873), HapouHOCTH m aeMJbo- nHCHH nperjien cpe^Hor aejia npase Cp6nje ca CTHorp. ManoM cpncKHx semajha y KHe)KeBHHaMa CpÔMJH, Upnoj PopH, Byrap- CKOJ, KpaJb. PyMyHHJH, ÄBcrpo-VrapcKOJ n TypcKOJ uapeeH- HaMa (Beorpan), HyionHC aejia ripase (ciape) Cpónje (Beo- rpaa 1872); M. S. Veselinovič EtHorpacJDCKa Mana Cpóa (v žurnále CpncTBO 1886 IX.), Cp6n y MafceAOHHJH h y jy>KHOJ CpÓHiM (Beorpaa 1888), TpaHHMHH anjajiCKaT Mel^y cp6nMa n 6y- rapHMa. C 1 KapTOM (Beorpaji 1900); Gopčevič Spi r. Die ethnogr. Verhältnisse Macedoniens und Altserbiens (Petermann's Mitth. Geogr.1889 III.), Alt-Serbien und Macedonien (Wien 1890) , rusky vyšlo pi^ekladeni M. Petroviče pod nazvem Cxapafl Cep- 6ifl H MaKeaoHÍfl (Crió. 1889); Milan Andonovitch Čarte 184 PREHLED LITERÁRNI. éthnographique serbe avec les limites méridionales des la Vieille Serbie et celieš de la Serbie dii ísar Douchan. Belgrade 1903 (Anc. éd. des étudianls de ľUniversité de Belgrade revue et corrigée). Tato mapa srbských studentu vyšla r. 1891 pod na- zvem : ETHOrp. Kapra cpncKHx seMajba Mspa^eHa Ha ocHOBy HCTOpHJa, je3HKa, oÔHMaja (BeorpaÄ 1891) ; A. Belie HiajieKTO- jiorHMecKaJi Kapra cepócKaro sisbiKa (CraTM no cjiaBAHOBtÄ. 11. Cn6. 1906), V. Jakšič O njieMeHHOM-b cocraBt HacejieHia btd KHH>K. cepócKOM-b (s mapou). 3an. p. reorp. o6m. III. 1873. Weigand G. Die Rumaenen in Serbien (Glóbus 1900. LXXVII. 265), Filip escu T. KapaBJíaiuKa nacejba y Bochh (FjiacHHK 3eM. My3. 1907). K § 31. F. Vrbanič Demografske prilike u južnih Slá- vená (Rad CXXIX. 172, 1896), týž Jedno stoljece u razvoju broja žiteljstva Hrvatske i Slavonije (Rad CXL. 1899), Žiteljstvo po národnosti u Hrvatskoj i Slavoniji od g. 1880—1900 (Zagreb 1991), D a n e š J. Hustota obyvatelstva v Hercegovine (Praha 1902), týž Die Bevôlkerungsdichtigkeit der Herzegowina (Prag 1903), Hauptresultate der Volkszählung in Bosnien und Herzegowina vom 22. April 1895 (Sarajevo 1896), CraTHCTHKa KpajbeBHHe CpÓHJe. T. XXIV. (BeorpaÄ 1905), Živojnovič J. YrapcKa CTaTHCTHKa H CpÓH y YrapcKOJ (Jler. Mar. Cpn. CCXXII. 1903), Zoričič Popis žiteljstva od 31. prosinca 1900 u kraljevinama Hrvatskoj i Slavoniji. Glavni rezultati po upravnim občinama (Zagreb 1902), D r. Bobinac K. Vjenčanja, pôrod i pomor u kralj. Hrvatskoj g. 1897—98 po narodnostima (Viesnik kr. zem. stat ureda II. 1900), Cintula V. Jihoslované v zemích koruny uherské na základe soupisu z r. 1900 (Zemév. Sb. 1905 XI. 65), Censimento delia popolazione del regno ďltalia al 10. febraio 1901. Vol. II. 385, V. LIII. (Róma 1903, 1904), Ano- nym Naseobine madjarske i njemačke u Hrvatskoj i Slavoniji (Obzor záhrebský, 1908 Nr. 1), P. Markovič BpoJHO onaji.aH>e Cpóa M Xpsara y XpBaTCKOJ h CjiaBOHHJH (Jler. Max. Cpn. 1902, 97), V. Ruvarac ripaBOCJiaBHH Cpón y XpBaTCKOJ n Cjia- BOHHJH (3arpe6 1907). Mapa. K § 32. Lukjanénko A. KaíÍKaBCKoe nap-fenie (Kícb. Yhhb. Msb. 1905), Br o ch O. Die Dialekte des siidl. Serbiens (Schriften d. Balkankom. L. A. I. 3, Wien), Rešetar M. Die Cakavština und deren einstige und jetzige Grenzen (Archiv si. PŔEHLED LITERÁRNI. 185 Phil. XIII. 1890) a téhož ^Der štokavische Dialekt^ (Schriften der Balkankommission der Akad. in Wieii. Ling. Abth. I. IV. (1907), Biedermann H. Die Serben-Ansiedelungen in Steier- mark und im Warasdiner Grenzgeneralat (Graz 1883), J. Mil- četič O moravskiin Hrvatima medju Hrvatima Donje Aiistrije i Zapadne Ugarske (Vjenac 1898), H erbe n J. Tri chorvátske osady na Morave (Čas. Mat. Mor. 1882), Malec A. Moravšti Hrváti (C. Lid VII. 186). Ostatní starší literatúru viz v Ceském Lidu VI. 577 a v stati Karáskové ve Sborníku dolnorak. Cechu (srv. vyše str. 181), P o p o v N. Cepóbi bt? Abctpíh (P. BtcT- hhktj 1865. T. LVII, Bochuoc nocejieHÍe CepóoB-b btj Abctpíh H Poccíh (B-feCTH. Esp. 1870), SchwickerJ. Polit. Gesch. der Serben in Ungarn (Budapest 1880), Piko CpÔH y YrapCKOJ (BeorpaÄ 1883), Anonym Les Serbes de Hongrie (Prague— Paris 1873), A. H a d ž i č Serben in Siidungarn (Oesterreich-Ungarn in Wort und Biid. Bd. Ungarn II. 1890). K sídlum srv. hlavné mapu u Balogha Népfajok. Tab. XVII. IIIc, XXII. Vil.— VIIIc. Srbové v Itálii: Troilo E. Gli Slávi nelľ Abruzzo Chietino (Atti delia Soc. rom. di Antropol. VI. 2. 1899), J. Aranza Woher die siidslav. Colonien in Italien? (Archív f. si. Phil. XIV. 78. 1891), Ascoli Saggi ed appunti (Miláno 1867), Rubertis Delle colonie slave in Napoli (1856), Makušev O CjiaBHHax-b MOJiH3Karo rpací)CTBa btj k)>khoíí MjajiÍH (3an. ÄKaji. H. 1870. XVIII.), Kovačič Gli Slávi Serbi nelľ Itália (Ancona 1884), CpncKe HaceoÓHHe y jy>KHOJ MrajiHJH (PjiacHHK cpn. yn. äP- 1885. LXII.), Bal dacci A. Die Slawen von Molise (Glóbus 1908. XCIII. 3) s mapou, M. Rešetar Slavenske kolonije u Italiji (Dubrovník 1907 s literatúrou); srv. též stať J. Smodlaka v kalendári „CBaHMÍí" 1906. Županič Nik. CHCTeM HCTop. aHTponojiorHJe Ba;iKan- CKHX HapoÄa (Beorpajj, 1908), Weissbach A. Die Serbo- Kroaten der adriat. Kiistenländer (Berlín 1884), Die Bosnier (Mitth. anthr. Ges. Wien 1895, XXV.), Die Serbokroaten Kro- atiens und Slawoniens (tamže 1905, XXXV.), Vuk Ka rad žič CpÓM CBH H CByaa (KoBHOKHh B. 1849), I vani č J. ByhbCBUn H LIJoKUM y BaMKOJ, BapaHH h JIhuh (BeorpaA 1899), L. Mi- letič Uber die Sprache und Herkunft der Krašovaner (Archív f. si. Phil. 1903. 161; srv. B-bJír. Hp. T. 2), J. Ži voj novic KpamoBaHH (Jlex. Mar. Cpn. 1907. II.— III.), Gônczi F. Murakóz 186 PREHLED LITERÁRNI. és képe (Budapešť 1895), Janko J. Adatok a bácsbodroghmegyei sokaczok néprajzához (Budapešť 1896), J. Str ad n er Zur Ethno- graphie Isťriens (Zs. fiir ósterr. Volkskunde III. 97), Hrani- lovič pi. Hinko i Hirc Drag. Zemljopisni i národopisní opis kraijevine Hrvaťske, Slavonije i Dalmaťije I. (Zagreb 1901), Sťaré Jos. Die Kroaten im Kônigr. Kroatien und Slavonien (Wien 1882), M. Milčevič KHCJKCBHHa CpÓHJa (Beorpaji, 1876), KpajbCBHHa CpÓHJa (B. 1884), V. Karie CpÓHJa (Beorpaji 1888), A. Rovinskij MepHoropiji B-b ea npoujjiOM-b h HacToamcM-b (Cn6. I. 1888, II. 1897—1905), N. D u či č LLpHa ropa (FjiacHHK cpn. yq. jip. 1874, XL.; srv. CjiaB. E>KeroÄHHK'b. KieB-b 1878), L. Kovačevic (M. Milanov) FIjieMe KyqH (Beorpaji 1904), JovanovičA. Bpahba h H>ero ľloMopaBJbe (Hejio XX.), N u š i c Br. KocoBO I. (HoBH Caji 1902), J. Erdeljanovic IljieMC KyqH (Beorp. 1906), Bezenšek A. Bolgarija in Srbija (Celovec 1897), Mať k o vi č P. Kroaťien und Slavonien (Agram 1873), Berezin L. V. XopBam, CjiaBOHiH, JLajiMaTiíi h BoeHHaH TpaHHua (Cnó. 1879), J. Csaplovics Slavonien (Pesť 1819), Kaniťz F. Das Kônigreich Serbien und das Serbenvolk (Wien 1868. II. vyd. 1904), Ovsjannyj N. Cepóia h Cepóbi (Cnó. 1898), Sťaré J. Die Kroaťen (Wien 1882), Lipovskí j A. L. XopsaTbi (Cnó. 1900), Kulakovskij P. Cepóbi, hxt> cxpana m napojí. "b (Cnó. 1905), M. Murko Kroaťen und Serben (Oesťerr. Rundschau IX. 4). Množství staťí a kníh rázu politického (hlavné o Srbsku a Bosne) víz u Florínského CjiaB. njiCMfl v stati Cepóbi a u N. P e troví č e Orjieji, (í)paHU,. ÓH6jiHorpa(|)HJe o CpÓHMa H XpBaxHMa 1544—1900 (Beorpaji. 1900). Radu deťailních prací o lokálních oblastech pŕináší ^Zborník za národní život i obíčaje južníh Slávená « pod red. A. Radíče (Záhi^eb 1896 si.) a sborník srb. akadémie HaceJba cpnCKHX semaJba L— V. (Belehrad 1902-9). Literatúru k Staré Srbii víz v násL stati. VIII. Bulhari. K § 34. Samostatné národopisné mapy Bulharska dosud není. Podrobnou mapu zhotovenou na základe sčítaní má autor téťo knihy, ale není vydána. Proto srv. tolíko národopisné mapy celého Balkánskeho poloostrova, kťeré jsem uvedl na str. 164, potom mapy Srbu na Balkáne (vyše str. 183) a na konec nékolik specíálních map Makedonie vespísech: Gopčevič S p. Make- PŔEHLED LITERÄRNÍ. 18/ donien und Altserbien (Wien 1889, srv. Peterniannovy Geogr. Mitíheilungen 1889), Weigand G. Aromunen I. (Leipzig 1895), K-bHMOBTs B. MaKejiOHHH (Sofia 1900), MHjitOKOB-b n. UnTb STHOrpaí}). KapT-b MaKenOHÍH (Sofia 1900), Meinhard Ethno- graf. Karte von Macedonien (D. Rundschau f. Geogr. XXI. 1899, 434), Cartes éthnographiques des vilayets Salonique, Cossovo et Monastir (Sofia 1903), Eug. Barbarich Carta etnograf ica delia regióne albanese (v díle ^>Albania«, Róma 1905), Mare- niu N. AjióaHHH H ajTÔaHHUHTt (Sofia 1902), Brancoff D. M. La Macédoine (Paris 1905), Voinov J. F. La question macé- donienne (Paris 1905), I ši r 1< o v A. 3anaji.HaTa rpaHHua Ha Ma- KejiGHHH (Sofia 1908). Pi^ehled všech národopisných map Ma- kedonie viz u Cvijiče HeKOJíHKa npoMaipaHja 23 si. K hranicím bulharské oblasti a k složení národopisnému bulh. carstva srv. následující spisy: Niederle L. Národnostní pomery v knížectví bulharském (Národ. Vestník 1908, 25), Co- nev B. yBCÄTs bi* HCTopHaxa Ha óijjirap. esMR-b (CôopH. nap. yMOTB. XVIII. 354), Miletič L. CxapoTO 6'b.nrap. HacejiCHHe B-b cfeBepoHST. B-bJírapwH (Sofia 1902), Jireček K. Ethnische Veränderungen in Bulgarien (Oest.-Ung. Revue 1890). Vyšlo i bulharsky »ETHorpad[). npOMtneHHH btj B-bjírapHH (C6op. nap. yM. V. 500, 1891), A. Šopov B-bJírapH nojľh cT-feHMTli Ha Ua- pHrpajn> (ľlep. Cn. XXI. -XXII.), B-b/irapn okojio liapnrpaa'b^ v díle »HapoÄHOCTbTa h eaHK-b HaMaKCjiOHUHTt^ (Plovdivl858), Sarafov M. HapoaHOCTHľfe bT) hct. qacTb Ha Khh)k. (Plep. Cn. V. 1). HapoAH. B-b aanaana Macxb na Khh>k. (tamže VIII. 46), D r in o v M. McTop. ocBtxjieHHe Bi^px-b ciaT. na napouHOCTHit^ B-b H3T. qacTb Ha ó-bJír. Kh. (Hep. Cn. VII.-VIII. 1, 68, 1884), Sarafov M. HacejieHMCTO B-b Kh. B-bJírapiiíi (Sofia 1894), Do- bruskýV. HtcKOJiKO CBtjitHHH 3a HSTypMBaHHeTO na poÄon. B-bJírape (flep. Cn. XXI. 332), Žanet o v G. B-bjírapcKOTO Ha- cejieHwe bt? cpe^H. BiiKOBe (Pyce 1902). Czirbusz G. Die siidungar. Bulgaren (Vôlker Oest.-Ung. XI. Wien 1884), bulh. preklad vyšel v Hep. Cn. XII. 65, XIII. 31, XIV. 230. Srv. i Fôld. Kôzlem XXXI), L. Miletič Mobu BJiaxo- ó-bjírap. rpaMOTM ott> BpaiuOBb II. CeaMHrpaji. B-bJírapii (C6op. Xin. 1896), SacejieHHCTO na KaTOJinmKHrh B-bjírapn B-b Ccämu- rpaacKO H Banai-b (CdopnuK-b XIV. 1897 ; zde je i úplná starší literatúra tohoto predmetu), Y ce^MHrpa^. BbJírapii (Bbjn-. líp. 188 PREHLED LITERÁRNI. T. 6. 46), KHH>KHHHaTa h esHK-b Ha ôanar. B-bjírapw (CôopH. XVI.-XVII. 339). Srv. i Ci n tu la V. (Zemév. Sborník XI. 269). Skalkovskij A, Bojirap. kojiohíh btj Beccapa6in h Hobo- pocc. Kpat (Odessa 1848), Kôppen P. Die Bolgaren in Bessa- rabien (Petersburg 1853), Fait Em. Vývoj bulh. osád v Bessa- rabii (Zem. Sborník V. 204), Rakovsky ľlocTaHOBJíeHHM Ha ó-bJír. KOJiOHHH (Bolgard 1864), Zanetov G. B-bJír. kojiohmh B-b PyCHH (Hep. Cn. XXXVII. 177, XXXIX. 377, XLVIII. 849), Palauzov N. no noBOji'b Ha ct. ÔTjJir. kojiohhh bt? PycHH (flep. Cn. LI. 309), Ti to rov B-bJír. bt, BeccapaÓHH (Sofia 1905), Kisimov P. BisJir. kojiohhh b-b BeccapaÓHíi (B-bJír. CónpKa 1902, 626, srv. tamže str. 16), Popruženko M. Marepiajibi ÄJiH HCT. cjiaB. kojiohííí bT) Poccíh (Odessa 1902), Der zavi n N. Bojirap. kojiohíh na lor'fe Poccíh (Cnó. 1905), týž Bojir. ko- jiohíh HOBOpocc. Kpaji (HsB. TaBp. yq. apx. komm. 41, Simfero- pol 1908). Srv. i jeho stati v 3th. 06o3p., Msb. n. otä. AKaxi. H. M3B. C.-neTep6. CjiaB. BjiaroTB. 06uj.. od r. 1898), Muzy- čenko A. McTopia HacejienÍH h (|)OHeT. ocočennocTH roBopa KpbiMCKHX-b óojirap-b (M3B. OTA. p. H3. XII. II. 72. Srv. i jeho stati v 3th. 06. 1899 a H3b. nerepó. CjiaB. 06m. 1903) ; Boji- rapbi nocejTCHUbi KpbiMa (JltT. Hct. 06m. HecT. VI. 1901), Mi- letič L. npecejiBaneTO na Majioa3HHCKHT'fe BT>jirapH B-b khídk. (B-bJír. rip. V. 7.94), Klincov V. M3t> Majia A3Hh (B-bjír. ľlp. V. 8, 52—107), Fait Em. Bulharské osady v Malé Asii (Zem. Sborník 1900, VI. 33), Weigand G. Die Aromunen (Leipzig I. 1895, II. 1899), Wlacho-Meglen (Leipzig 1902), Rumaenen und Aromunen in Bulgarien (Leipzig 1907), Bulg. Siedelungen in Rumaenien (Glóbus LXXVIII, 117, 1900), NenitsescoDela Románii din Turcia (Bucur. 1896), J. Bogdan Rominii ši Bol- garii (Bucur. 1897), K-bnčov V. MaKejiOHHH (Sofia 1900), Ver- kovič Št. Tonorpa(|). OMepK-b MaKejiOHÍH (Petr. 1889), Onncanie 6biTa 6ojir. njieMen-b nac. MaKejionÍK) (Mosk a 1868). K § 37. Štatistik bulharského štátu bylo vydano nékolik, a to na základe sčítaní r. 1879 (to bylo však jen sčítaní pi^ed- béžné), potom r. 1881, 1888, 1893 a konečné ze dne 31. XII. 1^00. Poslední je nejúplnéjší, ale celkové výsledky dosud nejsou zpracovány. Díla sem patrící jsou tato: CnHCK'b Ha HacejieHHTt AľfecTa bi. kh. B-bJírapHH (Sofia 1881, nové vyd. 1885, 1891, 1894, 1902, 1906, 1908), PesyjiTaTH ott. PŔEHLED LITERÁRNI. 189 nptópoHBaHeTO Ha HacejieHHCTO Ha kh. B-bjír. na 1. ^h. 1888 r. (Sofia 1888-9), PeayjTTaTH . . . na 1. ^h. 1893 r. (Sofia 1893 a násl.), PeayjTTaTM ... na 31. äck. 1900 r. (Sofia 1902-5), Sara- fov M. HacejieHHGTO bi. kh. B-bJír. no 3 ntpsH np'feópoHBaHHH (Hep. Cn. XLI. 709, XLIII. 1, 201), E. Fait Obyvatelstvo kn. bulharského dle trojího prvního sčítaní (Zem. Sb. I. 142), Ata- nasov I. CxaT. cóopHHK'b (Sofia 1897), L. Niederle Národ- nostní pomery v knížectví bulharském (Národopisný Vestník. 1908 II.), Matov G. MarepnajiH 3a MsyMBaneTO paanp'feji.'fe- jieHHeTO na HacejieHnexo bi. B'b.nrapHíi no Hacejienn mtcxa. (CóopHHK-b XXII.— III.), Škorpil Ch. reorpa4)H« h ciaTH- CTHKa Ha KH. B-bJír. (Plovdiv 1892), Po po v K. PíňCTHHaTa na nac. B-b KH. B. (riep. Cn. 1902, 683), Rostkovskij A. Pacnpe- Ätjienie >KHTejieH BnTOJibCKaro bhji. no napo^HOCTHM-b m Btpo- HcnoB'fejiaHiíiM'b (>Khb. Ciap. 1899 1. 61), Pacnpeatjienie )kht. CojiyHCKaro bhji. (>Khb. Ciap. 1900, 393), Iš i r kov A. PoM-bHCKa iIo6poji>Ka (B-bJír. ľlp. V. 4. 78), D a na i lov G. OnbiT-b B-bpxy ji.eMOrpac|)HHTa na B. (B-b/ir. flp. 1895. II. JSTs 9 — 11), Teplo v V. MaT. ÄJiH CTar. BojirapÍH, 0paKÍn h MaKCAOnÍH (Petr. 1877), Sarafov M. HacejienneTO bi. rpaji. Pyce, Bapna h LUyMenb (Oep. Cn. II. No III. 20, IV. 33), Takela D. H-feKOraiuHHTli naBJlHKHHHH H Ce^aiUHHTt KaTOJIHUH B-b IljlOBUMBCKO (CÓOpHHKl. XI. 1894, 103), Teodorov A. Bi.JirapHT'fe KarojiHUH btj Cbmih- TOBCKO (Jl-feT. na ô-bjír. kh. np. n. 99. Sofia 1902), M i let i č L. HaiUHT'fe naBJlHKHHH (CÔOPH. XIX), HOBH aOK. no MHHaJlOTO Ha HamHT"fe naBJíHKHHH (Cóopn. XXI), Nedélev Pojion. OoMaun (BijJir. rip. II. 8), Kanitz Pomaci und Zigeuner im nórdl. Balkangebiete (M. anthr. Ges. Wien VI. 75), Šiškov Š. Poa. nOMauH (PoÄ. Hanp. I. 1903). Malou mapku vých. Balkánu podlé víry vydal P. Heusman (Hsb. CjiaB. Bjiar. 06m. Petr. 1903. VII). Vúbec srv. ješté : Jireček K. Das Fíirstenthum Bulgarien (Wien— Prag 1891), Cesty po Bulharsku (Praha 1888; bulh. preklad obou dél vydal S t. Argirov pod titulem >KHa)K. B'b.íi- rapHH« v Plovdivé 1899), Dimitrov G. Kh. B-bJírapHH bt* hct. reorp. h 3Th. OTHonieHne (Plovdiv 1895 6), Ovsjannyj N. BoJirapifl H Bojirapbi (Petr. 1900), Grabowski Bulgaria i Bul- garowie (Varš. 1884), Jurkevič M. V. JlBajuiaTnnHTUJi hrnie HTOrH KH. BojirapiH 1879-1904 I.— 11. (Sofia 1905-9), Kanitz F. 190 PŔEHLED LITERÁRNI. Donau-Bulgarien und der Balkán (Leipzig 1875-7; rus. pŕeklaa vyšel pod titulem »JlyHaHCKaH BojirapÍ5i« v Petr. 1876), Sp. Gopčevič Bulgarien und Ostrumelien (Leipzig 1886), Bassa- novič L JloMCKHHT-b ORpyrT, (Cóopn. V. 3.), Zacharjev S. Peorp. cTaT. onHcaHHe na Tarap-b-riasapÄJKMiuKaTa Kasa (Vídeň 1876), V. Kijnčov Bhtojicko, Ilptcna h OxpHacKO (CôopH. IV. 1891), n<\^TyBaHe no ÄOJiHHHľfe Ha Cipyma, Mecra h Bptraji- HHua (CóopH. X — Xlll), Bradaška Fr. Stat. ethn. Daten des Sandschak Seres (Mitth. Peterm. 1878. 299), Ilijev Cxaposarop. OKp. (St. Zagora 1885), Drasov JloKnajii, B-bpxy coctoíih. Ha BapHeHCKHHT-b OKp. 1888 (Varná 1889).Anthropologické výsledky sebral S. Vate v v Bull. et Mém. de la soc. d'anthr. de Paris 1904, 437 se vší príslušnou literatúrou (srv. i ref. Zlatarského v riep. Cn. 1905, 281); dále srv. Bassanovič L Marep. sa caHHTapn. ern. na B-bjírapHH (Sofia 1891), R. Vi r ch o w Die nationale Síellung der Bulgaren (Verh. anthr. Ges. Berlín 1877, 70), Anthropologie der Bulgaren (Zs. f. Ethnol. 1886, 112). K § 38. C o n e v B. YBO^-b. (srv. vyše), M i 1 e t i č L. Das Ost- bulgarische (Wien 1903; Schriften der Balcancomm. d. Akad. L. A. II.), Conev B. JlHajieKTHH cryjiHM L (CóopHHK'b XX.), Míle ti č L. MsTOMHHTt ô-bnr. roBopH (CÓopH. XXI). Novou dialektologickou mapu víz v pŕíloze k Miletičovu spisu »Das Ostbulgarische^. Slavejkov P. PynCKO hjth pynajrancKO ôijJir. HacejieHHe (HayKa 1882 II. 463), Syr ku P. PynajiaHbi hjih PynuH (Voronež 1883), Si š kov S. Ponon. CTapwHH (Plovdiv 1887), Konštantínov Chr. Msi. PojxonHTt (Flep. Cn. XXXIIL, 654; LVIIL 597, 885), Jagic V. Rupci oder Rupalaní in Thracien und Makedonien (Arch. f. si. Phil. VII. 320), K. Jíreček Ursprung des Namens Rupci (tamže VIII. 96), Mi letí č L. ApHayTHťb bt> CHjiHCTpeHCKO (ľlep. Cn. LXI. 1901), Georgíjev I. Cejio ApóaHaCH (ľlep. Cn. 1902. 86), Slavej- kov P. H'feCKOJiKO äYmh o LUonHľfe (Fíep. Cn. 1886, 106), Moškov V. FaraysH BeHji.ep. ytajia (3th. Oóosp. 1900—1903, kn. 44—55), Typ. njieMena na BajiKancKOMij nojryocxpoBt (Msb. P. Feorp. 06m. XL, 3. 1904), Haptnin Beccapaó. raraysoB-b (Petr. 1904). Srv. o téchto pracích i ref. Miletíče v Flep. Cn. 1905, 256. Jíreček K. Eínige Bemerkungen iiber die Oberreste der Pečenégen und Kumanen, sowie iiber die Gagauzi und Surgučí im heut. Bulgarien (Vestník kráL spol. náuk 1889; PREHLED LITERÁRNI. lt)l bulh. preklad v Hep. Cn. XXXIII.— III., 211), Zanetov G. B-bJírap. HacejieHHe B-b cpe^H. B-feKOBe (Ruščuk 1902), Verko- vič Š t. OnncaHÍe óbira Bojirap-b (Moskva 186S). K § 39. Úplnou literaturu k tak zv. makedonské a staro- srbské otázce, pokud se vztahuje k historickým, jazykovým, ná- rodopisným a politickým pomérúm Makedonie do r. 1901, pŕi- nesla kniha L. Niederla Makedonská otázka (Praha 1901, 2. vyd. 1903), jejíž bulharský preklad vydal S. Srebrov (»MaKe- aoHCKHíiT'b ÔTjnpocb^ Sofia 1902). Ďalší doplnky do r. 1905 jsou v stati J. Cvijiče HeKOJíHKa npoMarpaHja o eTHOrpa(})MJH MaKCA. CjiOBCHa (v časop. Hejio 1906, a o sobé). Z dél tam uvedených a z dalších nové vydaných jsou tyto dúležitéjší: Bi a ne oni F. Ethnographie et statistique de la Turquie (Paris 1871), Milojevič M. FlyTonMC ^ejia npaBe Crape CpÓHJe (Belehrad 1872), Teodorov A. Vnt HMa B-bJí- rapH (B-bJír. flp. II 794), Kučinič Fr. Makedonija (Vienae 1882), Ofeikoff (A. So po v) Ethnographie de la Macédoine (Plovdiv 1881), La Macédoine au point de vue éthnographique, historique et philologique (Plovdiv 1887) ; jest to část knihy »MaKejiOHCKÍM CóopHHK-b* Ofejkova vyd. současné v Sofii), SamtiKM o MaKC- aoHÍH (>KnB. CTapHHa XI. II), A. Šopov HapojiHOCTbia H esHKíj Ha MaKeaoHUHT'fe (Plovdiv 1888), Ma-b HOBara hctophh Ha ô-bJírapHTt B-b Typuna (Plovdiv 1895), Popelka J. Jest Macedónie srbská či bulharská? (Slov. Sborník, Praha 1887), Draganov P. 3TH0rp. onepK-b cjiaB. nacTH MaKCjioniH (CjiaB. M3B. 1887—1888; srv. i jeho MaKeji. CôopHHK-b 1. Petrohr. 1894), ProtičSt. O MaKeaoHHJH h MaKejiOHUHMa (Belehrad 1888), Novakovič Si T) h íí y MaKôji. Hap. HHJajicKTHMa (Fjiac XII. 1889), Jastrebov I. OôbiMan h ntcHH Typ. cep6oBb B-b npHspent, MriCKt h HH(5pt (Petr. 1886, II. vyd. 1889), Drinov M. HtcKOJibKO cjiOB-b oó-b asbiK-fe ae6pCKHXT> CjiaBHH-b (Petr. 1888), S. Bobčev FlHCbMa o MaKeji.OHÍH (Petrohrad 1889), Verkovič St. Tonorp. 3th. onepKí. MaKe^OHÍH (Petro- hrad 1889), Dragaševic J. MaK. Cjiobchh (Belehrad 1890), Ewans A. MaKCjiOHHfl, KaKTO cn e (Flep. Cn. 1889, XXXI. 58), Gopčevic Spi r. Makedonien und Altserbien (Wien 1889), Die ethnographische Verhäitnisse Makedoniens und Alt-Serbiens Peterm. Geogr. Mitth. 1889, 111. 59), Die Wahrheit Uber Make- donien (Wien 1890), Cxapaíi Cep6ÍH ii MaKcjiOHÍH, nepen. h\. 192 PŔEHLED LITERÁRNI'. neTpoBMq-b (Petrohrad 1899), Jurinič S" Ocjena djela ^-Mace- donien und Altserbien« (Sofia 1892), K "'-r o n Das Volksthum der Slaven Makedoniens (1890), Fait E.í: aakedonie zeme i lid (Osveta, Praha 1891), Karanov G. MarepnajiH no exHorpa- 4)HHTa Ha H^KOH M'fecTHOCTH BI* cfesepna MaKCjiOHHH (C6op- HHK-b IV. 1891), Matov D. KpaxKa pacnpaBHa no eTHorpa{|DHJiTa na MaKejiOHHfl (Flep. Cn. XXYIV, 425, 674, 1890), MaKejionm cnopejt-b Haŕí-HOBHT'fe khh)kobhm B-fecTw (BtJir. FIp. II. 12). KnHro- nncb no eTHorpa(|)HaTa na MaK. (B-bJír. FIp. IV. 5-6), HBa can- ji,)KaKa OT-b HCTOMHa MaK. (Hep. Cn. XXXVI-XXXVIII, 809), Teodorov A. r^t HMa B-bJírapn (B-bjír. llp. II. Nr. VII. 94), Ivanov I. nojio>KeHHeTO na ó-bJírapnT'fe B-b MaKCjiOHHíi (B-bJír. rip. II. Nr. 4—5), W. T o m a s ch e k Die heutigen Bewohner Mace- doniens (Verh. IX. geograf. Tages, Wien 1891), Durnovo I. N. MM'biOT'b-jiH ôojirapbi hct. npaBa na MaKenonifo, 0paKÍfo n CTa- pyfo Cep6ÍK) (Moskva 1895), Vujič Vaca FpuH n Cpón (Nový Sad 1897), Bérard V. La Macédoine. Le pays et les races (Paris 1897, IIL éd. 1903), R. von Mach Die macedonische Frage (Wien 1895, bulh. prekl. Sofia 1895), Oblak V. Mace- donische Studien (Sitzungsber. Akad. Wien 1896), Weigand G. Die nationalen Bestrebungen der Balkanvólker (Leipzig 1898), Athanas Les prétentions serbes et ľéparchie d'Uskub (Paris 1898), Nicolaides Cl. Macedonien (Berlin 1899), Mi 1 o va no- vic M. CpÔH H Byrapn (Belehrad 1898, Jlejio; Odpoveď v flep. Cn6. LV. 269), MiljukovP. Cp-bôcKO ó-bjírap. OTHomeHHH no MaKea. B-bnpocb (B-bjír. llp. 1899. V.), Ha-b notsjiKH B-b MaKCÄOnÍK) (B. EBponw 1899), Roganovic I. MaKejiOHCKlíí Bonpocb na noHB'fe ero ncTopin, 3THorpa(t)ÍM h nojíHTWKH (Ka- zaň 1900), Gelzer H. Geistliches und Weltliches aus dem tiir- kisch-griechischen Orient (Leipzig 1900; srv. Zimmerer H. Zum Nationalitätenkampf in Macedonien, Peterm. Geograf. Mitth. 1900. 295), Orlovič P. (S. S i m i č) OHTaibe o CTapoj CpÓHJH (Belehrad 1901), CKonajbCKO BJiajiMnanCKO nHTafbe 1897—1902 (Belehrad 1902), S i m i č S. Cpónja, ByrapcKa h apóan. nniaH^e (Kh. FjiaCHHK 1903), K-bnčov V. nojTO>KeHMeTO B-b MaKeÄOHHfl (B-bJír. ľlp. V. 3, 41, 1898), MaKeaoHWJi. ETHorpa4)H« M CTaTHCTnKa (Sofia 1900), Hacejienie MaKCÄOnin (>Khb. Ct. XL 1901, 3—4), Niederle L. Dve nové knihy o Makedonii Slov. Pi^ehled III, 1901, 119 o knize Nicolaidesa a KTbnčova), I v a- PŔEHLED LITERÁRNI. 193 novi. naHrepMaHH^-'-bT-b, naHC.iJiBH3M'bT'b h joroc/iae. cbfos-b (3aÄp. TpYÄ'b. 190' Cvijic L AHiponoreorp. npoÔJicMbi BajiKaH. no/iyocTpo. (Haccjba I. Belehrad 1902). Das mak. und altserb. Problém (Zeit, 1903 Nr. 175), HeKOjTHKa npowa- Tpahba o eTHorp. MaK. CíioBCHa (Hejio 1906), MaKe^. Cjia- BflHe Petr. 1906), Remarques sur ľétnographie de la Macédoine (Ann. de Géogr. XV. Nr. 80—81), Remarks on the ethno- graphy of the Mac. Slavs (Londýn 1906), OcHOsa 3a reo- rpacJDHJy h reojiorHJy MaKCHOHHJe h Ct. CpÔHje (Belehrad 1906), P e u c ker K. Makedonien, Altserbien und Albanien (Wien 1902), Povolni J. Le probléme macédonien (Paris 1002), Anonym La question macédonienne et le Haut Comité Macédo-Adria- nopolitain (Sofia 1902), Gersin K. (Ž u pani č N.) Macédonien und das tiirk. Problém (Wien 1902), Ja gi c V. Die maced. Frage (Neue freie Presse 1903 1. III), Budilovič A. 3HaMeHÍe MaKe- AOHÍH R-b cyabĎax-b rpeKOCjiaB. Mipa (Petr 1903), Korablov V. Co6biTÍH B-b MaK. H Ct. CepôÍH (Msb. CjiaB. ÓJiar. o6m. Petr. Vil)., Karásek J. K otázce a literatui^e macedónske atd. (Naše Doba 1903, V.— VIII.), Véščij Oleg (A. Bašmakov) Bojirapifl H MaKenoHifl (Petr. 1903), Bašmakov A. UotsjiKa bt* MaK. (M3B. P. Teorp. Oóiu. XXXVll. 2, 1901), Misirkov K. P. 3a MaKen. paóoTH (Sofia 1903), Iširkov A. EuHa MaK. reopna (Hop. Ct. 1905, 780), Kasa si s N. Ľhéllenisme et la Macédoine (Paris 1903), 'H M'jtxefiovía xa\ al fxetapuíJfxíaetí (Atheny 1903). MeMoap-b BrViTp-feíLiH. opraHH3auníi (Sofia 1904), Berie V. O cnp. HMCHy y Ct. CpÓHJH h Mali. (Belehrad 1904), Jastrebov J. Ct. CepôÍH H Aji6aHÍH(CnoM. Cpn.AK.XLI. 1904), X puooxo'o;M. 'O 'EXÄTQvtafJLO? átJvoXoyixw; xa\ TOTCoypa^ixwc (Atheny 1904), B é- rard V. Pro Macedónia (Paris 1904), Routier G. La question niacéd. (Paris 1905). Oestreich K. Die Bevôlkerung von Makedonien (Geogr. Zs. XI. 268), Brancoff D. (Mise v D.) La Macédoine et sa population chrét. (Paris 1905), Voinov J. La question macéd. (Paris 1905), Daskalov P. HH"feinHOTO nojlOHveHHe bi. MaK. (Sofia 1906), I vanie J. MatienoHiija n Mat^CÄOHUH I. (Belehrad 1906), Brailsford N. Macedónia, its races and their future (London 1906), Engelhardt Ed. Mat^CÄ. nHTahbe (Belehrad 1906), Iširkov A. LLsnHMOBnTt B-b3rjieÄH B-bpxy cth. Ha MaK. (Oep. Cn. LXVII. 1906), Opnnoc-b K-bM-b CTH. Ha MaK. cjiaB'bHH (Sofia 1907), AHTponoroorp. 6e- 15 194 PŔEHLED LITERÁRNÍ. jie)KKn B-bpxy BajiKaH. noji. (BT>jir. FIp. IV). SanajiHara rpaHnua Ha MaK. H ajiôaHHUHT'fe (Sofia 1908). René Pinon Ľ Európe et ľempire Ottoman (Paris 1909). Ostatní knihy čisté politického rázu ostavuji stranou. Srv. však literatúru sebranou v článku N. M i chova v ílep. Cn. LXÍX. 5—6 str. 456-477 (1908). IX Záver. K § 40. Srv. L. Nie der I e. Kolik bylo Slovanu r. 1900 (Slov. Pi^ehled V. 1903, 153), Flór in s ki j Cjiae. njieMH 9, Val j a vec Z. Slovenci v Ameriki (Ljubl. Zvon 1902, 51), Dra- ganov P. AjviepHKaHCKie CjiaBHHe (Msb. cjiaB. ÓJiar. o6m. 1903 V. 42); zde úplná literatúra. Fr. Paul sen, F. Henoch, W. Dibelius, G. L en z. Handbuch des Deutschtums im Aus- lande. Berlin 1904. REJSTŔÍK HLAVNEJŠÍCH NÁRODOPISNÝCH JMEN. Arnauti v Srbsku 114 Achrjané 155 Ašani 134 B. Beli Kranjci 109 Berkini 108 Berziti 137 Bezjaci 132 Bélorusové, vznik 11, sídla 29, po- čet 31 Blafáci 93 Bojkové 32 Brsjaci 155 Borowiaci (Boraci) 60, 64 Bosňáci 134, 136 Brajci 132 Braničevci 133 Brežani 108 Bulhari 137, sídla 142, štatistika 148, differenciace 153, telesný ráz 157, B. starí, (vechti, jerliji) 142, 155 Bunjevci 131 Bužané 8 Bylaci (Beloci) 64 Cincari 134 Cukani 33 Č. Čakavci 130 Cechové 71 si., sídla 80, štatistika 86, differenciace 93, telesný ráz . 99 Černohorská plemena 134 Česliji, Čečenci 155 Čičové 109, 132 Detva 97 Déčané 73 Dolaci 60, slovenští 96 Dolenjci 108 Drawehn 66 Dregoviči 7 Drevljané 7 Druguviči 137 Drzilovci 155 Dulébi rnští 7, čestí (Dudlebové) 73, slovinští 102 Esti 155 Fučkové 108, 132 Gadžalové 138 Gagauzové 138, Góralové 60 Gorenjci 108 Goričani 108 Haložani lOS Hanáci 96 Huculové 33 196 Ch. Chazaci 60 Chodové 94 Chorváti a Srbové 110, sídla 116, štatistika 122, differenciace, te- lesný typ 129, v Itálii 120, Ch. čestí 73 Chrcoji 153, 155 I. Istrjane 132 Jablonkowané (Jackové) 60 Jaguni 33 Jezerci 137 K. Kabátci 64 Kaguni 33 Kajkavci 131 Karavlaši 134 Karwatci 64 Kašubové 60, 63 Keckafi 155 Kekovci 155 Kociewiaci 60, 64 Kopaničáfi (Horňáci) 95 Koritari 134 Korošci 108 Kozáci (Zaporožci) 31 Krajniaci 64 Kranjci 108 Krašovani 132 Krivici 7 Ksi^žaci 61 Kučové 134 Kujawy 60, 61 Kurpiové 61 Lachove poistí 43, moravští 94 Lemkové 32 Lemuzi 73 Lesaci 64 Lešniaci 60 Litoméfici 73 Lučané 73 Lutiči 44, 65 Lyczaci 64 M. Magurani 97 Makedonci 158 Malopolané 60 Malorusové vznik 11, sídla 13, 29, po- čet 30, spor o uznaní samostatnosti maloruského národa 85 Marači 155 Mazované (Mazufi) 44, 60, 61 Mijaci 154 Milingové 137 Moriaci 133 Mrvaci 154 N. Ninjovci 155 Notranjci 108 Obodriti 65 Paluci 60 Pavlikijaní 151 Pinčukové 31 Poberežci 32 Podlašané 60 Podlužáci 95 Pohorjanci 108 Poláci vubec 43 si., sídla 50, šta- tistika 54, differenciace 59, te- lesný typ 63 Polešuci 31 Poléchové 34 Poljanci (Polci) 108, 153, 154 Poljané 7, 33, 34, 44 Pomáci 151 Pomarenci 64 Pomofané 44 Porzeczané 60 Prekmurci 108 Prigorci 132 Primorci 108 Pšované 73 I 197 Pulivakovci 155 Puhovci 132 Radimiči 8 Rekani (Rekaliji) 155 Resjané 109 Rumuni v Srbsku 115, v Bulharsku 145, v Istrii 138, v Bosne 134 Rupci (Rupaläni) 153 Rusíni, Rusňaci 32, 36 Rusové vubec 7, sídla 14, štatistika 20, differenciace 28, vznik jména 8, 11, telesný ráz 34 Rynchini 137 Sagudati 137 Saj ani 34 Sedličané 73 Sékalové 33 Séverci 8, 137 Sirenici 135 Slezané 44 Slováci 71 si., sídla 85, štatistika 86, Slov. moravští 95, uherští 96 Slované vubec 1, slov. národu počet 4, SI. ilmenští 7, SI. všech počet 162 Slovinci 101, sídla 103, štatistika 106, differenciace 108, 81. lebští 63 Smoljané 137 Sotáci 96 Srbové (jižní) vubec viz Chorváti Srbové lužičtí 65, sídla 68, štatistika 69, differenciace 70 Stepovici 32 Stodorani 102 Strumenci 137 Suselci 102 Šavrini 108 Ščekuni 33 Šokci 131 Šopové 153, 156 Štajerci 108 Štokavci 130, 131 T. Talagajové 33 Tiverci 8 Tokunci 155 Torbeši 155 Torlaci 155 Trpáci 97 Tucholci 32 Tukani 157 Turjaci 155 Tylosani 61 Ukrajinci 31, Uljufové 155 Ulici 8 36 Vajuniti 137 Valasi 95, poistí 60 Velegeziti 137 Velkopolané 60 Velkorusové vznik 11, sídla 29, počet 30 Vjatiči 8 Vislané 44 Vlasi 133 Volyňané 8, 32 W Wasser-Polaken 60 Wisiaci 60 Zagorci 153, 154 Zličané 73 Žulawy 61 Doplnék k str. 122 si. Láskavostí p. V. Jagiče byly mi dány po vytišténí stati o Srbochorva- tech nové štatistické odhady p. Zoričiče pro Bosnu a Hercegovinu, z časti i pro Chorvátsko. Jelikož r. 1904 napočteno bylo v Bosne a Hercegovine všeho obyvatelstva približné 1,721.000 - je náš odhad taméjších Srbochorvatu pro r. 1900 (odhadli jsme asi 1,700.000) príliš vysoký a nutno snížiti číslo nejméné na 1,650.090, a tím celkový odhad na c. 8,550.000, což jsem vložil již do celkového pfehledu na str. 162. I^ovnéž uvádí Zoričič ponékud jiná čísla bosenskohercegovských kon- fessí pro r. 1895: pravoslávnych 677.700, katolíkú 348.019 a moha- medánu 549.597 tím, že číta do toho i vojsko cizí, kdežto v textu našem čítáno jen obyvatelstvo domáci. V Uhrách bylo r. 1900 Bunjevcu a Šokcu 82.860. Skutečný pŕírost v Chorvátsku za desetiletí 1890 — 1900 udáva O 8 70/0 a u Chorvatú v celé ríši mimo Bosnu 0*550|o. Pomer žen k mužum v Slavonii je 988. o^ ^ i^-r strana Úvod 1 Rusové 6 Poláci 43 Lužičtí Srbové 65 Cechové a Slováci 71 Slovinci 101 Chorváti a Srbové 110 Bulhari . 137 Počet Slovanu 162 Literárni pŕehled k jednotlivým kapitolám 163 Rejstfík národop. jmen 195 D 337 N4.5 Niederle, Lubor Slovanský sv§t PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY